Kromě stručného oznámení o zvýšení regulačních poplatků ve zdravotnictví na netu vystoupil včera ministr Heger v pořadu paní Jílkové na ČT 1. Vysvětoval mnohé a dle mého názoru nevysvětlil nic.
Proč zavádět časové limity dostupnosti jednotlivých lékařů? Proč se snaží měnit něco, co dosud bez problémů fungovalo, jak se ho logicky ptal prezident Lékařské komory? Pokud tím nesleduje nic konkrétního, jak tvrdí ministr, pak jde o zcela zbytečný krok. A pokud jde o precedens pro zdravotní pojišťovny, jak upozorňoval doktor Koubek, pak není se strany pana ministra příliš poctivé to zatajovat a bagatelizovat. Fakt, že pojišťovna nemusí s příslušným pracovištěm znovu uzavřít smlouvu je docela zřejmý.
Úvahu o nových regulačních poplatcích odbyl ministr slovy, že pokud budou zavedeny, budou nastaveny sociálně citlivě. Dosavadní sociální citlivost představuje spíš výsměch než cokoli jiného, takže není důvod očekávat, že ta slibovaná bude jiná.
Zákon o souhlasu obou rodičů s lékařským zákrokem se prostě nepovedl a jeho tvůrce ho zjevně nedomyslel. Říkat, že ho nelze brát tak doslova, jak tvrdil pan ministr, je nesmysl. Pokud platí, pak jakákoli nehoda je žalovatelná, byť by zdánlivě neměla se souhlasem nic společného. Pacient může zakopnout o práh ordinace a zlomit si ruku. Lékař může při vrtání zubu zlomit vrták. Při očkování může nastat anafylaktický šok. Takové událostí vyloučené nejsou a navádět k obcházení platného zákona není rozhodně na místě. Odvolávat se na skutečnost, že to pan ministr řekl v televizi by žalovanému lékaři stěží pomohlo (mimochodem, ministr Drábek veřejně řekl, že budou existovat výjimky u příspěvků na mobilitu u pacientů z Ústavů sociální péče. Na konkrétní dotaz mi Úřad práce sdělil, že pan ministr si může říkat, co chce, oni že se musí řídit zákonem a v něm o jakékoli výjimce není zmínka. Lze to také chápat jako důkaz o sociální citlivosti současné vlády). Zkrátka, ministr Heger působil velmi nepřesvědčivě a jeho vystoupení přineslo pouze nejistotu, byť opakovaně tvrdil, že nikoho strašit nechce (co mu také nemusíme věřit – viz důvěryhodnost naší vlády!)
