Velikonoce patří k nejdůležitějším křesťanským svátkům. Slaví je jak katolíci, tak pravoslavní, ale i protestanti a snad všechny evangelické sekty a sektičky. Je to důležitější svátek než Vánoce, kdy se slaví narození Páně. Proč jsou Velikonoce tak důležité? Protože zde se slaví z mrtvých vstání k věčnému životu. Slaví se dle měsíčního kalendáře, nikoliv dle slunečního, a to ve dnech prvního jarního měsíčního úplňku. Je to jakoby definitivní odchod zimy a příchod jara. Zimní období skončilo, zima „zemřela“ a jaro se „narodilo“, to je přece vynikající důvod k oslavě. Jenomže křesťané slaví něco úplně jiného, jaro je jim naprosto lhostejné.
Zopakujme si příběh Ježíše Krista, jak nám ho podává církev katolická. Základem jsou příběhy zapsané v Novém zákoně, nedílné to části Bible.
Ježíš, jinak také Ješua, Jehošua, Jéšú, Jozue, po našem vlastně Josef. Kristus je titul, nikoliv příjmení, a znamená něco jako Osvoboditel či Vysvoboditel, správné pojmenování by mělo znít Ježíš Nazaretský, či Ježíš z Nazareta, syn tesaře. Tedy tento Ježíš byl ukřižován a zemřel. Nebudeme se dohadovat, zda byl popraven právem či zda byl nevinný. Z některých pramenů vyplývá, že byl vůdcem vzpoury proti římské nadvládě, tedy že byl partyzán či terorista, a tudíž byl po právu popraven tehdy obvyklým způsobem. Jiné prameny tvrdí, že byl naprosto nevinný a že ho křivě obvinila židovská Velerada (takový židovský parlament) a římská okupační provinční správa (Pilát Pontský) ho musela tudíž jako zločince nutně popravit. Neexistují ovšem žádné historické doklady. Pilát přece musel hlásit popravu jakéhokoliv protistátního živla do Říma, to bylo jeho povinností, takových zpráv se zachovala spousta, ale o Ježíšovi ani ň! Dokonce neexistuje ani jedna historicky věrohodná zpráva dokladující existenci Ježíše Nazaretského. Vše co známe, známe pouze z Nového Zákona a z Apokryfů, což, jak musí každý uznat, nejsou věrohodné historické dokumenty.
V pátek kolem desáté hodiny ráno byl spolu se dvěma lotry ukřižován a zemřel ještě před západem slunce a ještě také před setměním byl pohřben. Po setmění začínal šabat, takže musel být pohřben ještě za světla.
Takový trest smrti ukřižováním býval v té době docela obvyklým způsobem popravy. Z žádných pramenů jsem se nedověděl, kolik lidí celkově bylo v době antiky tímto způsobem sprovozeno ze světa živých, dle mého odhadu to byly desetitisíce. Třeba jenom takový Crassus nechal ukřižovat podél Via Apia šest tisíc otroků, prý někteří obzvláště silní žili na kříži ještě i po pěti dnech! Silnice Via Appia z města Capua do Říma má asi 200 kilometrů a ukřižovaní nebyli nikdy z kříže sundáni, takže po dlouhá desetiletí bylo tam možno spatřit spousty křížů a zbytky lidských těl, nějak podobně jako dnes vídáme spousty dopravních značek. Ovšem následky dnešního humanitárního bombardování jsou mnohem, mnohem drastičtější než nařízení Crassa! Spousty lidí takto postižených humanitou žijí v šíleném utrpení i déle než pět dnů! Holt takových Crassů žije i dnes u nás ještě spousta a mají možnost stejně tak rozhodovat. Miliony a miliony lidí zemřely hroznější smrtí než Ježíš a nikdo si na ně ani nevzpomene.
