Josef Goebbels ve školících přednáškách na svém ministerstvu propagandy stanovil tyto tři základní zásady pro propagandistkou práci ve Třetí říši:
-
Nelhat
-
Zakrývat
-
Odvádět pozornost
Otevřeně lhát považoval totiž za riskantní, neprozíravé a vlastně nadbytečné. Jakmile se totiž v propagandistické práci lež tzv. prolátne, propagandu jako celek to neopravitelně znedůvěruhodní. A proč by měl propagandista tohle riskovat, když zakrývání a odvádění pozornosti udělá tutéž práci jako lež, ale jejích výhodou proti lží je, že je nelze tak lehce prokázat. Vždyť proč by měl ropagandista o věci A (pro Řiši nepříznivé) lhát, když stačí ji buď zakrýt čili zamlčet, anebo – což je ještě výhodnější – od ní odvést pozornost k věci B (pro Řiši příznivé), a tuto pak natolik rokošatit a ozdobit, aby pohltila veškerou schopnost veřejnosti vnímat cokoliv jiného. Tímto trikem zůstane nepříznivá věc A mimo pozornost veřejnosti a účelu propagandy je dosaženo. Tolik tedy Josef Goebbels, milionkrát prokletý za svou propagandu, která vymývala Němcům mozky a pomáhala je vést na jatka 2. světové války. Válečný zločinec, který, kdyby se nezprovodil ze světa vlastní rukou, skončil by na oprátce.
A teď si k němu postavme zpravodajce ČT a zeptejme se: Cožpak oni dělají něco jiného, než dělal Goebbels? Cožpak oni též – a co nejsvědoměji – neskrývají a neodvádějí pozornost? Cožpak z celého širokánského proudu informací a filmových či televizních obrazů nevybírají do svého vysílání výhradně, pouze a jedině ty informace a obrazy, které odpovídají jejich soukromému světonázoru – a všechny ostatní před námi goebbelsovsky zakrývají? Cožpak od nich – zase goebbelsovsky – neodvádějí pozornost k obrazům jejich soukromému světonázoru naopak vyhovujícím – a tímto dvojhmatem nás informují jednostranně a tím také lživě a vymývají nám mozek stejně zločinně, jak to činil kdysi Goebbels? Cožpak k nám z jejich dílny pronikl kdy aspoň zlomeček pohledu na ukrajinské události, jak je uvádějí oficiální vládní zdroje? Viděli jsme,jak do tamních policejnách útvarů tlučou vzbouřenci železnými tyčemi, palicemi a roztočenými řetězy – a ta policie stojí a nechá se tlouct, aby tak zabránila vzplanutí občanské války? Viděli jsme tuhle na světě dosud nevídanou sebekázeň na našich ČT obrazovkách? Nikoliv, tam jsme viděli jen obrazy z táborů vzbouřenců, jak si připravují jídlo, jak se učí chvatům sebeobrany, jak zapalují sebeobranné valy pneumatik. Pohled z druhé strany barikády nám byl ze svévole zpravodajců ČT odepřen. Výběrově, s goobelsovským zakrytím a odvedením pozornosti jsme byli tedy obelháváni. Je to darebáctví a lidé, kteří si na nás takto dovolují a činí, nemohou být ničím jiným než darebáky. V lůně současné demokratické společnosti totiž živí mediální politiku, patřící Hitlerově diktatuře z první poloviny dvacátého stolet.
