Mlhy nad Tuniskem

Reklama


Nedávné nepokoje v Tunisku, často označované za revoluci (dokonce „Jasmínovou“ revoluci, protože co by to bylo za revoluci bez přívlastku, že?), nakonec vyústily v pád prezidenta Abidína bin Alího, autokrata, jakých je arabský svět plný, který po téměř třicet let vyhrával „volby“ z více než devadesátiprocentní „podporou“, podobně jako běloruský prezident Lukašenko, který je však na rozdíl od toho tuniského (a jeho se Západem spřátelených despotických kolegů) na indexu.

Soudě podle toho, jak okolní arabští vůdci znervózněli, když se na v Tunisku ukázalo, že trpělivost lidí má své meze a ulice“ si umí dupnout, není „Jasmínová revoluce“ žádná marginální epizodka. Tím spíše zarazí její obraz v českých médiích, která o ní informovala jen sporadicky, k jejím příčinám i k desítkám Tunisanů zabitých policií byla víceméně lhostejná a soustředila se na zprávy o násilnostech ze strany demonstrantů a rabování, jako kdyby šlo především o vzpouru lůzy, kterou pálí dobré bydlo.


Musí to být hrozná pakáž, tihle Tunisané, když nechápou, že korupce a nezaměstnanost jsou jen pro jejich dobro.


Nebo je ta přezíravost českých médií spíše snaha o zamlžení situace, aby si snad z Tuniska nevzal někdo u nás „špatný“ příklad? Korupce a nezaměstnanost a jejich zhoršující se tendence charakterizují současnou Českou republiku více než dobře. Stejné podmínky… co kdyby někoho napadlo stejné řešení? Možná, že se nebojí jen arabští diktátoři.


Bude lépe, když poslední události v Tunisku zůstanou pro průměrného Čecha zahaleny v mlhách a opředeny odérem násilí, ničení a nerespektování soukromého vlastnictví.

 

Převzato z blogu Tribun

 

Foto: zdroj – zde naleznete i další fotografie z Tuniska včetně popisků v ANj

Přejít do diskuze k článku