Kdo si prostuduje důkladně práci amerických zpravodajských služeb před 11. zářím 2001, nemůže pochybovat, že o útocích věděly.
Od 5. do 8. ledna roku 2000 sledovala CIA, prostřednictvím malajské policie, setkání organizátorů teroristických útoků Al Kájdy v malajském hlavním městě Kuala Lumpur. CIA věděla, že do Kuala Lumpur má přicestovat Chálid al-Midhár, který byl zapleten do organizace útoků na americká vyslanectví v Africe, a sledovala ho na jeho cestě z Jemenu do malajské metropole. Malajskou policii pak Chálid al-Midhár navedl na ostatní účastníky setkání. Chálid al-Midhár a jeho přítel Naváf al-Hazmí ze schůzky odlétali do USA, aby zahájili přípravy útoků z 11. září. Mezi účastníky schůzky byl i Taufík Bin Ataš, přezdívaný Chalad (stříbro), podle protézy, kterou měl na jedné noze. CIA o tomto jeho handicapu věděla. Věděla také, že Chalad byl hlavním organizátorem teroristických útoků na americká vyslanectví v Africe, při kterých zemřelo 223 lidí a dalších více než 4000 bylo zraněno. Malajská policie účastníky setkání fotografovala, registrovala telefonáty, které prováděli z telefonní budky před domem, kde bydleli a podle německého týdeníku Die Zeit také po jejich odchodu registrovala jejich e-mailovou korespondenci na počítačích v internetových kavárnách, které navštěvovali. Schůzka byla zasvěcena přípravám útoků z 11. září. Není uvěřitelné, že se CIA, během sledování schůzky, nedozvěděla nic o tom, že se tam připravují teroristické útoky proti USA. Z bytu, kde teroristé bydleli, byla vyhlídka na golfové hřiště (zde na str. 68), odkud mohli být účastníci schůzky odposloucháváni laserovým zařízením, zachycujícím nárazy zvuku na stěny oken.
Chování CIA během sledování schůzky vzbuzuje dojem, že si jen ověřovala, že se rozeběhly přípravy na útoky, jejichž realizace byla přáním americké vlády. O chystaných únosech letadel v USA věděla CIA od uzbeckých špiónů, kteří pronikli do vedení výcvikových táborů Al Kájdy a znali obsah jednání vedení Al Kájdy. Francouzská zpravodajská služba potvrdila, že jejich informace předávala CIA od začátku roku 2000, a je víc než pravděpodobné, že CIA dostávala tyto informace i přímo od uzbecké vlády. Uzbekistán byl od roku 1994 členem organizace Partnerství pro mír, která připravuje členské státy na vstup do NATO a uzbecká vláda je silně protimuslimská. Během cesty z Jemenu do Kuala Lumpuru si CIA zkopírovala pas Chálida al-Midhara a dozvěděla se tak, že má v pase americké vízum, platné do dubna 2000. Vzhledem k tomu, že se v USA očekávaly na přelomu tisíciletí teroristické útoky Al Kájdy, šlo o nesmírně závažné zjištění.
Když se ale pracovník FBI, Doug Miller, přidělený na protiteroristické centrum CIA kvůli lepší spolupráci obou agentur, pokusil informovat o Midharově vízu FBI, zakázali mu nadřízení z protiteroristického centra CIA odeslat už napsanou zprávu. O týden později se Doug Miller znovu ptal nadřízených z protiteroristického centra CIA, jestli může zprávu odeslat na FBI a zřejmě se znovu nesetkal s kladnou odpovědí. Všechny zprávy amerických vyšetřovacích orgánů se shodují v tom, že FBI ji neobdržela (zde na str. 239-241). O nutnosti odeslat zprávu přesvědčoval nadřízené z protiteroristického centra CIA i jiný pracovník FBI, který tam byl přidělený, Mark Rossini. V roce 2008 se oba přiznali, že při vyšetřování práce amerických zpravodajských služeb před útoky z 11. září generálním inspektorem FBI oba dva, na pokyn a výhrůžky nadřízených ze CIA, lhali, že si na neodeslanou zprávu nevzpomínají. O tom, že CIA tuto informaci před FBI zatajila záměrně a snažila se to zakrýt, svědčí i to, že v době sledování schůzky v Kuala Lumpur rozeslalo protiteroristické centrum CIA několika svým zastoupením v zahraničí zprávu, že informace o Midharově vízu byla předána FBI. Zprávu napsala stejná osoba, která tři hodiny předtím Dougu Millerovi zakázala odeslání zprávy o Midharovu vízu na FBI (zde – kap. 5, str. 242-243). Ve zprávě Národní komise pro vyšetřování útoků z 11. září se píše, že informace o sledování schůzky v Kuala Lumpur předávala CIA i tehdejšímu poradci amerického prezidenta pro národní bezpečnost, Sandy Bergerovi a Národní bezpečnostní komisi (zde na str. 181). Nepíše se ovšem, jestli tito nejvyšší bezpečnostní představitelé americké vlády dostali i informaci o Midharově americkém vízu. Tehdejší americká vláda z tohoto důvodu nemůže být obviněna, že ignorovala informaci o pravděpodobné cestě teroristy z Al Kájdy do USA v době, kdy byly americké bezpečnostní služby v pohotovosti kvůli hrozbě teroristického útoku v USA.