Ježíš byl tři dny v hrobě ve stavu smrti (pátek, sobota a neděle). Přesto si i za této zvláštní situace zaskočil do podsvětí, tedy do Pekla, a vyvedl odtud deset tisíc zemřelých. Nikdo nikde, mimo oněch biblických pramenů, se o takovém činu nezmiňuje. Přece deset tisíc lidí nejde jen tak snadno přehlédnout a dělat, že to nikdo nevidí. Někdo tady silně lže. Sice někteří teologové tvrdí, že vyvedl pouze 10 tisíc lidských duší, které jsou lidskému zraku neviditelné, ale i tak je to nějaké podivné.
V neděli přišly ženy namazat tělo zemřelého vonnými mastmi, a ejhle, tělo tam nebylo, zmizelo. Prý to tělo ukradli římští vojáci-legionáři, aby si z něho povstalci nemohli udělat vzorového hrdinu a modlu. Jinde se dočteme, že tělo ukradli apoštolové. Ale to není nějak podstatné, podstatné je, že hned v pondělí se ukázal Ježíš živ a zdráv nejdříve ženám a potom i apoštolům. Pobýval se svými kamarády a kamarádkami ještě po celých čtyřicet dnů, pak se s nimi rozloučil a vznesl se do nebes. Jo, ještě nevěřícímu apoštolu Tomášovi, aby uvěřil, že je to skutečně zemřelý Ježíš, bylo dovoleno sáhnout si na jeho rány na rukou, nohou a v boku, teprve potom uvěřil. To Ježíš nezašel ani k doktorovi, aby mu ty rány nějak zašil a ošetřil?
Tož toto je ten slavný příběh. Není to nějaký přespříliš primitivní příběh vhodný tak pro nevzdělaný lid? Taková pohádka! Kterýkoliv začínající spisovatel by určitě napsal příběh mnohem zajímavější a solidnější.
No a dostáváme se k onomu proslavenému mysteriu vzkříšení z mrtvých. Zajisté každý normální člověk ví, že je to blbost na entou a pro nekřesťany je to k smíchu, berou to maximálně jako dobrý fórek. Jenomže pro křesťany je to naprosto základní fundamentální záležitost, což dokazuje Krédo, z kterého něco ocituji. Krédo (z lat. credo věřím) v křesťanském kontextu znamená křesťanské vyznání víry.
Apoštolské vyznání víry: Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.
Nicejsko-cařihradské vyznání víry: Očekávám(e) vzkříšení mrtvých.
Athanasianum (Athanasiovo vyznání víry, zvané též Quicumque): Ten trpěl pro naši spásu, sestoupil do pekel a třetího dne vstal z mrtvých; vystoupil na nebesa, sedí po pravici všemohoucího Otce a odtud přijde soudit živé i mrtvé. Při jeho příchodu všichni lidé musejí vstát se svými těly, dostanou odplatu za své činy. Kdo konali dobro, půjdou do věčného života, kdo však zlo, půjdou do věčného ohně. Taková je katolická víra. Kdo ji pevně a věrně nezastává, nemůže být spasen. Amen.
