Mrchožrouti

Reklama


Pokud existuje opovrženíhodnější profese, než politik, je to dozajista novinář. Tedy přesněji řečeno bulvární novinář, ale to jsou dnes stejně téměř všichni, včetně těch z tzv. seriózních médií, takže ta drobná paušalizace nikomu neublíží.


Je toho hodně, co lze novinářům vytýkat, nikoliv v poslední řadě námezdnost, kdy za peníze a pro peníze píší to, co nejlépe vyhovuje mocenským a komerčním záměrům toho, kdo je platí, bez ohledu na to, zda je to pravda a zda tomu sami věří. Zdaleka nejhorší je ale parazitování na cizím neštěstí.


Existuje bonmot, který se čím dál tím více jeví jako fundamentální princip fungování médi, který říká: „Dobré zprávy, žádné zprávy.“ A obsah médií podle toho také vypadá. Když se někomu něco povede, zpráva o tom, pokud se vůbec objeví, zase rychle zapadne. Jedinou výjimku tvoří zprávy, kolem kterých lze stvořit příběh a vymačkat z nich emoce, ale i ty mají jepičí život ve srovnání se zprávami těžících z nehod, katastrof, osobních tragédií a jiného neštěstí.


Novinařina se už dávno nedělá proto, aby lidé dostávali zprávy a obraz světa za humny, novinařina se dnes dělá proto, aby „chytla a nepustila“ a lidé spolu se zprávami konzumovali i reklamu a reklamní prostor se tak co nejlépe prodával. Proto když se někde něco ošklivého stane, nejlépe dětem a ještě lépe více najednou, jsou toho plné noviny, weby i televize, klidně i několik dní. Takovou příležitost je totiž třeba chytit za pačesy, co nejlépe ji vytěžit a zpeněžit.


Něco jako úcta k obětem a pozůstalým se nenosí. Novináři s mikrofony a kamerami nahánějí zoufalé rodiče a nešťastné příbuzné a předvádějí jejich bolest celému národu. Beze studu a bez slitování, protože pro novináře to není cizí lidská bolest, ale jejich vlastní surovina, výrobní faktor, který zpracovávají na sledovanost.


V podstatě to není nic jiného, než bezskrupulózní honba za ziskem, optimalizace a externalizace nákladů a efektivní využívání odlidštěných lidských zdrojů, zkrátka a dobře esence kapitalismu. I nedostatek úcty, pokory a soucitu je forma vykořisťování. Nebylo by proto fair vinit z každodenního hyenismu jenom novináře, protože ti se jen chovají v intencích pravidel hry na kapitalismus.


Je sice nechutné, jakým způsobem masmédia parazitují na lidských tragédiích, neštěstích a pohromách, ale paradoxně je to známkou toho, že kapitalistická společnost je zdravá a důraz na zisk, úspěch a osobní prospěch v ní stále dominuje na ohledy, okolky a servítky. Proto, pokud se to někomu nelíbí, nezní správná otázka „Jaká by měla být média a novinářská etika?“, ale „Jaká by měla být společnost?“

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku