24. ledna 2009
23. ledna časně ráno americký bezpilotní letoun zabil nejméně patnáct Pákistánců blízko pákistánsko-afghánské hranice. Byla to první krev na rukou Baracka Obamy a také první porušení pákistánské suverenity pod vedením nové vlády. Ten útok byl počáteční známkou toho, že nově zvolený president nemusí měnit politiku „Války proti teroru“ v tomto a dokonce ani v příštích týdnech.
Ve chvíli, kdy americká vláda střílela po údajných teroristech v drsném pákistánském vnitrozemí, Obama ve Washingtonu pověřoval Richarda Holbrooka jako zvláštního vyslance pro Pákistán a Afghánistán. Bohužel, Obamovo řešení pro tento region, ztělesněné Holbrookem, daleko více připomíná zařízení na dálkové odpalování bomb, které si vyžádá další lidské oběti, než zřetelné východisko ze zprofanované Bushovy doktríny. Ve skutečnosti to totiž žádné východisko není.
„Holbrooke je jeden z nejtalentovanějších diplomatů této generace,“ řekl Obama 22. ledna během tiskové konference na ministerstvu zahraničí. V tomto projevu Obama označil Afghánistán a Pákistán jako nejdůležitější frontu „Války proti teroru“ . „Zde na Středním východě, musíme pochopit, že nemůžeme řešit naše problémy izolováni,“ řekl.
V roce 1975, během vlády Geralda Forda, Indonésie napadla Východní Timor a zmasakrovala jeho 200 000 domorodých obyvatel. Indonéská invaze do Východního Timoru byla předehrou dlouhé a krvavé okupace, která skončila v roce 1999 poté, co zasáhly mezinárodní mírové jednotky.
Přepis schůzek mezi indonéským diktátorem Suhartem, presidentem Geraldem Fordem a jeho ministrem zahraničí Henry Kissingerem přesvědčivě ukazuje, že Kissinger a Ford schvalovali a podporovali Suhartův masakr. „Budeme srozuměni a nebudeme na vás tlačit v této záležitosti (Východního Timoru),“ řekl president Ford na schůzce se Suhartem a Kissingerem na začátku prosince 1975, několik dní před Suhartem rozpoutanou krvavou lázní. „Jsme srozuměni s problémem a záměry, které máte,“ dodali.
Henry Kissinger také na této schůzce zdůraznil, že „použití zbraní americké výroby by mohlo způsobit problém,“ ale hned dodal: “To záleží na tom, jak to předložíme, jestli je to sebeobrana nebo zahraniční operace.“ Čili, Kissingerova starost nebyla o to, jestli budou americké zbraně použity útočně, ale jestli ta akce nemůže být označena jako protiprávní. Kissinger pokračoval: „Je velmi důležité, abyste cokoliv, co uděláte, rychle a úspěšně završili.“
Po porážce Geralda Forda a nástupu Jimmy Cartera do Bílého domu v roce 1976, Indonésie požadovala další zbraně k tomu, aby mohla pokračovat ve své brutální okupaci, i když existoval zřejmý zákaz dodávek zbraní pro Suhartovu vládu. Byl to právě Richard Holbrooke, jmenovaný Carterem jako náměstek ministerstva zahraničí pro záležitosti východní Asie a Pacifiku, který schválil další zásilky zbraní Indonésii během tohoto embarga. Mnoho expertů poznamenává, že to bylo v období, kdy indonéský útlak Timořanů dosahoval genocidní úrovně.
Během své výpovědi před Kongresem v únoru 1978 citoval profesor Benedict Anderson zprávu, která dokazuje, že zákaz na dodávky amerických zbraní nebyl dodržován, a v jeho průběhu Spojené státy učinily nové nabídky zbrojních dodávek Indonésii:
„Když jsme se divili, proč Indonésané nikdy bolestně nepocítili nátlak americké vlády, odpověď byla zcela prostá. V přímém rozporu s jasnými stanovisky generála Fishe, Oakleyho a tajemníka ministerstva zahraničí pro východoasijské a pacifické záležitosti Richarda Holbrooka, byly učiněny nejméně čtyři samostatné nabídky vojenské výzbroje indonéské vládě v období „vládního embarga“ od ledna do června 1976. Tato výzbroj obsahovala především zásoby součástek pro letouny OV-10 Bronco, protipovstalecká letadla z éry vietnamské války, konstruovaná jako zbraň proti soupeřům bez účinných protiletadlových zbraní, a tedy zcela neúčinná pro obranu proti případným zahraničním nepřátelům Indonésie. Politika zásobování indonéského režimu letadly Broncos pokračovala bez podstatné změny za vlády presidentů Forda i Cartera.
Pokud budeme sledovat současná Holbrookova vyjádření, zjistíme zarážející symbiózu mezi ním a figurami jako je ultrajestřáb Paul Wolfowitz.
A článek pokračuje: „Holbrooke, poradce Al Gora, si byl vědom toho, že buď on, nebo Wolfowitz budou hrát důležitou roli v příští vládě. Možná směřoval i k tomu, aby ujistil svět o kontinuitě americké zahraniční politiky, když při této příležitosti řekl, že Wolfowitzovy tehdejší aktivity ukazují něco, co je velmi důležité pro americkou zahraniční politiku ve volebním roce, a to je stav, při němž existují stálé společné zájmy obou stran.
Příklad, který si vybral k demonstraci svého tvrzení, byl Východní Timor, který byl obsazen a okupován v roce 1975 Indonésií vyzbrojenou americkými zbraněmi – v důsledku bezpečnostní politiky podporované a částečně vypracované Holbrookem a Wolfowitzem. „Paul a já,“ řekl, „máme častý kontakt, abychom se ujistili, že držíme téma (Východního Timoru) mimo presidentskou kampaň, kde by to nedělalo dobře americkým ani indonéským zájmům.“
Shrnuto, Holbrooke pracoval důrazně na tom, aby držel tuto krvavou záležitost stranou. S výsledkem, na který teď doplácíme. Svoji podporu indonéským genocidním akcím popisuje Holbrooke cynickými slovy:
„Situace ve Východním Timoru je jednou ze součástí velmi důležitých zájmů, které mají Spojené státy v Indonésii. Indonésie, se 150 miliony obyvatel, je pátou největší zemí světa, je to umírněný člen Hnutí nezúčastněných, důležitý producent ropy, který hraje tlumivou roli v OPEC a zaujímá strategickou pozici na obou stranách mořské trasy mezi Tichým a Indickým oceánem … Vysoko si ceníme našich vztahů spolupráce s Indonésií.
Joshua Frank je redaktor Dissident Voice a autor knihy Left out! How Liberals Helped Reelect George W. Bush (Common Courage Press, 2005), a také, společně s Jeffrey St. Clairem, editorem nové knihy Red State Rebels: Tales of Grassroots Resistance in the Heartland, (AK Press, 2008)
Foto: Richard Holbrooke