Takže když takoví mistři teologie, např. páter Halík a mnoho jiných teologů mohou zmrtvýchvstání všelijak obkecávat, tak stejně ale nemohou popřít, že Ježíš byl vzat do nebe tělesně, že třeba Panna Maria byla vzata do nebe také tělesně, že tělesně je v nebi i starozákonní Enoch (Henoch). Mohou složitě dokazovat, že mystérium vzkříšení chápou pouze zasvěcenci, mohou to balit do jakkoliv vznešených frází a vznešeně nesrozumitelných vět, aby to chápali i vzdělanci a intelektuálové, ale popřít tělesné zmrtvýchvstání nemohou. Pro prostý nevzdělaný lid ale stačí výše uvedený příběh, který je logice a realitě naprosto vzdálený, ale to přece primitivům nevadí, ti v tom nelogickém a nesmyslném nic zvláštního nevidí, prostě věří a basta. Když ovšem Halík a spol. začnou tvrdit, že vzkříšením se nemyslí tělesné vzkříšení, nýbrž pouze duchovní a namelou k tomu spoustu bezduchých frází a citací z Pavlových epištol, aby nadřízení nepoznali, že nesouhlasí s těla z mrtvých vzkříšení, tak to překrásně zamotají, že to z textu nelze vyčíst. Ovšem pokud věří v pouze duchovní zmrtvýchvstání, tak jsou to heretici a kacíři a dle Athanasiova Kréda nemohou být spaseni a půjdou do Pekla. Už jenom ta představa, že my atheisté se v Pekle setkáme s páterem Halíkem, Hermanem, Dukou a podobnými, je docela příjemná. Dokonce tam v Pekle s námi bude i zanedlouho svatý papež Wojtyla, který je znám také i z jiné stránky; to když na něj přišlo pokušení chtíče, vzal důtky a do krve si zmrskal záda, aby to ďábelské pokušení zahnal, takže pro něho pobyt v Pekle bude vlastně blahem, tam se bude móc dobře cítit.
V našem vesmíru jaksi nenacházíme místo pro nebe (ale pro peklo jo, toho máme zde na zemi dostatečné množství). Kde tedy to nebe sídlí? Kdo vyřeší záhadu nebes? Přitom je to jednoduché – za naším hmotným vesmírem je ještě druhý tzv. duchovní Nadvesmír či Supervesmír. V mystickém vytržení lze vnitřním zrakem (vnitřním viděním) spatřit onen duchovně-hmotný či hmotně-duchovní vesmír zvaný Nebe, kde neprobíhá žádný čas, nýbrž tam existuje pouze Věčnost.
V onom vesmíru všichni bohové všech národů sedí u stolu a pojídají a popíjejí nektar a ambrosii a občas komentují i dění na naší miniaturní zeměkouličce. Šiva se dost často opíjí a jde si zatančit do našeho vesmíru, kde bourá a tvoří svým tancem nové světy. Virakoča si neustále stěžuje, že katolíci mu vyvraždili jeho národ, ale nikdo mu nenaslouchá. Svantovít a Votan se na sebe navzájem mračí, ale kupodivu se nefackují. No a Jahve se samozřejmě pře s Alláhem o jméno. Sedí tam také Otec a Syn, nad nimi poletuje jako holubička Duch svatý (a ti tři jsou jeden) a obsluhuje je Panna Marie. Jakou funkci tam má Henoch, nevím, ale asi se baví s židovskými patriarchy, kteří jsou také tělesně přítomni. No a všichni se pochopitelně těší na poslední soud, kdy se Nebe zaplní vzkříšenými lidmi. Dle demografických odhadů na světě dosud žilo a zemřelo od počátků lidství asi tak 90 miliard lidských bytostí a můžeme tudíž předpokládat, že alespoň třetina půjde do Nebe a dvě třetiny do Pekla. Nebo že by to bylo půl na půl? Možná se tak domluvili předem, aby Peklo nebylo příliš přeplněné.
To je prý ta pravá duchovní stránka člověka, rozumem sice nepochopitelná a právě proto nejduchovnější. Tož to má být duchovno? Spíše pseudoduchovno ba paduchovno, neboť takovéhle duchovní záležitosti jsou dadaisticko-surrealistické nesmysly zatemňující mozek a matoucí myšlení. Jestliže jsou ovšem ty nejvyšší duchovní pravdy, či superpravdy lidským rozumem nepochopitelné, tak nejvyššími duchovními pravdami může být cokoliv, jakákoliv volovina, absurdita, pitomost a blbost, jak to vidíme a můžeme číst na internetu, těch webů zabývajících se Nadpravdou je spousta – víra v léčivou energii, všelijaké vzdělávací pořady pro alchymisty, astrology, hermetiky, psychology krevních skupin, šamany, vykladače aury a karmy, věštby budoucnosti z karet, kávové sedliny a snů a mnoho dalších zasvěcenců tajemna obluzujících čtenáře imbecilními nesmysly.
