Egypt bude podle všeho i letos patřit mezi nejčastější destinace našich letních dovolených, byť je dopředu jasné, že při nich prakticky nikdo skutečnou tvář země nepozná. Ta totiž nemá nic společného s majestátní krásou pyramid, záhadnou sfingou nebo hotely s all inclusive. V reálném Egyptě, který leží mimo turistické trasy, totiž prakticky nemine den bez demonstrací, stávek či srážek dělníků s policií. Předvojem jsou v tomto směru jednoznačně textiláci, kteří se ze všech sil brání snižování mezd a propouštění. Předloni, při prvních velkých střetech s policií, zahynuly desítky dělníků, letos byla zatím asi nejvýznamnější březnová stávka dělníků textilky v Mahálle, průmyslovém a zemědělském centru nilské delty. Zoufalí lidé tam protestovali proti snižování mezd v době, kdy ceny všeho, zejména potravin, už třetím rokem rostou. Tři z nich policie zastřelila, na osmdesát jich zranila a asi čtyři stovky lidí skončily ve vězení.
V uplynulých týdnech se ale stávkovalo také v textilkách v Manufíji, Alexandrii nebo Dakahlíji, kde zaměstnavatelé snižují mzdy až o třicet procent, zatímco jejich zaměstnanci už beztak nemají z čeho žít. „Situace začíná být opravdu výbušná," konstatuje pro Literární noviny Ibrahim, dvaačtyřicetiletý manažer káhirské pobočky jisté americké firmy. „Jako by si vláda neuvědomovala, že lidé jsou opravdu na dně. Nesnaží se ani hospodářskou krizi řešit, neboť často udělá nějaký krok, který jedněm sice uleví, ale odnesou to jiní. Jako by jen otáčela přesýpací hodiny plné problémů, a přitom využívá možností vyplývajících z výjimečného stavu, který platí už od atentátu na prezidenta Sadata v roce 1981, a nespokojenost prostě potlačuje silou. Takhle to ale přece nemůže jít donekonečna."
K protestním akcím tradičně militantních textiláků se přidali i řidiči kamionů, kterým se nelíbí, že vláda od roku 2011 zakáže kloubové návěsy, a tak na mnoha egyptských silnicích vznikají zátarasy z nákladních vozidel. Policie zatýká. Do stávky dále vstoupila tisícovka zaměstnanců Národního výzkumního střediska, k nimž se připojili univerzitní studenti, dělníci z továren na výrobu hnojiv nebo lékárníci, pro něž nové daňové předpisy znamenají prakticky bankrot. A policie zatýká zase.
Už loni bylo přitom v Egyptě v průmyslové sféře evidováno celkem 609 protestních akcí, přičemž se jich podle Egyptské organizace pro lidská práva účastnily snad všechny sociální vrstvy: dělníci, zemědělci, beduíni, zdravotní sestry, důchodci, živnostníci i bezdomovci. Skutečné množství protestů bude ale mnohem vyšší, protože ne všechny se do statistiky vešly a o mnohých média pomlčela. Pokud by se započítaly opravdu všechny, jejich počet by jen za první čtvrtletí loňského roku překonal celý rok 2007, soudí Amr Čubákí ze Střediska pro politické a strategické studie Al Ahram. „Podobný nárůst intenzity demonstrací jsme naposledy zaznamenali v době těsně před revolucí v roce 1919."
Světová ekonomická krize dopadla na Egypt tvrdě. Největší zdroj příjmů, přímé zahraniční investice, klesly za poslední čtvrtletí oproti loňsku o třicet procent, ze tří miliard dolarů na 2,1 miliardy. Mizí také příjmy z poplatků za využívání Suezského průplavu, neboť snížení přepravy o skoro devět procent ubralo z rozpočtu jen za letošní první čtvrtletí dvě stě milionů dolarů. A nedaří se ani turistice, která je druhým nejvýznamnějším zdrojem státních příjmů. Nejenže vysychá příval turistů hlavně z Ruska, Británie, Německa a Itálie, ale i ti, kteří přijíždějí, utrácejí méně než dřív. Letos se proto čeká propad příjmů z cestovního ruchu o dvacet procent, což je malá katastrofa, protože tato sféra zaměstnává naplno nebo částečně skoro třináct procent egyptské pracovní síly. Přičteme li k tomu propad stavebního průmyslu v ropných státech Perského zálivu, kde pracovalo osm milionů Egypťanů, vypadá situace zoufale. Světová banka už loni konstatovala, že patnáct procent Egypťanů žije pod hranicí chudoby – a tato hranice byla beztak nastavena opravdu nízko – a vše nasvědčuje tomu, že bude hůř.
Na náladě většině z osmdesáti milionů Egypťanů nepřidá ani zahraniční politika prezidenta Husního Mubaraka, který je svou podporou americké války v Iráku a izraelského postupu vůči Palestincům pro mnohé synonymem zrady a zaprodanosti. Egypt každý rok dostává z USA vojenskou pomoc ve výši 1,3 miliardy dolarů a výměnou za to mimo jiné neotevírá hranice s pásmem Gazy. Mubarakův postoj v tomto směru se stal ještě čitelnějším, když se ukázalo, že ho někdejší izraelská ministryně zahraničí Cipi Livniová přijela pár dní před zahájením posledního úderu o izraelských plánech informovat. Výsledkem schůzky bylo jen to, že egyptská státní média z války vinila Hamás, nikoli Izrael. Svým způsobem je to pochopitelné – Hamás, který svérázným způsobem bojuje za nastolení jakés takés očisty od korupce, za nominální spravedlnost a návrat k islámským tradicím, musí být v očích egyptské elity vnímán jako hrozba jejímu postavení. Skutečnou opozici mocenskému establishmentu totiž v Egyptě představuje jen Muslimské bratrstvo, organizace, která díky své početnosti na rozdíl od sekulárních opozičních sil ustojí takřka každou vlnu zatýkání. A Hamás je ve skutečnosti jen jedním z jejích ideových výhonků.
Pro nepočetnou skupinku lidí kolem prezidenta, která vlastní takřka veškeré bohatství země, nyní nastává těžké období. Mocenskou elitu proti davu sice chrání bezpečnostní složky o síle 1,4 milionu mužů, stávky a srážky s policií ale ukazují, že se lidé přestávají hrubé síly bát. Napětí ve společnosti a praskající nervy se už navíc začínají projevovat nejen střelbou do stávkujících dělníků, ale i střety uvnitř státního systému. Před pár týdny například skupina armádních kadetů zaútočila na policejní stanici na milionovém káhirském předměstí Heluán. Chtěla vysvobodit jednoho ze svých kolegů, který se odmítl policii legitimovat, za což byl zatčen a v cele brutálně zmlácen. Výsledkem přestřelky bylo pět zraněných policistů a tři kadeti.
Před pár lety kolovala Káhirou zvěst, že na letišti kousek za městem stojí letadla s neustále nahozenými motory, aby mohly v případě nouze rychle odvézt elitu do bezpečí, blíž k zahraničním kontům. Pokud takové letiště opravdu existuje, pak je dnes v pohotovosti o to víc.
Převzato z Literárních novin
Foto: zdroj
