Tak už je mám všechny pohromadě, všechny ty výpisy z účtů a spoření a pojištění a řeknu vám, že to je radost, takových penízků pohromadě, miloučkých, žluťoučkých kulaťoučkých penízků… a ty úroky, to je vám teprve nádhera. Já chci ještě! Já chci víc! Já chci!
Co na tom, že ty peníze jsou nekryté, co na tom, že ty úroky ani nepokryjí inflaci, které mé krásné žluťoučké kulaťoučké penízky požírá, co na tom, že mi je může kdykoliv kdokoliv zkonfiskovat, ukrást nebo vytunelovat, tím si radost zkazit nenechám. Budu investovat a budu inkasovat a budu se radovat a kapitál pro mě bude pracovat a já budu kapitalismus milovat. Nechte si své levičácké mraky, já budu žít na výsluní kapitalismu. Moje penízky to pro mě zařídí. Ach peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové!
Hle, stačí předhodit psovi kost, a jak slintá. Pár drobků z panského stolu udělá víc, než plný hrnec brambor na loupačku. No a úroky, to jsou právě takové drobečky. I kdybych spořil celý život a uspořil se k smrti, nikdy nedám dohromady takový kapitál, aby se s ním dalo spekulovat, abych ho mohl investovat a abych z úroků z něho mohl skutečně solidně žít. A přesto, když vidím těch pár korun úroků, které na první pohled vypadají jako bezpracný zisk (jako kdyby nepocházely z peněz, které jsem vydělal prací), tak si říkám, jestli bych nějak nemohl vydělat ještě víc, když jsem vydělal málo? A už v tom lítám…
Peníze jsou zlo. Ne samy o sobě, ani když je člověk vydělává, ani když je utrácí, ale když na ně myslí. Myslet na peníze znamená propadat se do posedlosti a do závislosti, která je stejně ničivá, jako závislost na opiátech. Jediný rozdíl je v tom, že na rozdíl od drog žádný zákon na ochranu před „investiční toxikomanií“ neexistuje a před závislostí na penězích nikdo nevaruje. A úroky, ty moderní bludičky, lákají a svádějí…
Převzato z blogu Tribun
