V Zemi Obamových fandů se to nevyvíjí dobře, i když zatím není úplně jasné, co za změnou nálady stojí. Možná je to nažluklý smrad, který se line z posledního bankovního bailoutu ministerstva financí. Nebo za to možná může zpráva, že Obamův hlavní ekonomický poradce, Larry Summers, získal miliony od těch samých wallstreetských bank a hedgeových fondů, které dnes chrání před opětovnou regulací. A možná to všechno začalo už dřív, s Obamovým mlčením nad izraelským útokem na Gazu.
Ať už bylo tou poslední kapkou cokoli, stále rostoucí počet Obamových nadšenců si začíná uvědomovat možnost, že jejich muž ve skutečnosti svět zachraňovat nebude, ať si to budou přát sebevíc. A to je dobře. Pokud by se superfandovská kultura, která vynesla Obamu k moci, proměnila v nezávislé politické hnutí, v takové, které by bylo natolik silné, aby bylo s to produkovat programy odpovídající nynější krizi, všichni budeme moci přestat doufat a začít požadovat.
Prvním krokem v tomto směru ale musí být to, že si mnohá americká progresivní hnutí jasně uvědomí, v jakém nešťastném prostoru se to pohybují. A k tomu je potřeba nový jazyk, který by odpovídal Obamovu hnutí. Tak s tím začněme.
Hopeover (z anglického Hope — naděje a Hangover – kocovina). Stejně jako skutečná kocovina, i hopeover je důsledkem nezměrného nadužívání čehosi, co v daném okamžiku chutná skvěle, ale není to příliš zdravé, což nás nutí k výčitkám svědomí nebo dokonce i k pocitu hanby. Je to politický ekvivalent krize po lukulské návštěvě cukrárny. Vzorová věta: „Když jsem poslouchala Obamovy ekonomické projevy, moje srdce plesalo. Ale pak, když jsem zkusila kamarádovi převyprávět jeho plány na záchranu milionů pracovních míst a fabrik, zjistila jsem, že melu prázdnou slámu. Mám silnou hopeover."
Hoper Coaster (z anglického Hope – naděje a Roller Coaster – Horská dráha). Stejně jako horská dráha, i hoper coaster popisuje vyhrocené duševní vzepětí, propady a přejezdy Obamovy éry, houpačku mezi pocitem, že máme prezidenta, který podporuje výuku bezpečného sexu ve školách a zdravotní pojištění pro každého. Vzorová věta: „Byla jsem bez sebe nadšením, když Obama řekl, že zavírá Guantánamo. Teď ale ze jako blázen bojuje za to, aby vězni v afghánském Bagdámu neměli vůbec žádná práva. Zastavte tu Hoper Coaster – nutně potřebuju vystoupit!"
Hopesick (z anglického Hope – naděje a Homesick – nostalgický). Takoví lidé jsou silně nostalgičtí. Chybí jim nadšení z předvolební kampaně, a proto se neustále snaží si v hlavě oživovat tehdejší hřejivé pocity plné naděje – obvykle za cenu toho, že zveličují význam nepodstatných činů Obamovy provenience. Vzorová věta: „Fakt jsem se cítila hodně hopesick, když jsem sledovala, jak Obama eskaluje válku v Afghánistánu, pak jsem ale uviděla na YouTube organickou zahradu Michelle Obamové a měla jsem stejný pocit, jako v den, kdy byl uveden do funkce. O pár hodin později, když jsem se doslechla, že Obamova administrativa bude bojkotovat konferenci OSN o rasismu, pocit hopessicku se zase vrátil, a mnohem silnější. A tak jsem si promítla diapozitivy, na nichž Michelle nosí oděvy vytvořené skupinou etnicky různorodých a nezávislých návrhářů, a to mi trochu pomohlo."
Hope fiend (z anglického Hope – naděje a Fiend – závislák). S tím, jak naděje ustupuje, Hope fiend, stejně jako narkoman, začíná dělat všechno, aby se dostal k další dávce. (Je to stav hodně podobný Hopesicku, ale mnohem silnější, obvykle postihuje muže středního věku). Vzorová věta: „Joe mi říkal, že opravdu věří, že Obama vzal Summerse do vlády úmyslně, aby se ušpinil tím bailoutem, a Obama si pak bude moci dělat, co skutečně chce: znárodnit banky a proměnit je v úvěrová sdružení. To je ale Hope fiend!"
Hopebreak (z anglického Hope – naděje a Heartbroken – zdrcený). Jako milenci se zlomeným srdcem, ani správní Obamité nezešílí, jen propadnou extrémně blbé náladě. Promítali si do Obamy mesiášské schopnosti a nyní je v jejich zklamání nelze utišit. Vzorová věta: „Opravdu jsem věřila, že nás Obama konečně donutí, abychom se postavili čelem k odkazu otroctví v Americe a zahájí seriozní celonárodní diskusi o rasách. Teď se ale zdá, že už slovo „rasa" nikdy ani nezmíní a využívá všemožných právnických kliček, aby nám zabránil, abychom se alespoň vypořádali se zločiny Bushovy éry. Pokaždé, když ho slyším vyzývat „pojďme dál", jsem čím dál tím víc zdrcená.
Hopelash (z anglického Hope – naděje a Backlash – zpětná reakce). Je to pojem pro obrat vůči všemu obamovskému o 180 stupňů. Ti, kteří hopeslahem trpí, patřívali k nejzanícenějším Obamovým evangelistům, nyní jsou jeho nejplamennějšími kritiky. Vzorová věta: „U Bushe aspoň každý věděl, že je to kretén. Teď ale máme tytéž války, tytéž věznice bez vlády zákonů, tutéž korupci ve Washingtonu, ale všichni jásají jako Stepfordské paničky. Je čas na totální Hopelash."
Ve snaze najít názvy pro různé typy chorob souvisejících s nadějí jsem přemýšlela, co by na to všechno asi řekl nebožtík spisovatel Studs Terkel. Určitě by nás vyzval, abychom nepropadali beznaději. Sáhla jsem po jedné jeho knize, Naděje umírá poslední, a nemusela jsem v ní listovat dlouho. Začíná totiž slovy: „Naděje se nikdy nenechá potlačit, dokáže se vždy zjevit."
A to vypovídá o mnohém. Naděje byla skvělý slogan, když se jednalo o základ boje o prezidentský úřad, při použití vůči prezidentovi nejmocnější země světa už se ale začíná nebezpečně různit. Naším úkolem na cestě kupředu (jak rád říkává Obama) není zbavit se naděje, ale najít pro ni vhodnější prostory – v továrnách, v sousedství, ve školách, všude, kde taktika typu okupačních stávek, squatů či obsazení, začíná slavit úspěch.
Politolog Sam Gindin nedávno napsal, že dělnické hnutí může udělat víc, než jen zachovávat status quo. Může například požadovat, aby byly automobilky na hraně krachu proměněny v továrny zacílené na zelenou budoucnost a schopné produkovat vozidla hromadné dopravy a technologie pro obnovitelné zdroje energie. „Být realistou dnes znamená vzít naději z projevů," napsal Gindin, „a vložit ji dělníkům do rukou."
A to mě přivádí k zatím poslednímu heslu mého slovníčku.
Hoperoots (z anglického Hope – naděje a Roots – kořeny). Vzorová věta: „Nastal čas přestat čekat na to, až k nám naděje sestoupí, namísto toho je třeba za ni vzít. Pěkně od jejích kořenů."
Text byl publikován v The Nation
Překlad: Tereza Spencerová
Převzato z Literárních novin
