Prezident Klaus se chystá ve svém novoročním projevu akcentovat téma solidarita. Je ironií, že politik, který byl hlavním strůjcem současného mravního i ekonomického marasmu v naší zemi, pro kterého jsou pojmy solidarita a empatie „falešná slůvka,“ bude občany vyzývat k trpělivosti, pochopení nutnosti „reforem“ a vzájemné solidaritě. Solidaritě chudých s podivně zbohatlými? Po kolikáté již bude vyzývat občany k utahování opasků, po jejichž úplném utažení nastane v České kotlině liberální ráj?
Na Klausovu roli ideologa a vrchního kmotra zlodějských privatizací devadesátých let zakončených úspornými balíčky a zlodějskou kausu mrtvých sponzorů Lajose Bácse a Radjiva M. Sinhy již nikdo nevzpomene. Dnes Klaus opakuje to samé v případu „Drobil“ jen s pozměněným ansáblem; principál i scénář však zůstávají stejné jako před čtrnácti lety. Gentlemansky řečeno – nepříliš čestné, ale účelné, lidově řečeno – prasárna. Opět vykryl zlodějinu svých soukmenovců, stal se skrytým předsedou ODS, zlodějinu nazval pochybením, přistiženého ministra politoval, premiéra podpořil, policejního prezidenta vyznamenal, ministra vnitra pokáral a sám znovu převzal roli vrchního kmotra (garanta) dalšího kola zlodějského nájezdu na veřejný solidární systém, formou reforem a privatizací. De facto se z ješitného prezidenta Klause stal konečně absolutní… monarcha bez přívlastků.
Klaus, ověnčený před i za jménem mnoha vědeckými tituly, občany pohrdá a své sliby nebere až tak doslova, jak veřejně slíbil. Stal se elitářským prezidentem ignorujícím současnou Ústavu, nikoliv prezidentem všech občanů. Z Ústavy dělá cár papíru a občané se stávají ekonomickými nevolníky. Tím Klaus skrytě rozleptává chatrný sociální smír, založený na občanské rovnosti a vzájemné solidaritě. Nevoli občanů s jeho postoji arogantně nazývá ulicí. Obklopuje se klakou pochlebovačů a veřejně trousí banální moudra, nad jejichž „hloubkou“ občané žasnou. Nikdo si ale nedovolí veřejně položit otázku: „Co to ten chlap blábolí za blbosti?“ Funkce prezidenta je zbožštělá jako zlaté tele Izraelitů.
V minulosti již jeden arogantní elitářský prezident, jehož ryzí charakter musel být in memoriam z důvodu pochybností uzákoněn, s dikcí psacího stroje prohlásil: „Ulice nebude diktovat, co má dělat president“. Nedlouho poté byl pohrdanou ulicí smeten a krátce na to zemřel jako zlomený zneuznaný stařec. Ulice promluvila.
Na Ukrajině dnes probíhá vyšetřování zlodějské činnosti oranžové vlády vedené prezidentem Juščenkem a premiérkou Tymošenkovou, která zemi přivedla ke ztrátě mezinárodní prestiže a zadlužení až na pokraj státního bankrotu. Pokud je takový krok možný v námi vysmívané Ukrajině, proč není to samé možné i u nás v České republice? Jsme snad horší banánistán než Ukrajina?
Policie a justice se staly korupcí a posluhováním novodobým elitám nevěrohodné. Výměny na postech policejního prezidenta, nebo nejvyšší státní zástupkyně probíhají na základě zákulisních politických pletich, nikoliv veřejným výběrovým řízením, kdy hlavní kritéria uchazeče jsou bezúhonnost a odbornost. Nenechme poslušné vazaly vyšetřovat a posuzovat lotroviny jejich chlebodárců.
Ústava České republiky říká: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ Tudíž vůle lidu je nadřazena veškerým složkám státu, včetně prezidenta, a pokud se v případě usurpování státní moci elitami moci chopí lid sám, jedná zcela v souladu s platnou Ústavou České republiky. Jde jen o to, aby lid dal své odhodlání bránit Ústavu a ústavně zaručená práva dostatečně zřetelně najevo. Pokud tedy lid nabude přesvědčení, že jím placení úředníci včetně prezidenta jsou nevěrohodní a zneužívají propůjčené veřejné mocenské pozice k budování svých vlastních ekonomických a skupinových zájmů, má právo je odvolat, v mezním případě svrhnout a nahradit osobami věrohodnějšími. Jsou čelní představitelé našeho státu po nekonečné sérii skandálů a přípravě dalších zlodějských „reforem“ ještě věrohodní?
Požadujme okamžité zastavení „reforem“. Požadujme pozastavení a audit všech státních a veřejných zakázek, zrevidování potřebnosti, potažmo vypsání nových výběrových řízení. Požadujme ustanovení občanských komisí s nejvyššími vyšetřovacími pravomocemi k prošetření činnosti všech vlád a politických reprezentací od 1. 1. 1990. Nesmí zůstat jen u trestního oznámení na vládu z roku 2000. Požadujme zveřejnění utajovaných skutečností, politických dohod, mezinárodních smluv a smluv o převodu, odprodeji a privatizaci státního majetku. Veřejně analyzujme příčiny selhávání politických reprezentací a státního úředního aparátu, které vedou k rozprodeji státního majetku a k likvidaci veřejných služeb.
Zveřejněním výsledků budou mít občané možnost nahlédnout do činnosti svých zaměstnanců (politiků a státních úředníků) a podle toho formovat své další kroky a občanské postoje. V případě prokázání poškození státu požadujme retroaktivně, navzdory Lex retro non agit, náhradu způsobené újmy a potrestání viníků bez ohledu na výši jimi zastávaných veřejných funkcí. Požadujme zřízení Ústavu pro studium polistopadového režimu, který by vnesl světlo do temných zákoutí předávání moci, privatizací a politického pletichaření.
Současná politická reprezentace prosazuje stále razantněji zájmy ekonomických elit na úkor většiny občanů a její legitimita je vzhledem k volební účasti a výsledku voleb velmi sporná.
Požadujme demisi vlády, bezodkladné vypsání nových voleb do obou komor Parlamentu České republiky, okamžitý zánik současného prezidentského mandátu a přímou volbu nového prezidenta České republiky.
Požadujme pozastavení činnosti všech politických stran, jejich přeregistraci a nové vyprofilování politické scény.
Domáhejme se svých občanských práv dříve, než elity z občanů reformováním udělají bezmocné znevolněné dlužníky. Braňme demokracii, občanskou společnost i veřejný solidární systém před privatizací bezohlednými elitami i před svým současným prezidentem.
