Modrým slípkám spadl hřebínek

Reklama


Když jsem dnes uviděl tu oranžovou záplavu po druhém kole senátních voleb, trochu mi zatrnulo. Dílem z radosti, že konečně někdo modrým ptákům srazil hřebínek, dílem z toho, aby teď ten hřebínek nenarostl triumfující levici, a k tomu nedej bože třeba ještě křídla. Jestli totiž vítězná levice zpychne, nebude to pro naši republiku o mnoho lepší, než když jí s drzostí sobě vlastní vládne arogantní pravice.


Musím se přiznat, že tak jednoznačný výsledek (23 mandátů z 27 rozdělovaných ČSSD, 3 ODS, 1 KSČM) jsem neočekával. Spíše jsem čekal, že voliči levice, ukolébáni euforií z vítězství v krajských volbách, na druhé kolo senátních voleb rezignují, zatímco pravice, spoléhající na osvědčenou taktiku strašení návratem bolševiků (sic!) a „rudou záři nad republikou", dokáže mobilizovat své stoupence a promluví výrazněji alespoň do výsledků voleb senátních.


A tu máš čerte kropáč – nic z toho se nestalo. Porážka pravice je skutečně impozantní – ODS prohrála co mohla a uspěla pouze v hlavním městě, kde zaznamenala vítězství z povinnosti, ovšem nijak výrazné, co se rozdílu v počtu hlasů týče. V ostatních obvodech byly rozdíly v počtu hlasů výrazně vyšší ve prospěch kandidátů ČSSD. ODS může mluvit o velkém štěstí, že volby nebyly sněmovní a že do Senátu se volila pouze 1/3 senátorů, protože jinak by ODS přestala jako relevantní politická síla existovat. To ovšem znamená, že výsledek krajských voleb nebyl náhodný a že občané-voliči mají o směřování země skutečně jiné představy, než naše „modrá elita."


Jaké budou důsledky právě skončených voleb v dlouhodobém horizontu lze předvídat jen obtížně, v tom krátkodobém však lze s pravděpodobností hraničící s jistotou mluvit o konci Mirka Topolánka na postu předsedy ODS a rekonstrukci vlády; s menší jistotou, avšak stále s velkou pravděpodobností, pak lze uvažovat o pádu vlády a předčasných volbách. A to jsou dobré zprávy.

Teprve budoucnost ukáže, zda triumfální vítězství ČSSD nebude vítězstvím Pyrrhovým. Naděje do ČSSD vkládané jsou totiž tak velké, že je v podstatě nelze nezklamat Vezmeme-li navíc v úvahu, že toto vítězství přichází v okamžiku nastupující ekonomické krize, která může mít na vývoj v ČR větší vliv než všechny politické strany dohromady i s prezidentem, potom je třeba vážně počítat s tím, že ČSSD v příštích volbách pohoří stejně, jako ODS v těch právě skončených.


ČSSD proto nyní čeká velký kus práce. Tvrdé práce. Jednak musí vymést Augiášův chlév, od kterého má ovšem stále klíče ODS, jednak musí připravit celou republiku na krizi, která dost možná srazí životní úroveň lidí ještě hlouběji, než to dokázaly nezodpovědné asociální experimenty ODS, aniž by s tím však mohla ČSSD něco dělat, a jednak bude muset nějak lidem vysvětlit, že práce se sama neudělá a že pečení holubi nezačnou lítat lidem do pusy jenom proto, že většina praporů v zemi teď bude zářit optimistickou oranžovou.


ČSSD se může začít chystat na tanec mezi vejci, a to ne vejci ledasjakými, ale přímo pukavci. Ať chce či nechce, bude muset přistoupit na řada kompromisů, slevovat ze svých cílů a dělat i lecjaká nepopulární opatření. Nezbývá než jí popřát mnoho štěstí, protože jestli nějaké to vejce rozšlápne, tak ten puch budeme muset čuchat všichni, bez ohledu na to, koho a proč jsme volili.

Přejít do diskuze k článku