Největší tlumič otřesů na světě

MNICHOV – Řada angloamerických ekonomů v čele s nositelem Nobelovy ceny za loňský rok Paulem Krugmanem obviňuje od loňského podzimu Německo, že nedostatečně bojuje se světovou hospodářskou krizí a že se „veze“ na stimulačních programech jiných zemí. List Financial Times se nedávno dotázal, kde jsou němečtí ekonomové, kteří obhajují politiku Německa, čímž vyjádřil předpoklad, že tito ekonomové sice s vládní politikou nesouhlasí, ale jsou příliš zbabělí, než aby to řekli veřejně, a raději se přizpůsobují rituálům německé „konsensuální společnosti“. Z německého hlediska je tato diskuse směšným překroucením pravdy.

Německo zavedlo dva ekonomické stimulační programy v celkové hodnotě 80 miliard eur neboli 3,2% HDP, přičemž 1% HDP bude realizováno v roce 2009. Na první pohled je to opravdu méně než objem amerického programu, který dosahuje celkové výše 6,2% HDP, přičemž 2% HDP budou vynaložena v letošním roce. Tento dojem je však klamný, poněvadž ke stabilizaci světové ekonomiky již přispívá německý stát prostřednictvím přirozené pružnosti svého rozsáhlého systému sociálních dávek.

Díky štědré německé politice pojištění v nezaměstnanosti jsou lidé schopni udržet si úroveň spotřeby i v případě, že přijdou o práci. Německo zná dokonce i krátkodobé dávky umožňující firmám snížit pracovní dobu zaměstnanců, přičemž ztrátu výdělku částečně kompenzuje stát. Bez této krátkodobé apanáže by byl průměrný počet nezaměstnaných v roce 2009 o 300 000 osob vyšší, než je dnes.

Současně platí, že více než 40% dospělé populace Německa (důchodci, příjemci sociálních dávek, nezaměstnaní, oběti nehod, studenti) pobírá nějakou formu státních transferů – zejména to platí o východním Německu –, přičemž zátěž zaměstnanců ve formě daní a plateb sociálního pojištění je vysoká. To sice bezpochyby brzdí dlouhodobý hospodářský růst a způsobuje obrovské strukturální problémy, ale současně to znamená, že stát reaguje extrémně proticyklicky a do značné míry stabilizuje ekonomiku, z čehož má prospěch celý svět.

Německý stát zaznamenal v roce 2008 rozpočtový schodek ve výši pouhých 0,1% HDP, který se podle nedávné předpovědi OECD vyhoupne v letošním roce na 4,5% HDP. Ekonomický stimul zajišťovaný německým státním rozpočtem se tak bude v roce 2009 rovnat 4,4% HDP. Ve Spojených státech dosáhl v roce 2008 rozpočtový schodek 5,8% HDP a podle stejné předpovědi OECD bude letos činit 10,2% HDP, z čehož vyplývá, že ekonomický stimul je tam přesně stejný jako v Německu, tedy 4,4% HDP.

Kromě toho má Německo mnohem větší vnitřní stabilitu než USA, protože nemá problém silně zadlužených domácností, které si dnes mohou jen omezeně půjčovat. Německé banky totiž poskytují hypotéku maximálně na 60% hodnoty nemovitosti, oproti stoprocentním hypotékám, které jsme často vídali v USA a Velké Británii.

Stejně tak neexistují v Německu prakticky žádné dluhy z kreditních karet ani jiné důvody, proč by měly být domácnosti zadlužené tak jako v USA. Běžná německá domácnost nemele finančně z posledního, a ztrátu příjmu proto dokáže kompenzovat úpravou úspor. To je další důvod, proč se soukromá spotřeba v Německu podle společné předpovědi čelních německých hospodářských institucí z minulého týdne zvýší v roce 2009, tedy uprostřed nejhorší poválečné hospodářské krize, o 0,3%, zatímco všude jinde ve světě zaznamenává střemhlavý pád.

Německo je těsně za USA druhým největším dovozcem na světě. Stabilita německé spotřeby je proto v současnosti nejsilnějším pilířem světové ekonomiky. Zatímco německý export klesá ročním tempem 20%, podíl importu, který se neskládá z produktů určených bezprostředně k výrobě na export, je stabilní, což pomáhá světu jako celku.

Data tento pohled evidentně potvrzují. Podle OECD zaznamenal anualizovaný tok exportu německého zboží o 173 miliardy dolarů vyšší pokles než tomu odpovídající tok importu, což znamená, že o stejnou částku poklesl anualizovaný obchodní přebytek Německa. Jde o nejvýraznější pokles čisté zahraniční poptávky, který postihl určitou zemi, nebo také o nejvýraznější nárůst čisté poptávky po zahraničním zboží v této zemi. Například Japonsko muselo čelit poklesu anualizované obchodní bilance pouze o 157 miliard dolarů.

Během téhož období poklesl anualizovaný dovoz do USA o 284 miliard dolarů více než americký vývoz a anualizovaný obchodní přebytek Číny se zvýšil o 249 miliard. Jinými slovy si USA stáhly od ledna 2008 do ledna 2009 ze světové ekonomiky formou anualizovaného poklesu poptávky 284 miliard dolarů a Čína 249 miliard, zatímco Německo poskytlo světové ekonomice formou anualizovaného stimulu poptávky 173 miliard dolarů a Japonsko 157 miliard.

U větších evropských států je obraz anualizované poptávky ve stejném období smíšený. Zatímco Itálie stejně jako Německo a Japonsko zvýšilo poptávku celkem o 6 miliard dolarů, Španělsko stáhlo 101 miliard, Velká Británie 50 miliard a Francie 19 miliard. Pokles cen nemovitostí v USA o 7 bilionů dolarů během uplynulých dvou let se rovnal výbuchu atomové bomby. Německo, Japonsko a další země šokové vlny pohltily a utlumily. Namísto zlehčování německého úsilí by měl tedy svět projevit Německu o něco více vděčnosti.