Motorkářka Katka v africkém pekle?

Hrátky s čertem, proslulou Drdovu pohádku, mi připomněla diskuze pod libyjskými karikaturami, v níž se vyjevilo, že mladá Prešovčanka, Katarína V., je na svojí životní cestě vedoucí z Evropy přes Tunis, Libyi, Egypt až někam dolů k Togu (to je ovšem v západní Africe), a ještě níže, do JAR.

Katarína, zdatná motorkářka, která už nejednu (asijskou) zemi navštívila, tak bude čerpat ze své studnice štěstí. Doufejme, hodně hluboké. Poválečné poměry libyjské (kde mimo cesty nalezneme i minová pole, a to i ta z II. světové války), nejsou příliš stabilní, islamistický režim v sousedním Egyptě také není osamoceným ženám – Evropankám, příliš nakloněn, a o Súdánu a zemích jižnějších si již vůbec nedělejme iluze. V takové Etiopii byl vězněn i slovenský velvyslanec Dubček ml., a což pak mladá, amharsky nehovořící a imunitu nemající Slovenka na motocyklu.

Nejvíce mne zajímá průjezd Togem, protože to je dobrodružstvím samo o sobě. Silnice jsou "prorostlé" nejen checkpointy, kterým se v džungli stěží vyhnete, ale také kořeny blízkých stromů, přičemž pád ze stroje znamená spolehnout se na milost a nemilost tamních bližních, kteří, přirozeně, příliš náklonnosti vůči Evropanům, "chodícím peněženkám", jak jim říkají, nechovají. Řekněme si, že přesto, že víme, že Katka hovoří  asi jen anglicky, je vegetariánka, a z imunologických důvodů nepodstoupila očkování proti žluté zimnici, kteréžto očkování je ovšem ve všech zemích jižně od Sahary povinné (což znamená riziko nuceného očkování na hranicích, nebo nuceného návratu zpět) může mít štěstí.

Mnoho štěstí, přirozeně, k úspěchu stačí, tak, jako stačilo naší pohádkové Káče, kterou ovšem, přestože byla srdnatá jako naše (vaše) Prešovčanka, zachraňoval Martin Kabát, vysloužilec. Katarínin srdeční partner se, shodou okolností, také jmenuje Martin, ale není jisté, zda je z týlu zabezpečovacího týmu na Slovensku s to si kdykoli do Afriky, pro svoji Káču, odskočit. Že Káča dnešní potká loupežníky (Sarka Farka – v nejlepším), i čerty podobné Solofernovi, Karborundovi, Luciferovi, je také pravděpodobné. Africká kmenová společenství jsou hierarchizována jako to peklo. Ale i to lze přežít, nebo rychle projet na rychlém stroji, když už si Katarína nepřibalila "létající koberec".

Slovenská motoobec si od její cesty (ostatně, ve hře není jen Afrika, ale i cesta jižní Amerikou do Ameriky severní) příliš slibuje. Jenže, více než polovina záznamů bude – logicky – motorka na cestě, Kateřina na cestě, Kateřina na motorce. Přesto, pocity osamělé ženy mohou být i pro tvrďáky, svištící maximálně pod Braniskem (dálniční tunel) přínosné. Budou ovšem pořízeny za vysokou  emoční cenu.

Cestovat kolem světa lze různě. S ohledem na současné politické  poměry bych byl doporučoval, kopírovat obratník Kozoroha. Cesta Namibií, Botswanou, JAR, možná do Maputa a zpět do Durbanu, odtud do Perthu lodí, a přes Alice Springs na východ Austrálie, pak do Chile, Argentiny, Paraguaye a Brazílie (cíl v Sao Paulo, přesně na obratníku), by navíc býval vhodnější i z hlediska zážitků, návratu domů a prověření stroje.

Přesto by to nepochybně bylo dobrodružství, a cesta kolem světa – podle přání sponzorů – také. Doba je divoká, Afričané mají o Evropanech nereálné představy, a tak lze než doufat, že rychlý "tátoš" z dílen BMW umožní Káče utéct ze všech problémových situací. A že situace bývají rozličné, o tom vypráví i zmizení dvou Češek za bílého dne kdesi uprostřed Pákistánu. Má-li si čert, a nejen ten z pohádky, něco vzít, nechť je to tedy všechno, jen ne… Káča.

Foto: zdroj