Dnes už pomalu doyen českých novinářů, Aston z Neviditelného psa, je ideologicky vybaven (někdo by řekl vyfutrován) nejnovějšími poznatky liberální ekonomické vědy. To mu umožňuje vidět věci v souvislostech.
A na vědeckém základu dochází k překvapujícímu zjištění o tom, kdo zavinil současnou krizi: "…ukázalo se, že na vině je právě hýřivost nesolventních vrstev, kterým socialističtí zákonodárci nezodpovědně schválenými zákony umožnili brát si půčky za podmínek, které nebyly nikdy před tím možné. U nás je to taky – viz reklamní slogan nedělejte si starosti s dluhy, my vám na splácení půjčíme."
Socialisté, to jsou podle Astona američtí demokraté (další objev!), kteří za prezidenta Clintona umožnili americkým bankám rozšířit nabídku finančních produktů. Ale samozřejmě banky nenutili, aby poskytovaly nekryté úvěry "nesolventním vrstvám", jenom uvolnili regulaci. Tedy něco, po čem liberálové neustále volají.
Jestliže VIP bloger iDnes se domnívá, že za hospodářskou krizi mohou i odbory (předposlední odstavec), potom zbývá už jenom to, aby nějaký zdejší a ještě vyprofilovanější pravicový rozpálenec (napadá mě namátkou paní Kolářová nebo pánové Paulzcynski a Ziegler) přišel na to, že za světovou krizi a hovadské chování finančního kapitálu může Paroubek. Ale oni už na to určitě přišli, napsali, a mně to jenom uniklo.
V jiném článku na Neviditelném psu říká Aston toto:
„Na Fischerovu vládu budeme vzpomínat jako na dobrou, ne-li nejlepší vládu, jakou jsme měli. Vede to k přemýšlení o smyslu demokracie. Jak to, že vláda, která byla jmenována a nevzešla z voleb, se ukázala v tak dobrém světle?"
Jest obecně známou a lehce dokazatelnou pravdou, že čeští novináři jsou povahy zákeřné, mysli dosti tupé, vzhledu nevábného a jejich komentáře mají úroveň nevalnou. Totéž platí o úvodnících výše jmenovaného „hlídacího psa demokracie", který by – vzhledem k názvu periodika – klidně mohl slouti Azor.
Fischerova vláda byla jmenována po dohodě stran, ODS a ČSSD (plus ještě jedna, na jejích název už si snad ani nevzpomínám), které z voleb vzešly. Je to tedy svou povahou vláda politická a koaliční. Nepolitickou by byla pouze v tom případě, kdyby do ní prezident najmenoval Marťany.
V dobrém světle se pak ukázala ze dvou důvodů: jednak proto, že nedělala žádná zásadní rozhodnutí, pouze běžnou agendu a administrativu, a pak také nebyla obětí nenávistných útoků ze strany médií. Předchozí vlády se nemohly jevit v dobrém světle, protože ty, v jejichž čele stála ČSSD, byly předmětem zuřivé difamační kampaně goebbelsovského ražení, vedené proti nim novinářskou lájí, ačkoliv ta první, Zemanova, byla charakterizována stabilizací státu po rozvratnickém až zločinném působení vlád Klausových, ta druhá pak dynamickým růstem hospodářsví. Spíláno jim bylo do populistů. Vlády ODS byly naopak charakterizovány bankrotářskou hospodářskou politikou (vždy po třech až pěti létech jejich fungování nastal totální výbuch), rozvratem státních financí, zuřivou a bezhlavou ideologizací svého konání, zvětšujícím se úpadkem obecné morálky, okrádáním nejchudších a střední třídy a naopak přisypáváním dalších miliard do chřtánů nejbohatších. Projevily se, chváleny tiskem, jako vlády antipopulistické, v překladu protilidové, a tedy špatné zcela esenciálně.
Odkaz současné vlády té budoucí pak vidí Aston v tomto: „… Fischer vzkazuje "těm, co přijdou po něm", aby mírně zvýšili daně a hodně snížili výdaje…".
Pravý opak je nevyhnutelnou nutností: hodně zvýšit daně (na zcela běžnou a rozumnou evropskou úroveň) nejvyšším příjmovým skupinám, drasticky zdanit luxusní zboží a služby, policejními metodami a krutou administrativou zamezit daňovým únikům. Jako rovněž nevyhnutelné se v této souvislosti jeví vyházet brzdy, všechny vysoké státní úředníky, které najmenovala ODS a kteří se podíleli na rozvratu fungování státu. A oproti těmto razantním krokům racionálním způsobem snížit státní výdaje, a to nikoliv neuváženým škrtáním v sociální oblasti a ve zdravotnictví a školství, ale zejména snížením gigantické státní administrativy, významným snížením platů politiků, soudců, policistů (výsluhy) a státních zástupců, včetně ostatních (mnohdy zcela zbytečných) výdajů na státní správu, především pak na armádu, a v neposlední řadě důsledným potíráním korupce u státních zakázek.
Zdá se tedy, jestliže recepty Astonovy jeví se býti zcela blbými, že múza, která ho navštěvuje a při psaní na čelíčko líbá, tato namodralá víla se sonorním basem páně Kalouskovým a překvapivě a po knížecím způsobu přisprostlá, nese jméno Dementia.
(Diskuze k článku je otevřena také ZDE.)
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
Foto: zdroj