Mysterium Vzkříšení je pro věřící mnohem důležitější než nějaké hrátky s Ukrajinou, Libyí, Saddámem a podobná „exhibiční“ docela drsná představení, tam se holt naše západní bílá civilizace ukazuje v celé své nahotě a pravdě. To mysterium je ovšem mnohem důležitější, neboť v něm jde o život, sice ne o život jedince, ale jde o zachování duchovní židovsko-křesťanské tradice (zapomínají dodat, že jde hlavně o plutokraticko-židovské cíle), prostě a jednoduše řečeno – jde o život církve katolické. A ta se samozřejmě urputně brání. Já být na jejich místě, tak dělám totéž. Začal bych třeba tím, že tady nám chce dnes někdo (teroristi!) narušit naši židokřesťanskou morálku a civilizaci, proti tomu se musíme ostře nejenom postavit, nýbrž i vojensky zasáhnout. A taky to provádíme. Nikomu nedovolíme zpochybnit naše humanistické a lidskoprávní cíle! A když si nedají říci, klidně jejich země změníme na radioaktivní prach.
Při posledním soudu a vzkříšení bude také konečně napravena méněcennost žen, neboť všechny ženy se při vzkříšení stanou muži, tak to tvrdí alespoň rabíni, když vykládají Starý zákon. V nebi tedy budou přebývat pouze muži, a ani jedna jediná žena. Takže to nebude jak v muslimském nebi, kde je normální sexování normálním. V křesťanském nebi bude možné pouze pohlavní obcování homosexuální, tedy bude se tam pouze homosexovat. Bude to i ráj pro pedofily, neboť i spousta dětí bude vzkříšena. Předpokládám, že třeba paní Roithová, zastánkyně tradiční rodiny, se už těší, jak bude mužem a jak bude novým způsobem a novou formou sexovat. Přeji jí to nikoliv ze zlomyslnosti, nýbrž proto, že jsem přejícný.
Ovšem budou s takovým řešením souhlasit všechny ženy? Tedy, aby se staly muži? No nevím, ostatně nikdy nikdo se žen na jejich názor neptal, vždyť jsou přece dle Bible méněcenné. Proč se ptát na cokoliv méněcenných tvorů, no ne?
Ale při posledním soudu a vzkříšení nastává ještě i jiný málokdy řešený problém.
Ve vyznání víry je ta proslulá věta: věřím v těla z mrtvých vstání. To ale přece nebude žádný problém, neboť všichni co za dobu od cromaňonců zemřeli a ještě co zemřou (těch výše uvedených 90 miliard jedinců), budou vzkříšeni ve svém jedinečném originálním těle, jaké měli v době svého života. Pro Pánaboha to nebude zajisté žádný problém, vždyť je všemohoucí, a tak klidně všechny ty molekuly, z nichž se kdysi skládalo ono tělo, zase dá dohromady. Fyzikálně to samozřejmě možné není, ale Bůh se nějakými fyzikálními zákony nemusí řídit. Dobře, tak zde při vzkříšení těla problém není. Ale problémem je, zda budou vzkříšeni ve věku kdy zemřeli, třeba když někdo zemřel v devadesáti, bude mít potom při vzkříšení také tělo devadesátníka? Když někdo zemřel jako dítě ve třech měsících, bude mít při vzkříšení tělo miminka? Nebo zda budou mít všichni při vzkříšení třeba univerzálních třicet let, nebo jenom dvacet? V tomto případě teologové nejsou jednotni. Někteří dokonce popírají onu slavnou větu „věřím v těla z mrtvých vzkříšení“, a tvrdí, že je tím myšlena pouze duše, čímž ovšem popírají základní dogma katolické víry! Odpadlíci a kacíři jedni škaredí, do pekla s nimi!
