V České republice jsou dodávky vody z velké části zajišťovány francouzskou společností Veolia, která si zajistila dlouhodobé smlouvy na dodávky vody s vysokou pravděpodobností na základě jednání se zkorumpovanými úředníky městských správ. O korupci při sjednávání cen vody svědčí i fakt, že od pádu komunistického režimu stoupla cena vody v České republice stonásobně. Přestože se do ceny vody promítlo zvýšení daně při nákupu vody z 5 na 15 % a výdaje spojené s obnovami kanalizací a vodních řadů a výstavbou čističek vody, které se ale musely provádět vždycky, roste v porovnání s růstem inflace a růstem mezd cena vody neúměrně rychle. Například v Praze vzrostla cena vody od roku 1995 pětinásobně, zatímco průměrná mzda jen trojnásobně. Ve stejném období se spotřebitelské ceny ztrojnásobily, ale cena vody vzrostla pětinásobně.
Soukromé společnosti dodávající vodu mají přitom vesměs uzavřené smlouvy na desítky let. Občané tak mají zajištěno, že budou ještě desítky let platit monopolním dodavatelům za vodu přemrštěné ceny. Stálo by za to, pokud takový zákon neexistuje, vytvořit zákon, který by umožňoval zrušit platnost smluv, k jejichž uzavření došlo na základě korupčního jednání, nebo při kterých nebyly dodrženy podmínky pro zadávání veřejných soutěží. Potom by bylo na policii, aby prověřila způsob, jakým byly vedeny veřejné soutěže na dodávky vody a uzavřeny smlouvy o jejích dodávkách a pokud by se jí podařilo prokázat nedostatky při zadávání veřejných soutěží na dodávky vody nebo korupční jednání při uzavírání smluv, mohly by být smlouvy zrušeny. Zisky za dodávky vody a stočné odcházejí převážně do ciziny. Podle Transparency International přišel veřejný sektor privatizací vodáren do roku 2009 zhruba o 9 miliard korun, jež mohly být použity na investice a které mohly pomoci rozhýbat českou ekonomiku. I občanům by zrušením škodlivých smluv přibylo peněz na jiné útraty než platby za vodné a stočné a česká ekonomika by tak získala další finanční zdroj ke svému růstu.
