Listopad 17, 2011
Paříž – Mario Monti, Lucas Papademos a Mario Draghi mají něco společného – všichni pracovali pro americké investiční banky. Není to žádná náhoda, ale důkazy o strategii, jež má uplatnit jejich vliv až na hranice možností.
Je to vážné a odpovědné rozhodnutí, zvažují se všechny klady a zápory a studují všechny dokumenty před rozhodnutím. Mají sice slabost pro ekonomiku, ale tihle osvícenci, kteří vstupují do templu jen po dlouhém a pečlivém výběru, raději zůstávají ve skrytu. Dohromady tvoří soubor, který je součástí „bratrské“ asociace určené ke shromažďování informací a sítě pro vzájemnou pomoc. Jedná se o tovaryše, mistry a velmistry, jejichž posláním je „šířit pravdu, kterou získali v lóži, do zbytku světa“.
Podle svých kritiků tato evropská vlivová síť, která byla spředena americkou bankou Goldman Sachs (GS), funguje podobně jako svobodné zednářství. Nový šéf Evropské centrální banky Mario Draghi, designovaný ministerský předseda Itálie Mario Monti i čerstvě jmenovaný řecký premiér Lucas Papademos jsou jenom totemické figurky z různých úrovní této pečlivě vyrobené sítě.
Těžké váhy sítě se významně angažují v krizi eura
Draghi byl šéfem pro evropské záležitosti u Goldman Sachs International v letech 2002 až 2005, v této pozici řídil oddělení „společností a států“, které krátce před jeho příchodem pomohlo Řecku zamaskovat skutečný stav jeho účetnictví, co se týče swapů na státní dluhy.
Monti byl poradcem Goldman Sachs pro mezinárodní záležitosti od roku 2005 až do jeho nominace na šéfa italské vlády. Jeho úkolem bylo podle této banky poskytovat rady ve věci „velkých evropských obchodů a hlavních celosvětových politických iniciativách“. On byl tedy tím, „kdo otvírá dveře“, s odpovědností za ochranu zájmů Goldmanů všude tam, kde jednali evropští politici.
Třetí muž, Lucas Papademos, byl guvernérem řecké centrální banky od roku 1994 do roku 2002. Byl to on, kdo v této funkci hrál roli, která dosud nebyla objasněna, ve spolupráci s GS totiž skrýval dluhy v řeckém státním účetnictví. A to možná nejdůležitější je, že současný šéf řecké agentury pro řízení dluhů (Greece’s Public Debt Management Agency), Petros Christodoulos, také pracoval jako obchodník této banky v Londýně.
Ještě dva další významní členové evropské sítě GS se výrazně angažovali v krizi eura: Otmar Issing, bývalý člen představenstva Bundesbanky a někdejší hlavní ekonom Evropské centrální banky, a Ir Peter Sutherland, člen vedení Goldman Sachs International, který hrál zákulisní roli v nouzové pomoci Irsku.
Přenos exkluzivních informací do kanceláří bank
Jak byla tato loajální síť zprostředkovatelů vytvořena? Americká verze tohoto magického okruhu je složena z bývalých vysoce postavených manažerů bank, kteří bez jakéhokoliv úsilí vstupují do nejvyšších úrovní státní správy.
Jinak je tomu v Evropě, kde GS pracoval na tom, aby hromadil kapitál v podobě konexí. Na rozdíl od svých konkurentů však tato banka nemá zájem na penzionovaných diplomatech, vysoce postavených státních a nadstátních zaměstnancích, a dokonce ani na bývalých premiérech či ministrech financí. Goldman se zaměřil na centrální bankéře a bývalé evropské komisaře.
Jejich hlavním cílem je legálně sbírat informace o budoucích iniciativách a o úrokových sazbách nastavovaných centrálními bankami. Současně dávají Goldmani přednost tomu, aby tito jejich agenti zůstali skrytí. To je důvod, proč tyto loajální osoby dávají přednost tomu, aby se nezmiňovaly o svém původu v rozhovorech nebo při svých oficiálních misích.
Tito bývalí zaměstnanci s dobrými konexemi prostě musí hovořit o různých věcech opatrně s vědomím, že jejich prestiž nevyhnutelně povede k upřímnosti a otevřenosti na straně těch, kteří jsou ve výkonných pozicích. Jednoduše řečeno, existují proto, aby se dozvěděli „odkud vítr fouká“, a poté předali exkluzivní informace do obchodních oddělení banky.
Snaha o globální nadvládu
Nyní, kdy je bývalý ředitel hlavou ECB, bývalý poradce v čele italské vlády, a další u moci v Řecku, jsou protivníci této banky nažhaveni na to, aby si posvítili na mimořádnou moc této sítě ve Frankfurtu, Římě a Athénách, což by v těchto překotných časech mohlo být velmi užitečné.
Odhlédneme-li však od těchto detailů, se tato moc evropské vlády Goldmanů v období před a během finančního utrpení roku 2008 může stát překážkou. Vztahy udržované zkušenými bývalými centrálními bankéři se zdají být mnohem méně užitečné, protože politici jsou si vědomi neoblíbenosti finančních profesionálů, kteří jsou považováni za ty, kteří odpovídají za současnou krizi.
Goldman Sachs teď bude muset uplatnit svůj talent při potýkání se s odporem veřejných činitelů, kteří pokládají stále více otázek týkajících se řady skandálů. Plné adresáře už nestačí v komplexním a technicky rozvinutém finančním světě, v němž nová generace šéfů firem bude stále s menší pravděpodobností bezvýhradně respektovat establishment.
Ve své snaze o globální nadvládu se již nadále nebudou muset spoléhat na vysoce postavené finanční křižáky zformované Goldmany, zatímco hledání toho, jak chránit práva akcionářů, požadavky na větší transparentnost i aktivní odpor ze strany médií nevládních organizací a institucionálních investorů budou i nadále oslabovat potenciál „síťového efektu“.
Převzato z Other News
Překlad: Stan
Námět: Hudryper
