Nepokoje v Egyptě nejsou jenom nějaká rvačka fotbalových chuligánů – trvají již šestý den, v ulicích stojí barikády, proti nim tanky, a mrtví se počítají na stovky. Situace je o to závažnější, že Egypt, respektive jeho současný režim, vychází poměrně dobře jak se Západem, tak s Izraelem, a případná změna v jeho zahraničněpolitickém kursu by mohla řádně zamíchat kartami na celém Blízkém východě. Přesto je pro našince aktuální situace v Egyptě opět zahalena v mlhách, podobně jako tomu bylo v případě Tuniska.
Česká média se soustřeďují na obrazy násilí a rabování, a vzbouření Egypťané z toho vycházejí jako lůza, kterou by bylo třeba co nejdříve zpacifikovat, aby se panstvo nemuselo bát a neutíkalo. Bohužel, čeho a proč se egyptské elity bojí, se nedozvíme. Česká média jsou totiž až podezřele důsledná v nezájmu o příčiny. Proč se Egypťané bouří? Proč pohár jejich trpělivosti přetekl právě teď, proč se jejich situace stala natolik nesnesitelnou, že povstali a bouří se dál navzdory tomu, že teče krev a oni stojí proti ostře nabitým zbraním? Nutně se vnucuje stejná otázka, jako v případě již zmiňovaného Tuniska: Je snad mezi příčinami egyptských nepokojů něco, co znervózňuje i naši elitu a kvůli čemu je pro ni bezpečnější, když bude pro průměrného Čecha obraz nepokojů v Egyptě obrazem rabující chátry? Co třeba vztah mezi bohatstvím jedněch a bídou druhých, a fakt, že i když žijí ve stejné zemi, nežijí v ní spolu, ale vedle sebe, a jejich životní zkušenosti nemají nic společného.
Ale i kdyby to byla jen otázka toho, že dnešní média již neprovozují zpravodajství, ale infotainment, a proto nepotřebují složité úvahy a analýzy, který by konzumenty mohly odradit, ale maximální jednoduchost, silné emoce a expresivní obrazy, které zaujmou, ale nevyžadují soustředění, výsledek stejný: Člověče, dívej se, ale sám nezkoušej, buď rád za to, co máš, a nestěžuj si, protože bys na tom mohl být ještě hůř, třeba jako v Egyptě.
Převzato z blogu Tribun