Hlásání názoru, že bude vzkříšena pouze duše, by totiž nejen narušilo ucelené katolické učení, ono by způsobilo zřícení celé stavby, celá tak pečlivě a důmyslně po staletí budovaná konstrukce by se zřítila jak ona proslulá Dvojčata (která byla Trojčaty). Neboť co je to ta duše? To je něco nehmotného a nemající žádné rozměry, což by křesťanům absolutně nevyhovovalo. Jak by totiž z nehmotné bezrozměrné duše mohli trhat do běla rozžhavenými kleštěmi kusy masa? Jak by mohli duši nasadit palečnice? Jak by ji mohli natahovat na skřipci? Jak by ji mohli upalovat? Vždyť křesťané by ani waterboarding nemohli provádět, ono jak do nehmotné duše nalívat vodu, že? Vždyť by z toho strážci pravdy a lásky byli zklamáni a rozčarováni, že nemohou provádět tyto techniky na udržení čistoty víry. Taková záslužná činnost před bohem by jim v tomto případě byla odepřena, cožpak to lze dovolit? A navíc, takové nehmotné bezrozměrné lidské duši by to bylo lhostejné, vždyť nemá hmotné tělo, tudíž lautr nic necítí, ani bolest ani rozkoš, nemůže tedy trpět, takže takové dušičce by bylo úplně jedno, zda je v nebi či v pekle. Toto ale katolická církev nemůže nikdy dovolit, neboť utrpení je přece nutné a pro církev velice potřebné, proto a jen proto vymyslela, že při posledním soudu budou všichni vzkříšeni ve svém těle, aby církev mohla trápit lidi i po smrti. Když to tak vezmeme, tož utrpení Krista netrvalo nějak moc dlouhou dobu – v noci na pátek byl zatčen, ráno zbičován a ukřižován a kolem třetí odpoledne zemřel. To třeba američtí křesťané (většinou evangelikáni) na Quantanámu provádějí mučení měsíce, ba roky! A středověká církev také byla docela vynalézavá při působení utrpení, kdepak nějaký den či dva, mučení musí trvat měsíce a po smrti budou muka věčná. Není to ovšem nějaký zvrácený sadismus?
Tedy jakou nalézt novou metodou na očišťování duší, které jsou neviditelné a nehmotné? Možná nám podá vysvětlení páter Halík, možná už má nějaké ty duše v hrníčku zakrytém pokličkou a uloženém v kostele Nejsvětějšího Salvátora přímo na oltáři (nebo jenom v sakristii?) a provádí s nimi už experimenty. Ten pan profesor a doktor theologie Halík (přesně Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.) je čím dál lepší, už se dívá na svět pohledem andělů, jak to popsal v knize Divadlo pro anděly: život jako náboženský experiment (vydalo Nakladatelství Lidové noviny 2010, 256 stran). Halík má přátelský ne-li přímo soudružský vztah k andělům, no a proč ne? Ale jeho příští kniha bude mít určitě název Pohled na svět z hlediska Satana, tím jsem si naprosto jistý.
No a je docela pravděpodobné, že jako ateista budu poslán do Pekla, nikoliv do Nebe. Tam to bude rovněž zajímavé, domnívám se, že zajímavější než v Nebi. V Pekle, jak všichni dobře víme, budou hříšníci vystaveni mukám, tedy neustálenému trvalému mučení a trýznění. Když se mučitelům podaří utrhnout mučenému ruku, nohu, hlavu, tak během chvíle je trestanec zase živ a zdráv, neboť i v Pekle je život věčný. Když ho pomelou třeba ve mlýnku na maso na beztvarou kaši, to taky nevadí, zanedlouho se dá zase do pořádku, zázračně obživne a služebníci ďábla mohou pokračovat v mučení dál a dál až do nekonečna. Určitě by takový přístup přivítali i na Quantanámu. Věznitelé, nikoliv věznění.
Foto: Banksy
