Minulý týden splnil president Obama slib z volební kampaně a zabil Usámu bin Ládina. Tedy … nezabil ho osobně. Bylo to provedeno velmi statečným a skvělým týmem SEAL našeho námořnictva. Nejen, že Obama má přesvědčivou podporu v naší zemi, myslím, že jsou miliony těch, kteří by si přáli mít svůj prst na spoušti zbraně, která bin Ládina zabila
Když jsem před týdnem v neděli slyšel tuto zprávu, cítil jsem se skvěle. Cítil jsem úlevu. Myslel jsem na ty, kteří 9/11 ztratili své milované. A byl jsem rád, že konečně máme presidenta, který dokázal něco udělat. Toto jsem říkal na Twitteru a i jinde na internetu první dvě hodiny:
Chtěl bych vyzvednout, že Barackovi Obamovi trvalo dva roky, aby dokázal to, co Bush nedokázal udělat za sedm roků. To je rozdíl mezi tím, je-li u moci HLUPÁK a CHYTRÁK. HLUPÁK vede lehkomyslně dvě války, nechá UbL uniknout z Tora Bory, hledá ho po jeskyních a provede invazi do pochybné země. Přivede nás do krachu náklady 1,2 bilionu USD na válku v Iráku (asi to nakonec stoupne na 3 biliony USD) a co je horší, stojí to životy skoro 5 tisíc našich vojáků, když nebudeme mluvit o stovkách tisíc mrtvých civilistů v Iráku a Afghánistánu – a přes to všechno nebyl schopen pachatele přivést před soud. A dokonce v r. 2005 Bush zrušil útvar CIA, který byl určen pro hledání UbL. A co udělá CHYTRÁK? Pošle malou elitní jednotku, nikdo z ní není zabit a pachatel je navždy zastaven.
Byl jsem nadšen, že éra Usámy bin Ládina je u konce. Že je konec bláznovství
Protože jsem byl tu noc blízko Ground Zero, rozhodl jsem se tam vyrazit a připojit se k těm, co viděli tuto událost jako možnost udělat konec. Bill Weems, dobrý a slušný člověk, kterého jsem znal a se kterým jsem pracoval (tehdy jsme právě ukončili natáčení v Bostonu) byl v letadle, které narazilo do Dvojčat. Svůj film ‚Fahrenheit 9/11‘ jsem částečně věnoval i jemu.
Ale ještě než jsem na místo bývalého Světového obchodního centra vyrazil, zapnul jsem si televizi, a to, co jsem na Ground Zero viděl, nebyla klidná úleva a vděčnost, že lotr byl chycen. Bohužel jsem viděl noční párty fracků s poskakováním a poléváním davů šampaňským. Dovedu pochopit touhu lidí slavit – jak jsem napsal výše, i já jsem byl šťastný – ale nějak se mi to nelíbilo. Jedna věc je mít radost, že kriminálník byl chycen a bylo s ním zúčtováno. Ale jiná věc je narazit soudek na oslavu jeho smrti na místě, kde jsou ještě den náhodně nalézány pozůstatky jeho obětí. Jsme takoví? Je to to, co by udělal Ježíš? Co by udělal Jefferson? Připomnělo mi to pověst, kterou mi v dětství vyprávěli. Boží andělé zpívali radostí, když Rudé moře zaplavilo Egypťany, kteří pronásledovali Izraelity a utopilo je. Bůh je napomenul a řekl: „Bylo to dílo mých rukou, že se utopili v moři – a vy tady pitomě prozpěvujete?“
Pamatuji si, že mí rodiče mi říkali, že v den, kdy bylo oznámeno, že Hitler je mrtev, nebylo na ulicích jásání, jen byla vidět klidná úleva a zadostiučinění. Skutečné oslavy přišly až po šesti dnech po oznámení, že válka v Evropě skončila. To chtěli lidé slyšet – ne jen o konci šíleného zločince, ale o konci všeho toho zabíjení.
Když byla shozena atomová bomba na Hirošimu, lidé nevyšli do ulic, aby jásali. Ano, lidé se těšili, že to může ukončit válku, ale žádné „Hurá, usmažili jsme statisíce Japončíků!“ na ulicích nezaznívalo. A kdyby se tak stalo, kdo by jim to mohl zazlívat, když tolik desítek tisíc jejich otců a synů zahynulo ve válce (i můj strýc, parašutista, kterého zastřelil snajpr u Manily). Ale námořníky líbala děvčata až 14. srpna, kdy se Japonci vzdali a válka oficiálně skončila. Tehdy Američané šíleli radostí – ne nad zabitím, ale nad oznámením míru!
Jsme snad teď jiní lidé? Asi trochu ano. V den, kdy byl popraven terorista Timothy McVeigh, nepanovala krvežíznivá euforie. Byli jsme potichu. Rodiny mrtvých z Oklahoma City byly tiše, jen se jim ulevilo. A jaký je rozdíl mezi McVeighem a bin Ládinem kromě počtu lidí, které měli na svědomí? Myslím, že vím odpověď.
Třebaže bin Ládin je mrtev, říká se nám, že orwellovská permanentní válka – válka s terorem – musí pokračovat. Nepovoluje se oslava Dne vítězstvíA nyní Apokalypsa. Chce ještě někdo házet květiny?) na Times Square. Ne ne, mohli by tam být teroristi. Takže vše, co nám zbývá, je jásat nad smrtí jednoho zločince, a to nám musí umožnit cítit se mocnými a dobrými. Nebude oslava konce války v Afganistanu, protože ta pokračuje. Válka musí pokračovat. Třebaže nám naše vlastní CIA říká, že v Afganistanu nezbývá víc než pár tuctů bojovníků Al-Kájdy. To tam stále máme sto tisíc vojáků, aby bojovalo s pár tucty šílenců? Říkáme, že bojujeme s Talibánem, ale Talibánci jsou Afghánci, a ne žádná invazní síla, a co je nejhorší – zdá se, že mají podporu mnoha obyčejných Afgánců. (Jestli tomu nevěříte, zeptejte se vojáků, kteří tam sloužili a vrátili se. Každý den tam je jako z filmu
Zatím jsme se – i já – ztratili v plevelení, jak byl šílenec UbL vlastně zabit. Oficiální zpráva z Pentagonu se čtyřikrát změnila jen za první čtyři dny! Začalo to tím, že Usama střílel jednou rukou na naše vojáky a druhou se kryl svojí ženou, až k tomu, že jsme se čtvrtý den dozvěděli, že žádná zabitá osoba v domě, včetně UbL, nebyla ozbrojena. To samozřejmě ihned vzbudilo podezření o tom, co se doopravdy stalo.
Myslím si asi toto: Znám řadu vojáků z jednotek SEAL. Dokonce (a to je něco o čem z jasných důvodů nerad hovořím) najímám si jen vysloužilce ze SEAL a ze Speciálních jednotek, aby pečovali o moji bezpečnost (nechám vám chviličku na ocenění té ironie). Tito vojáci jsou vycvičení, aby poslouchali povely. Nevím jaké povely měli v Abbottabadu té noci, ale vypadá to na to, že (a nedávný článek v Atlantic to, zdá se, potvrzuje) jim bylo řečeno, aby UbL nevezli zpět živého. Vojáci ze SEAL jsou profesionálové a během několika minut zlikvidovali všechny dospělé muže v domě (potenciální nebezpečí) – ale rovněž dbali na to, aby nezranili žádné z 9 dětí, které v domě byly. Obdivuhodné. To nebyla operace stylu Rambo, kde šlehaly výstřely ve všech směrech. Jednali rychle s precisností expertů. Říkám vám, tito hoši jsou chytří a nebezpeční, dokáží vás zlikvidovat i kusem zubní nitě (to mi jednou jeden z nich předváděl, pane jo!).
