Všichni víme, že jakmile se český (dříve československý) politik ocitne na ruské půdě, dějí se věci nevídané. Na Masaryka při jeho návštěvě revoluční Rusi stříleli. Klementa Gottwalda údajně nechali na pohřbu Josifa Vissarionoviče Stalina nastoupit v polobotkách, což prý byla příčina jeho následné nemoci a rychlého skonu. Ludvíku Svobodovi sebrali deníček, do kterého si, jako bývalý legionář od Zborova už v Buzuluku zapisoval nelichotivé postřehy o válečném Rusku – a pak mu z jeho zápisků bezostyšně citovali. Alexandra Dubčeka "nám vzali" přímo z dnešní budovy ministerstva dopravy (dříve ÚV KSČ), možná také ještě s varovným dopisem od Leonida Ilijiče, který Saša zapomněl svým tajemníkům odevzdat (a hlavně se jím řídit), a tedy musel být unesen do země, kde včera bylo zítra a zítra bylo předevčírem (nebo jak se to recitovávalo). Do země, ze které byl on, spolu se svým otcem Štefanem Dubčekem v roce 1938 prakticky vyhoštěn. Václav Klaus zase překonával úskalí ruského jazyka, i když nikoli zadarmo, nýbrž, v nynější době tržní, za puškinskou medaili.
Miloš Zeman jako života znalý muž tedy mohl vědět, co ho na ruské, dříve sovětské ambasádě, tedy fiktivní ruské půdě, čeká…
Svůj projev ke Dni vítězství podle ruských zdrojů pronesl v ruštině, bavil se o Temelínu (že by jej chtěl dostavovat Lukoil?) a také o nutnosti zvýšit příliv ruských investic nejméně o dva procentní body. Je pravdou, že čím více je v Česku ruských jednatelů v českých s.r.o., tím mizivější je výsledek obratu zboží mezi oběma zeměmi. Situaci nezachraňuje ani česká justice, která v jednom pražském či mimopražském bytě pohodlně registruje několik eseróček s tuctem ruskojazyčných jednatelů, a vklad plus kolky jsou tím jediným, co stát z takovéhoto podnikání vidí. Následek návštěvy ruské ambasády je vidět zde.
Ze svých návštěv Moskvy si pamatuji, že nejzáludnější jsou viry, které kremelští náčelníci a jejich pochopové (více nebo méně demokratičtí či autoritářští) nechávají skrývat v láhvích s červenou a zelenou etiketou (jasný znak biohazardní tekutiny známý všem ruským kojencům) s tajuplným názvem BODKA. Ono písmeno "D" je ještě polygraficky nesmělé, ale kdo chce číst, a číst ještě dokáže, pochopí, že po požití jste zralý na to, se na něco nabodnout, vybodnout, a hlavně – na všechno hodit bobek, rusky snad "bodek". Podle libosti. Ruskou láhev je třeba bráti jako Rusko. Nezahořet náhle, neshořet, ale hlavně, nestrkat pracky po láhvi – a nakonec ani po Rusku. Dobrý ruský sluha ještě nemusí být dobrým pánem – a vice versa. K dobru státníkovu budiž ovšem konstatováno to, že v dnešní době snad něco přenášet na pozdější spotřebu, ať BODKU či BINO (čti víno) zavání litoměřickou abstinenční kůrou paní primářky, doktorky B. Jen plný žaludek a prázdnou hlavu (a opět vice versa) vám či nám – neseberou.
Stanův komentář: Z hrůzy, kterou ve mně vzbuzovala alternativa, jsem ve 2. kole prezidentských voleb volil Miloše Zemana i s vědomím, že má své velké slabiny – sklon k nemírnému pití (kouření a jídlu), katastrofální kádrovou politiku, nekritický sionismus, až imperiálně směšný militarismus …a svoji krásnou a inteligentní, leč snadno zranitelnou dceru. Ukazuje se, že všechny slabiny postupně vyplouvají na povrch a hrozí převážit nad jeho nepopiratelnými přednostmi. Těžko se mi to říká, ale Miloš Zeman má rázně nakročeno k tomu, aby se stal "ozdobou" panoptika současné vládní garnitury, jejíž skandály spolehlivě zastíní všechny její dobré nápady.
Foto: Také Alf slavil na ruské ambasádě
