Pan Kroupa na třech konkrétních příkladech pana Johna nejen zviklá, ale doslova přesvědčuje, že buďto odporují demokracii, nebo dokonce současnému ústavnímu pořádku. Nehodlám v tomto textu rozebírat argumenty jedné, či druhé strany rozhovoru, protože mi jde pouze o dokazování, že šlo o lobbování a alespoň trochu popsat jeho prezentovanou technologii. Přesto se ale musím zmínit o posledním bodu jejich vzájemné debaty. Strana VV má mimo jiné ve svém programu pasáž, v níž se říká, že o vstupu do vládní koalice rozhodnou nakonec „véčkaři" ve vnitrostranickém referendu. Z webové stránky strany VV se mimo jiné každý může dovědět, že véčkaři jsou otevřenou skupinou, je na ní totiž do této chvíle mimo jiné i výzva, „přidejte se k véčkařům". Podle průběhu rozhovoru Kroupy s Johnem se každý rovněž doví, že jmenovaná skupina má nyní asi 17 tisíc příslušníků.
Kroupa naprosto správně před Johna staví problém, který lze formulovat ve zkratce asi následovně: Jak si vůbec vedení politické strany VV představuje zastupitelskou demokracii? Její zvolení poslanci budou naplňovat vůli virtuálního grémia 17ti tisíc lidí, kteří v on-line referendech budou „klikat", nebo bude dodržovat program, se kterým šla strana do voleb? Tuto problematiku zahajuje konkrétní otázkou, cituji: „Otázka stojí jinak. Ty máš jedenáct procent. To je mnohem víc, než kolik lidí bude klikat. Svěříš do rukou 17 tisíc véčkařů, jestli vznikne vláda?", konec citace. Jenže z takto naprosto správně postaveného věcného problému, po poměrně širší diskusi, pak na závěr lobbující novinář vmanipuluje svou poslední otázkou Johna k logicky podivnému a pro zastupitelskou demokracii naprosto nepřijatelnému závěru. Ptá se totiž, cituji: Zeptám se tě přímo. Odejdeš z veřejného života a položíš poslanecký mandát, když ti těch 17 tisíc lidí řekne, že ne? (Tedy ne pro vstup do vlády samozřejmě – moje poznámka). Aby se od Johna, před tím několikrát zviklaného, postupně zamotávaného do systematicky vedené sítě ne zrovna čisté argumentace a doslova už zmateného v nepřehlednosti celé diskuse nakonec dověděl to, co on chce a potřebuje slyšet, opět cituji: „Ano, to k tomu patří," konec citace, řekne na závěr rezignovaně politik.
Nikde jinde v celém rozhovoru není manipulace s vůlí politika tak obskurní, jako v tomto případě. Pokud politik nemá šanci prosazovat program své strany ve vládě, tak podle pravidel všech demokratických zemí to v žádném případě neznamená, že odejde z politiky, ale že v každém případě odejde z vlády. Naopak, v opozici pak bude jeho strana, i v případě že on osobně z politiky odejde, tou nejostřejší kritičkou vlády. Vždyť právě k tomu ji svými hlasy do sněmovny voliči vyslali, ať už „véčkaři" klikají, jak chtějí. Jenže česká novinářská lobby, v zájmu svých zaměstnavatelů, v žádném případě nemůže potřebovat, aby VV se nepodílela na sestavení vlády. Naopak ale, se znalostmi o dlouhodobém Johnově působení ve veřejném prostoru, by asi docela přivítala, kdyby z politiky odešel. Svou roli maskota totiž výborně splnil.
Převzato z Czech Free Press!
