Možná že tuším, proč se Václav Klaus za amnestii nekaje

Reklama


Ke své obludné amnestii, která dala svobodu desítkám našich největších tunelářů a ožebračila tisíce jejích obětí, řekl prezident zhruba toto: "Je to šaškárna, tady se vůbec nebrojí proti amnestii samotné, ale proti mně osobně. Amnestie je jen záminka, s kterou mě jako s klackem bijí mí nepřátelé po hlavě."


S třeskem dopadl tenhle kolosální nesmysl do našich hlav, a člověka okamžitě napadlo, že ta kolosálnost nevyčnívá z prezidentovy poznámky jen tak pro nic za nic, že do něj byla zakomponována úmyslně, aby právě svým rozměrem omráčila, vyrazila z nás dech a dopadla mezi závity našich mozků jako puma, která ve vteřině rozmetá naši schopnost mluvit, reagovat, a teprve až popadneme znovu řeč, bude se už v politice mluvit o čemsi jiném…


Ale přece jen, po pár vteřinách, omráčenou oběť i v tom zbombardovaném mozku jedna paralela napadne. Před trestním senátem stojí zločinec usvědčený z mnohonásobných vražd, a když slyší rozsudek, který je nad ním senát vynáší, začne láteřit, že soudci ho vůbec neodsuzují za vraždy, které spáchal, to ani náhodou, ale soudí ho za to, že se jim nelíbí, není jim sympatický, a ty vraždy zde soudci zhovadile vytahují jen proto, aby měli záminku, za kterou ho mohou poslat za katr. Cítíme, že takováhle absurdnost se u žádného soudu na světě nemůže odehrát, ale ve světě politiky, to je jiná, tady se, jak jsme toho byli svědky, se zcela vážnou tváří uplatní – a kupodivu – nevzbudí ani tak velký údiv a rozhořčení, a to prostě proto, že v téhle oblasti jsme si už zvykli na všechno.


A tak vám z celého případu vychází závěr, že prezident byl ve svém výroku neupřímný, získával jím čas a kličkoval, ale pak vás omráčí podezření, že všechno může být i naopak. Že totiž prezident možná vůbec nekličkoval, byl naopak navýsost upřímný – a vlastně jen posuzoval celou věc ze svého opravdu specifického mravního hlediska. Podle kterého pouť tunelářů ze stínů šatlavy na svobodu je spravedlivá, a ztráty důvěřivců, kteří jim své peníze svěřili, jsou jako tresty za hloupost zasloužené. Takže jaký je zde důvod k protestům proti mé amnestii? Rozumný – podle mě – žádný! A když se přesto ty protesty ze všech stran ozývají, nemohou být vedeny proti tomu, co dělám, ale jen proti mně osobně. Toto jsou tedy dvě alternativy k výroku prezidenta Klause, a je teď, čtenáři, na tobě, abys posoudil, která z nich je ještě tragičtější než ta druhá.

Přejít do diskuze k článku