K sugestivnímu článku Jana Krůty „Pokrok korkop“, který původně vyšel na zpravodajském serveru Aktuálně, a v němž autor vytváří paralelu mezi zprávou o mučení „teroristů“ v 21. století a mučení „čarodějnic“ ve středověku, se rozpoutala úporná diskuse. Většina diskutujících se v ní sice postavila proti mučení, vystoupilo v ní však i několik zastánců těchto tzv. „zostřených vyšetřovacích technik“. Někteří byli umírnění, a svůj názor prezentovali jako vnitřní dilema, jiní byli velmi radikální a jednoznační. Pokusme se shrnout názory zastánců mučení a zamyslet se nad tím, jestli na nich přece jen něco není.
Mučit?
Již 1300 let jsme ve válce s islámem, kterou jsme nezačali, minimálně od 11. září 2001 se tato válka změnila v další válku světovou. Tato válka není sportovním utkáním, které se hraje podle zásad fair-play, nemá jasné fronty a pravidla. Protivník deklaroval, že jeho taktikou je co nejvíce obětí v civilním zázemí a bez rozmýšlení by nasadil ZHN, jen kdyby měl možnost se k nim dostat. Musíme toto zlo potírat co nejefektivněji. Jediným pravidlem v obranném boji s islámem je vyhrát, jedinými zákony, které platí, jsou ty přírodní. Doporučil bych těm, kteří si myslí, že se s militantními islámisty domluví po dobrém, ať si to jedou vyzkoušet. Škoda jich nebude.
Teroristy je třeba vyslýchat účinně a použít všechny dostupné metody, abychom ochránili životy nevinných lidí. Je humánnější nechat zahynout padesát nevinných lidí při bombovém útoku v centru města, než násilím donutit mluvit zajatce, který ví? Představte si, že bezpečně víte, že terorista nebo blázen umístil do některé ze stanic londýnského metra bombu, která má vybuchnout během pěti minut, a že nejste schopen všechny stanice evakuovat. Atentátník je ve vazbě a odmítá cokoliv vypovědět. Máte zkusit mučení a zachránit stovky nevinných, nebo se máte držet principu „nikdy nemučit“? Jak chcete zlomit člověka, který je vychován jako sebevražedný atentátník, abyste zjistil, kdo mu dal rozkazy a bombu a kdo mu vymyl mozek? Tím, že mu budete vyhrožovat, že se nebude smět dívat na televizi?
Teroristé v žádném případě nejsou vojáky, na něž se vztahují Ženevské konvence. Teroristé, kteří vraždí i svoje lidi, nezasluhují žádné ohledy. Je nutné je zlikvidovat jako škodnou.
ONI by s námi nejednali o nic líp, vždyť přece JEJICH náboženství jim velí nechat nám jen dvě možnosti – dát se k NIM, anebo smrt. Zkuste obrátit role, představte si, že nejmocnější a technicky nejvyspělejšími zeměmi by byly muslimské země. Jakému zacházení by byli vystavení podezřelí z terorismu, pokud by se dostali do muslimské věznice? Doporučuji Vám prostudovat si zákonodárství různých muslimských zemí, kde jsou obsaženy fyzické tresty a mučení. Až se osobně seznámíte s muslimskou nenávistí vůči všemu západnímu, tak pochopíte, že i ty knížky z doby inkvizice jsou jen pohádkami, proti tomu, co všechno by s námi udělali, kdyby k tomu měli příležitost.
Nemučit!
Válka s islámem netrvá 1300 let. Existují dokonce i historická období, kdy Arabové bojovali na straně Západu (např. 1. světová válka). Průšvih nastal v několika krocích. První krok byly nesplněné sliby Arabům právě po 1. světové válce. Druhý krok byl postoj Arabů ke Spojencům v 2. světové válce. Třetí krok byl vznik Izraele. Čtvrtým a velmi podstatným krokem bylo zřízení amerických vojenských základen v Saúdské Arábii. Útoky z 11. září 2001 byly dílem mladých nacionalistických Saúdských Arabů, nespokojených s kolaborací jejich feudálních vládců s Američany. Přesto Američané v odvetě napadli Irák a Afghánistán, čímž naprosto zničili svoji již beztak pošramocenou reputaci v muslimském světě. Zřícení WTC se ukazuje být velmi sofistikovanou akcí, v prachu z dvojčat byl nalezen nanotermit, což je výbušnina, kterou jsou schopni vyrobit jen vysoce specializované laboratoře. Navíc ho tam bylo několik desítek tun. Vysvětluje to i další pochybnosti spojené s teplotou tavení kovu, rychlostí pádu budov, pádu budovy WTC 7, která nebyla letadly zasažena, několik dní před nárazem a pádem uzavřenou pojistkou ze strany majitele dvojčat atd. To všechno jsou indicie, které ukazují, že celá akce byla dopředu připravena takovým způsobem, že ji nemohla provést málo početná skupinka atentátníků.
Pokud začneme používat metody teroristů, sami se stáváme teroristy. Celá "war on terror" je monstrózní manipulace, je to jenom způsob, jak vysát z našich hospodářství co nejvíce peněz pro vojensko-průmyslový komplex. Útok na WTC, jakkoliv to byla strašná událost, se měl vyšetřovat policejními metodami, a s dopadenými teroristy se mělo zacházet jako s každým jiným kriminálním živlem. Politická moc tuto katastrofu zneužila pro své odpudivé, nebojím se napsat přímo fašistické, cíle, a výsledkem je Amerika oslabená takovým způsobem, jako nikdy v dějinách. Přičemž to oslabení nezpůsobil útok na WTC, ale až následná reakce.
Zdráháme-li se použít slovo voják, partyzán nebo povstalec pro označení našich nepřátel ve "war on terror", potom je musíme považovat za civilisty, pro jejichž ochranu ve válečných konfliktech existují ještě přísnější pravidla. Pojem "nepřátelský bojovník" byl vymyšlen jen proto, aby mohla být Ženevská konvence obcházena. Stejně tak pojem "zostřený výslech" nemůže skrýt porušení konvencí proti mučení.
Tím, že mučíme své nepřátele, se vzdáváme své morální převahy a demoralizujeme vlastní lidi. Americký president Barack Obama se brání dalšímu zveřejňování fotografií a záznamů o mučení, a odůvodňuje to "ohrožením Američanů", které tím vzniká. Má svým způsobem pravdu – pokud mučíme vězně a "nepřátelské bojovníky", nemůže si být nikdo z amerických (ale třeba i českých) občanů jistý tím, že nebude mučen druhou stranou. Vytváříme svět, kde lidská práva neexistují, a mučen může být každý, na koho jedna z válčících stran ukáže.
Mučení nefunguje. Zastánci mučení za celou dobu nepředložili jediný důkaz, že by se jim pomocí mučení dokázalo zjistit cokoliv, co by mohlo být využito v boji proti teroru. Spíše to vypadá tak, že se pomocí mučení mají vyfabrikovat důkazy pro neexistující vazby atentátníků z 11. září 2001 na nepohodlné režimy v muslimských zemích. Je to skutečný novodobý hon na čarodějnice.
Foto: zdroj
