Mládí má v sociální demokracii oranžovou

Reklama


Pár týdnů je ve frenetickém světě dnešních médií věčnost a vajíčkové krupobití vystřídala na titulních stránkách novin čerstvá várka rozličných neštěstí, skandálů a volebních výsledků. Přesto onen nedávný výstřelek politického hulvátství probudil z dřímoty diskuzi o jedné staré bolístce sociální demokracie, která by tak rychle zapadnout neměla.

V České straně sociálně demokratické zní prakticky už od její polistopadové obrody tichá a smutná písnička, že mladí Češi tíhnou spíše k pravicovým stranám. Ten rozdíl sice není zas tak dramatický, jak by se mohlo zdát, mezi studenty a mladými do 30 let ztrácí česká sociální demokracie oproti ODS podle některých výzkumů jen pár procent. Jenže když se člověk rozhlédne po světě, zjistí, že v západní Evropě a jiných vyspělých zemích jako Spojené státy, Austrálie či Nový Zéland, jsou studenti a mladí lidé jedním ze základních volebních kamenů středolevých stran. Kupříkladu takový Barack Obama dnes vděčí za křeslo v Bílém domě především tomu, že jej ve volbách podpořily téměř dvě třetiny mladých voličů. A ve Francii by se dali pravicoví studenti spočítat na prstech jedné ruky. Maximálně dvou.

Odpovědí na otázku, proč naše sociální demokracie nedokáže přitáhnout mladé voliče tak jako její stranické sestry v západních zemích, je mnoho. Všemi se ale táhne jako červená nit jedno ústřední téma – levicové strany na západ od nás jsou společností odjakživa vnímány jako nositelky pokroku, moderních myšlenek, reformního elánu a naděje do budoucna. A taková image je pro mladé jako zpěv Sirén. Západní a anglosaská levice, stejně jako ta naše, staví pevně na tématech jako sociální rovnost či solidarita s důchodci a nemocnými. Narozdíl od nás však mluví také o otázkách, které silně apelují na studentský idealismus, smysl pro férovost, vnímavost vůči životnímu prostředí, na energii mladých a jejich podnikavost a nadšení a na touhu bořit stará a přežitá společenská tabu.

Když jdu před volbami po ulici, vidím oranžové billboardy, které slibují jistotu důchodcům a práci členům takzvané střední třídy. To si samozřejmě zaslouží pochvalu, jenže mě pokaždé napadne – a co ostatní? Jistota důchodcům je fajn, ale kdo dá jistotu dnešním mladým pod třicet, že až oni dospějí k šedesátce, bude je současný penzijní systém schopen uživit? Kdo od nás se staví za drobné a střední podnikatele, kteří jsou klíčem k zaměstnanosti, kdo mluví jménem nezávislých profesionálů a lidí na volné noze, té tiché, ale důležité menšiny, který z českých sociálních demokratů dnes říká upřímně a otevřeně, že drogově závislí nepatří do vězení, ale do léčeben a poraden, že registrované partnerství a právo ženy na interrupci má v jednadvacátém století své nezastupitelné místo, stejně jako právo na důstojný odchod ze života, který podle posledního průzkumu podporují tři pětiny Čechů? Kdo ví, jaký má sociální demokracie názor na svobodu a nezávislosti internetu, nejpřevratnějšího fenoménu moderní doby a dnes již nedílné součásti života drtivé většiny mladých lidí? Jednoznačné odmítnutí radaru je chvályhodné, ale proč vrcholní představitelé ČSSD nedávají najevo větší nechuť vůči válce v Afghánistánu a Iráku a vůbec veškerému militarismu a preventivním válkám a silovému řešení konfliktů, které zadělávají na víc problémů, než jich řeší? Jedno z největších témat dneška, ochrana životního prostředí, je sice v našem volebním programu, ale mělo by být vidět i na našich plakátech a slyšet v televizních debatách s našimi představiteli.

Pokud se v české sociální demokracii chytíme za nos a začneme to několikabrankové „studentské“ manko vůči ODS dohánět, upřímně a s nasazením, jistě se brzy dostaneme do stejného pohodlného vedení jako levice na západě. Až mladí začnou na internetu namísto vajíčkových přestřelek dávat oranžové zelenou, budeme vědět, že jsme na správné cestě.
 
Převzato z blogu autora na www.aktualne.cz

Přejít do diskuze k článku