Nejsme kreténi

Reklama


Nedávno jsem při televizních novinách na TV Nova vyprskla smíchy. Když se reportéři ptali náhodných občanů, co si o nás asi myslí v Evropě, po naší „zdařilé“ prezentaci (p. Černého), tak jeden z dotázaných s úsměvem odpověděl, že si o nás myslí, že jsme kreténi.
 
Musela jsem v názvu tohoto článku zvolit zápornou verzi výroku, aby se někteří čtenáři neurazili (jak je někdy obvyklé u mých článků), neboť po smutných zkušenostech nedůvěřuji scholastické inteligenci a smyslu pro humor u všech našich občanů. Věřím, že na hlavu onoho dotázaného občana se sesypala hromada blesků.
 
Když totiž, prohlásíte, že jsme kreténi, ozve se spousta námitek. Někteří budou argumentovat, aby onen mluvčí mluvil jen za sebe, a nikoliv za ostatní: "My přece kretény nejsme!" Mnozí budou „chytře“ s potutelným úsměvem dávat najevo, že autor výroku je sám kretén. Dokonce se jistě ozvou i potrefené husy, které budou hrdě kejhat, že ony přece nejsou kretény atd.
 
Všichni tito upřímní oponenti budou potvrzovat pravdu daného výroku, aniž by si to uvědomovali, a čím více jim to budete vysvětlovat, tím to bude s nimi horší.
 
Někde se stala chyba. Národ, který ztratí smysl pro humornou sebereflexi, vymře. Jistě se v mnohých ozve uražená dušička, která bude argumentovat, že můj výrok není absolutně nebo vůbec platný, a bude tím nechtěně dokazovat jeho platnost.
 
Sebereflexe činí člověka člověkem, národ národem a občana občanem. Nevymíráme početně, ale hlavně duševně. Duševní rozprášení nás pronásleduje snad od Bílé hory. Jsem zásadně proti národní izolaci, ale také proti zvrácené difůzi duševních kvalit do tuzemského i zahraničního prostředí, kterou nijak neobohatíme sebe ani druhé.
 
Duševní rozptýlení je ovšem chorobou naší doby. Diagnózu uvedl onen dotázaný občan. Nemoc je podporována z ekonomických i politických důvodů. Štěstí dnes leží v cizích zemích, mezinárodním obchodě, ekonomice, zevním blahobytu, mediální zábavě, alkoholu, drogách atd. Občané jsou v tomto extrémizmu od dětství podporováni. Nic jiného jim ostatně ani nezbývá, neboť boj o fyzické přežití se stal vyloženě duševně zevním.
 
Musíme dolovat štěstí ze sebe nebo prostředky k tomu určené z druhých. Potřebujeme k tomu hlavně peníze, peníze a peníze. Považuje se to za zcela správné, a tak to máme činit čím dále tím více, jinak se zhroutí systém. Jestliže bychom přestali přilévat olej do ohně, vyhasnul by.
 
Výsledkem jsou světové krize, války, epidemie, bída, nezaměstnanost, stres, beznaděj, deprese, ničení přírody, ekonomické a civilizační postižení lidí, ale i obyčejná chřipka. Odkud to vím? Jako ten dotázaný občan ze sebereflexe. Nikdo mi nemusí psát, že jsem kretén (v překladu de facto tvor), ani že on není. Stačí, když se tomu výroku onoho občana usměje.

Přejít do diskuze k článku