Možná, že tušíte, koho mám na mysli. Ano správně – myslím Schwarzenberga. Toho krystalického pokrytce, nepostrčeného k lidství a charakteru pohádkami Boženy Němcové či Jaromíra Erbena či vůbec jakýmkoliv jinými projevy českého ducha, ale zato práci českých robotných rukou postrčeného k bohatství, pýše a neohraničené nadutosti. Pána s ukrutně popleteným smyslem pro právo a spravedlnost, který se ještě neuvěřitelněji odvažuje dávat tento svůj pokřivený smysl našim lidem co nejčastěji jak na odiv, tak na slyšení. Takže ho dobře poslouchejte: Když se v Kyjevě vzbouří lidé proti legálně zvolené – ale spíš proruské než prozápadní vládě – je nutno tyto vzbouřence podporovat ať to stojí, co stojí. A běda, třikrát běda zločinné vládě, která by se svou ozbrojenou mocí chtěla těmto spravedlivým vzbouřencům postavit. Jestliže se ale totéž odehraje na východě Ukrajiny, s tím rozdílem ovšem, že se lidé vzbouří nikoliv proti vládě zvolené, ale podvodně najmenované, zato však co nejostřeji protiruské, vzbouří se cosi nesmírného i v hrudi Schwarzenberga a jme se nad celou Evropou hulákat, že policie a vojsko suverénního státu mají plné a nezpochybnitelné právo potlačit tyto vzbouřence absolutně všemi prostředky, a je nesvědomité až zločinné, když s použitím těchto prostředků otálejí.
Takovéto je tedy až vášnivě ženské pojetí práva a spravedlnosti našeho bývalého ministra zahraničí a dnes stále ještě předsedy zahraničního výboru sněmovny. Pojetí tak jednoduché, až mu je člověk závidí. Všechno na světě, co je ruské nebo proruské, je právě z tohoto důvodu zločinné a hodné vymýcení, ale všechno protiruské je právě z tohoto důvodu hodno ochrany i nejhlubší sympatie. Ta nenávist vůči všemu ruskému je v tom člověku tak čirá a nezředěná jakýmkoliv jiným ohledem, až vás téměř nutí domýšlet, kdy a na jakých podkladech vznikla, i z jakých zdrojů se její prudce žhnoucí a nikdy nepohasínající plamen napájí. Roušku nad touto záhadou nadzvedl majitel tohoto tajemství snad jenom jednou v životě, když prohlásil, že nemá nic proti prostým ruským lidem, ale že kdyby na něho někdo přišel s Medvědvem nebo Putinem, nemohl by se divit, kdyby s ním on (Schwarzenberg), vyrazil dveře.
Vadí mu tedy zřejmě ruská státnost, skutečnost, že i tenhle národ je zastřešen státním formou, že si zkrátka dovoluje tu příšernou neomalenost být zrovna takovým státem, jako jsou státy ostatní. Takovouto absurditu ovšem on, Schwarzenberg, ve specífickém případě Ruska přijmout nemůže, a štve proto proti Rusku bezkonkurenčně nejhlučněji i nejdivočeji ze všech politiků v Evropě. A nikdo na něj za tu posedlost nehodí síť, nikdo ho za ni nestrčí do šatlavy pro poškozování státních a obchodních zájmů republiky, ani ho nedelegují k psychiatrické prohlídce, kde by mu možná od jeho nenávistné pominutosti pomohli.
Bylo k večeru, ležel jsem na gauči a uvažoval nad tím, jak je nízké a lidsky ubohé nenávidět, národ, stát, anebo i jednolivce nikoliv za to, že něco nesprávného provedli, ale vlastně jen za to, že tady jsou a že existují. Cosi mi to připomínalo, rozvažoval jsem co – a pak jsem prudce z toho gauče vyskočil a běžel k počítači.
ANO, Wolfowitzova doktrina, podle níž jedou USA už od roku 1994, je přesně totéž, co hlásá Schwarzenberg. A jakže zní její nejpostatnější myšlenka?
ZEMĚ, KTERÁ POD KVALIFIKOVANÝM VEDENÍM A S VYUŽITÍM DOMÁCÍCH SUROVIN DOKÁŽE VYBUDOVAT MOC GLOBÁLNÍ, NA USA NEZÁVISLOU, SE PRO USA STÁVÁ ZEMÍ NEPŘÁTELSKOU.
No a takovéhlé země jsou na světě jenom dvě: Rusko a Čína. Propánakrále, vždyť on ten nešťastný Schzwarzenberg pro své jednostranné nenávistné ustrojení a možná i pro zážitky z dětství (myslím tím strach rodiny z příchodu ruské armády do Čech), se mohl docela klidně stát vyvoleným emisarem této šílené doktriny nejen pro republiku, ale docela možná i pro celou Evropu. S americkými politiky se v době svého pobytu v Rakousku běžně setkával, a proto též doprovázel mezinárodně neotrkaného Havla na jeho cestě do USA. A s Paulem Wolfowitzem se určitě setkal i na schůzi Bilderbergu (což je všeobecně sraz světových bankéřů a vybraných politiků) v Chantilly (stát Virginia), ve dnech 5. až 8. června 2008 – podpisy obou jsou totiž uvedeny na příslušné prezenční listině. Vždyť takto spřízněné dušičky se nemohly minout nikoliv jen na zeměkouli, ale neminuly by se možná ani v měřítku vesmíru.
Naše škoda! Protože takovíhle by měli být drženi daleko od sebe. A vůbec daleko od lidí.