V dokonalém světě (ano jednou bych v takovém chtěl žít nebo alespoň v méně dokonalém světě ve vedlejších dveřích) bych rád viděl lotry, aby byli postaveni před soud světa. Vím, že hodně lidí necítí potřebu takového soudu (prostě je pověsit na nejbližší strom a basta!) a myslí si, že soudy jsou jen pro cucáky a slabochy. „Jsou vinni, všem hlavy dolů“. Ale bacha, to je přesný popis justičního systému Talibánu, Al-Kájdy či nacistů. Nemám rád takový systém. Mám rád náš. A nechci být jako oni. Důvodem, že chci dobrý soud, je to, že chci těm bastardům ukázat, jak se to dělá ve svobodné zemi, která věří v civilizovanou justici. A je to dobré i pro zbytek světa. Dává to dobrý příklad.
Proto jsme přivedli nacisty před soud v Norimberku. Jinou věcí je to, že takový soud zajišťuje veřejný a trvalý historický záznam o zločinech proti lidskosti. Dělali jsme to pro sebe a pro naše vnoučata, aby nikdy nezapomněly tyto hrůzy a jak byly spáchány. Nedělali jsme to kvůli nim. Dělali jsme to pro německý lid, aby viděl, co udělali jimi zvolení vůdci. Bylo to užitečné. Účelné. Potřebné. Mocné.
A ti, co tehdy chtěli vidět krev – konec konců hodně nacistů skončilo na šibenicích. Znamená to, že lotři neuniknou … stále se ještě houpou na nejvyšším stromě.
Moje osobní svědomí nepřipouští nejvyšší trest (trest smrti) a já byl vychován ve státě Michigan, kde už v r. 1840 vláda jako první v anglicky mluvícím světě trest smrti zakázala. Proto nejsem nakloněn těmto trestům, Nevěřím v „oko za oko, zub za zub“. Vím, že jedna stará kniha to říká, ale já dávám přednost jejímu pokračování (je to totiž vzácný případ, kdy pokračování – tak jako Kmotr II, Star Trek II nebo Terminátor II – je lepší než díl první). Jestli nevěříte způsobu mého myšlení (je to i oficiální myšlení katolické církve – ať je již její dnešní stav takový jaký je), pak na to máte právo a já ho respektuji.
Možná, že nebyl způsob jak ho dostat živého – určitě bych nechtěl být v tom tmavém domě a snažit se o rychlé rozhodnutí. Ale pokud byla exekuce nařízena předem, pak říkám, že nám to měli nyní říci, a nám by se to mohlo nebo nemohlo líbit. (Pozn. překl.: a to by asi bylo všechno, co bychom mohli dělat.)
Devět let jsem psal a říkal, že Usama se neschovává v jeskyni. Nejsem expert na jeskyně, jen používám obyčejný rozum. Byl to multimilionářský boss kriminálníků (a používal náboženství jako zástěrku) a takoví nežijí v jeskyních. Pod pláštíkem náboženství nechával vraždit lidi a jen málo lidí v médiích se obtěžovalo zdůraznit, že vždy když se Usama odvolával na islám, ve skutečnosti o islámské učení nešlo. Jen to, že Usama říkal, že je muslim, z něj muslima neudělalo. Přesto o něm kdekdo hovoří jako o muslimovi. Pokud bude nějaký šílenec na ulicích vraždit lidi a bude mít bundu od Adidasu a pokřikovat přitom „ať žije Adidas“, nestane se tak šéfem Adidasu a nebudeme říkat, že vraždění je filosofie Adidasu, není-liž pravda?
Přesto jsme se počali bát muslimů a obcházíme je obloukem. Definovali jsme si na letištích vzhled člověka z muslimských států. Ale nedefinovali jsme si vzhled multimilionářů (de facto ti mají své vlastní VIP příchody, aby snadno prošli bezpečnostními prohlídkami, což je zajímavé, když si připomeneme, že vrazi z 9/11 měli lístky do první třídy). V novinách nebyly titulky „multimilionář stojí za masovou vraždou 9/11“ , třebaže je to úplná pravda. Můžete říci, že jeho bohatství nemá nic společného s 9/11, ale pravdou je, že bez jeho milionů by Al-Kájda nefungovala.
Někteří věří, že to byla válka, ve které jsme stáli proti Al-Kájdě, a za války se soudy nekonají. Je to způsob myšlení, který ve mně budí obavu, že ačkoliv je Usáma je mrtev, mohl vyhrát tu větší válku. Ať je jasno: Není žádná válka s Al-Kájdou. Války jsou vedeny mezi státy. Al-Kájda je organizace fanatiků, kteří páchají zločiny. To my jsme je vyzvedli na status státu – a jim se to líbilo. Bylo to povzbuzení pro jejich rekruty.
Udělali jsme přesně to, co bin Ladin chtěl, abychom udělali. Vzdejte se své Svobody (třeba toho, že dokud není prokázána vina, je každý považován za nevinného), zahrabte se v islámských zemích tak, že vás bude nenávidět každý muslim, a vyčerpejte se přitom finančně. Usámo, stalo se, stalo se. Tahle tvá karta přebíjela tu naši. Nějak jsi tušil, že s vzdáme svých ústavních práv a přiblížíme se totalitnímu státu, o kterém jsi snil. Věděl jsi, že se vyčerpáme vojensky a ochotně zabředneme do více dluhů během osmi let, než jaké se nahromadily dohromady za předchozích dvě stě let!
Možná, že jsi to věděl tak dobře, protože jsi jednou byl jedním z našich žoldnéřů, financovaný a vyzbrojovaný námi přes naše přátele v Pákistánu, aby jsi bojoval proti Říši zla v poslední bitvě studené války. Jenže, když skončila, náš vycvičený vrah, náš "Frankenstein" se nezastavil. Monstrum jménem Usáma se obrátilo proti nám!
Kdybychom nechtěli jen jeho smrt, ale také jeho porážku, doporučil bych, abychom teď změnili úplně všechno. Ukončili války, vrátili naše vojáky domů, nechali bohaté zaplatit za všechen ten nepořádek, obnovili naše soukromí a občanská práva, která nás odlišovala od jiných zemí. Dnes je možno naši demokracii přirovnat k Singapuru a naši ekonomiku k Řecku.
Vím, že bude těžké vrátit hodiny před 9/11, když to, co nás trápí jsou jen kandidáti, kteří nám kradou volby. Na „vnitřní bezpečnosti“ a válce s terorem vyrostl mnohabilionový průmysl. To, co z toho bohatnou, se své kořisti snadno nevzdají. Chtějí nás udržet ve strachu, aby mohli dále hrabat. Musíme je zastavit. Ale především jim musíme přestat věřit.
Japonský ministerský předseda Hideki Tojo zabil mého strýce a miliony Číňanů, Korejců, Filipínců a stovky tisíc Američanů. Byl to vůdce Japonců, císařův kat, člověk, který byl architektem akce v Pearl Harbor. Když ho američtí vojáci přišli zajmout, pokusil se spáchat sebevraždu a střelil se do prsou. Vojáci se okamžitě pokusili zastavit krvácení a převezli ho do nemocnice, kde ho naši vojenští doktoři zachránili. To umožnilo dostat ho před soud. Byl to velký příklad pro celý svět. A tak 23. prosince 1948 byl shledán vinným a oběšen. Vraha milionů jsme dostali před soud. Vrah 4000 lidí (když započítáme atentáty na velvyslanectví v Africe a útok na torpédoborec USS Cole) byl zlikvidován v pyžamu. Zdá se, že bylo možné ho dostat živého, a proto si myslím, že jeho oběti, budoucnost a obnovení Americké cesty si zasloužilo něco lepšího. To je ode mne vše.
Zaplať Pánbůh a čert tě vem, Usamo…
Vraťte se na správnou cestu, moje staré dobré Spojené Státy!
Převzato z osobního blogu autora
Překlad: onlooker
Foto: zdroj