Během sledování schůzky telefonovali její účastníci ze sledované telefonní budky v Kuala Lumpur mimo jiné do hotelu Washington v thajském hlavním městě Bangkoku. To prozradil až v roce 2006 hlavní vyšetřovatel FBI útoku na americkou válečnou loď Cole z října 2000, Ali Sufan (zde na str. 67). Zprávy amerických vyšetřovacích orgánů tento fakt zatajily. Jinak by nemohly vysvětlit, proč se po odletu do Bangkoku budoucí útočníci z 11. září CIA ztratili a ona tak nezaznamenala jejich odlet z Bangkoku do USA. V Bangkoku se totiž teroristé ubytovali v hotelu Washington, a pokud se CIA ztratili, nebylo nic jednoduššího než zeptat se, jestli se náhodou neubytovali v hotelu Washington, když tam předtím z Kuala Lumpuru telefonovali. Ve zprávě Národní komise se píše, že protiteroristické centrum CIA psalo, že sledování teroristů pokračuje i v Bangkoku, ale že jeho zpráva nebyla pravdivá. Najít teroristy v Bangkoku v hotelu Washington bylo ale tak snadné, že můžeme klidně věřit protiteroristickému centru CIA, že teroristy sledovalo i v Bangkoku. Z Kuala Lumpuru odlétali do Bangkoku Chálid al-Midhar, Naváf al-Hazmí a Chalad.
V prohlášení personálu Národní komise pro vyšetřování útoků z 11. září z ledna 2004 se píše, že ze seznamu cestujících letu z Kuala Lumpuru do Bangkoku „zpravodajské služby zjistily, že jeden z cestujících používal jméno, které používal jako falešné jméno Chalad“. CIA tuto informaci dostala a její pracovníci v Kuala Lumpuru, žádali, aby toto jméno a jména Naváfa al-Hazmího a Chálida al-Midhara byla zapsána do seznamu teroristů, kterým nesměl být povolen vstup na americké území. Ředitelství CIA na tento požadavek, v době zvýšené pohotovosti kvůli očekávaným teroristickým útokům v USA na přelomu tisíciletí, nereagovalo (zde na str. 6). Národní komise tuto informaci svého personálu neuvedla ve své závěrečné zprávě, zjevně proto, aby nezkompromitovala CIA a aby její pravděpodobně záměrné selhání vypadalo jenom jako náhodné opomenutí. CIA ani nepožádala thajskou vládu, aby „Chalada“ při jeho odletu z Thajska zadržela a ověřila jeho totožnost, přesto že měl na svědomí více než 200 lidských životů. Protéza na jedné noze byl snadný identifikační návod k ověření Chaladovy totožnosti. Thajská zpravodajská služba byla ochotná se CIA spolupracovat a určitě by Chaladovu totožnost ověřila. Sama měla problémy s muslimy na malajských hranicích. Ve skutečnosti CIA s vysokou pravděpodobností odmítla její nabídku na spolupráci (zde na str. 147 a zde na str. 74). Za normálních okolností by CIA nepochybně měla zájem Chalada dopadnout a odsoudit.
V čem byly okolnosti nenormální? Nevyplývá snad z jednání CIA, že měla zájem na tom, aby se teroristé z Al Kajdy dostali v pořádku do USA a aby byl realizován plán útoků z 11. září? V březnu 2000 dostala CIA od thajské zpravodajské služby informaci, že Naváf al-Hazmí z Bangkoku odletěl do USA. Před schůzkou v Kuala Lumpuru CIA v jedné zprávě psala, že „cílem jeho cesty může být teroristický útok“. O příletu al-Hazmího do USA CIA opět FBI neinformovala (zde na str. 248). Podle stručného shrnutí zprávy generálního inspektora CIA o činnosti této agentury před 11. zářím 2001, zveřejněného v srpnu 2007, „četlo od ledna do března roku 2000 50 až 60 zaměstnanců CIA jeden nebo více kabelogramů obsahujících informace o cestách těchto teroristů“ (Hazmího a Midhara – zde na str. XIV). Kdo uvěří, že nikoho z nich nenapadlo, že Hazmí přiletěl do USA provést teroristický útok, udělá to jen z loajality ke Clintonově vládě. Těm, které to napadlo, zřejmě ředitelství CIA doporučilo, aby se touto myšlenkou nezabývali.
V záznamech ze soudního řízení se Zachariasem Músávím, který je považován za záložního pilota pro útoky z 11. září, se píše, že Chálid Šejk Mohamed, hlavní organizátor útoků z 11. září, vypovídal po svém zatčení, že mu Chálid al-Midhar po svém návratu z USA řekl, že byli s Naváfem al-Hazmím přesvědčeni, že byli během jejich letu z Bangkoku do USA sledováni (zde na str. 20-21). Protože byli zřejmě sledováni i v Bangkoku v hotelu Washington, jejich dojem při cestě do USA se nejspíš zakládal na skutečnosti. Potom asi také těžko někoho překvapí, že se po příletu do USA v kalifornském San Diegu Chálid al-Midhar a Naváf al-Hazmí nakonec ubytovali u informátora FBI (zde na str. 224). V dubnu 2009 zveřejnil vědecký časopis The Open Chemical Physics Journal článek, podepsaný 9 experty z různých oborů, včetně chemie a fyziky, který byl před zveřejněním předložen ke kritice dalším vědcům a ve kterém předkládali výsledky analýzy prachu ze Světového obchodního centra. Analýza ukázala, že prach obsahoval v poměru přibližně 1:1000 částečky výbušniny (termitu), která se v té době vyráběla jen ve špičkových amerických vojenských laboratořích. Vědci dospěli k závěru: "Důkaz pro vysoce energetický, termitický materiál v prachu ze Světového obchodního centra je přesvědčivý".
Pozn.: Podrobnou analýzu práce amerických zpravodajských služeb před útoky z 11. září najdete v knize 11. září a tajné služby, podvodná hra tajných služeb
