Mýtus samoregulace

Reklama


Viděl jsem včera kus předvolební debaty, kde se zrovna hádal Liška s Teličkou o ochraně spotřebitele. Liška razil tezi, že ochrana spotřebitele je možná pouze pomocí státní regulace, nejlépe na úrovni EU, Telička mu vehementně oponoval, že regulace jsou k ničemu, že mnohem lépe bude fungovat samoregulace průmyslu a že žádné státní regulace nejsou potřeba. Od Babišova koně se dá asi jen těžko čekat, že by řehtal jinak, ale ať už tomu sám věří (vypadal, že ano), nebo ne, je evidentní, že někteří lidé právě takto přemýšlejí.


Škoda, že pan Telička ani nikdo jiný nevysvětlil, proč by to průmysl dělal a jak by to mohlo fungovat? Proč by průmysl k nějakým "samoregulacím" přistupoval a proč by sám sebe omezoval? Proč by průmysl platil náklady vyšší, než je nezbytně nutné, proč by platil náklady, které může přenést na někoho jiného? Proč by kterýkoliv podnik něco takového dělal, když by konkurence, která by to neudělala (a proč by to dělala, když by nemusela?), získala výhodu? Proč by se kapitalista zříkal části renty, kterou může vytěžit, ve prospěch někoho jiného? Kdyby totiž samoregulace podniků v kapitalismu mohla fungovat, nikdy by se nemohlo dařit komunistickým a sociálně-demokratickým hnutím, protože by po nich nebyla poptávka, prostě nebyla potřeba. Desítky let zápasů o lidská, občanská a sociální práva jsou důkazem toho, že samoregulace průmyslu v kapitalismu nefunguje.

 

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku