Od listopadu mám v počítači uloženou jednu fotku. V pražské svatovítské kostelní lavici sedí tři pánové. Na popisce k fotografii je text: "Zleva: Premiér Petr Nečas, prezident Václav Klaus a pražský arcibiskup Dominik Duka se zúčastnili 17. listopadu (2010) v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze oslavy státního svátku Dne boje studentů za svobodu a demokracii." Přítomnost duchovního v kostele je jaksi k věci. Ale proč jsou s ním ti dva? Symbolem boje studentů z devětaosmdesátého byl přece Václav Havel a tehdejší studenti a herci. Slušelo se také pozvat Anežku Českou, tenkrát svatořečenou. Havel pozvaný nebyl a Anežka se na dění ve vlasti dívá z jiného časoprostoru. Neúprosné svědectví fotky připomíná přání, nikoliv realitu. Jaké pouto je mezi těmito třemi zobrazenými?
Petr Nečas působí od roku 1991 v ODS. Než se stal premiérem současné vlády, šéfoval ministerstvu práce a sociálních věcí. Jeho působení ve vládě je otevřeně asociální. Nečasův přístup například k nezaměstnaným je jasně vyjádřen předvolební bilboardovou zkratkou: "Vezmeme sociální dávky těm, kdo nechtějí pracovat." Toto prohlásil v době prokazatelného nedostatku pracovních míst pro ty, kdo pracovat chtějí. Obyčejný věřící člověk pak doufá, že se snad alespoň jménem církve arcibiskup nezaměstnaných zastane. Vždyť biskupové mají plnou svobodu a nezávislost na jakékoli světské moci; když pečují o své stádce, pečují ve skutečnosti také o sociální a občanský pokrok a blahobyt. Tak se to alespoň píše v koncilních dokumentech. Zadání slov "jednání Duka – Nečas" do vyhledávače spolehlivě vyjede titulky: "Počátkem roku začne jednání o vracení církevního majetku; vláda se nově vyrovná s církvemi; Duka má zájem o majetek." Arcibiskupovo sociální cítění napovídá vztah k nezaměstnaným v rozhovoru pro Deník.cz: "Víme, kolik lidí využívá nezaměstnanosti k tomu, že pracuje načerno. Víme, že někteří lidé nechtějí dělat nic jiného než to, co dělali vždycky." Pan arcibiskup Duka a minimálně jeden homiletik nejspíš neznají statistiku MPSV, nerozlišují registrovanou a faktickou nezaměstnanost, nevědí, že na 1 neobsaditelné místo je 18,2 lidí, nevědí, co je prekarizovaná práce. V povánočním liturgickém mezidobí jsem vyslechla dvě kázání, zaměřená proti nezaměstnaným. Nerozlišení mezi nedobrovolně nezaměstnanými a lidmi neochotnými pracovat, kterých je v každé společnosti 4 – 5%, se vinulo jako leitmotiv oběma kázáními. Jako křesťanku katolického vyznání a jako osobu s prekarizovanou prací mě to může mrzet, ale nic s tím nenadělám. Pan arcibiskup a pan premiér v jedné lavici. Jako partneři sociálního dialogu by byli vyfotografováni jinak. A ke všemu naše vláda v počátcích svého působení odvolala zmocněnce vlády pro lidská práva a do dnešního dne nepředstavila novou věrohodnou osobnost. Kde máme hledat zastání?
Druhým mužem v kostelní lavici je Václav Klaus, propagátor zhasnutého světla při realizaci kupónové privatizace, kamarád Lájosze Bácse, Vyznavač neregulovaného svobodného Trhu a jeho Neviditelné ruky. Co jej může kromě tématu Svatovítská katedrála spojovat arcibiskupem, zásadně plně a dokonale svobodným a nezávislým na jakékoli světské moci…? Společnou řeč našel nejvyšší představitel státu s nejvyšším představitelem církve při kritice odcházejících lékařů. Bohužel je akce lékařů natolik mediálně vymodelovaná do podoby chamtivých doktorů, že už lidé neznají skutečné argumenty jejich deklarovaného odchodu. Nejspíš věří prezidentovi a arcibiskupovi víc než svým čtenářským dovednostem. Důvodů exodu lékařů je třináct, jejich platy jsou uvedeny na pátém místě, až za upozorněním na rezervy ve zdravotnictví a podivným hospodařením ve špitálech. Zřejmě pořád lidé neumí s internetem pracovat a sami si udělat názor na požadavky lékařů z nemocnic. Odvedení pozornosti občanstva od skutečných a závažných problémů, provázené cíleným rozeštváváním lidí, účinné proti slabším a bezbranným (nezaměstnaným, bezdomovcům, důchodcům, starým, jinověrcům, cizincům, Romům, cikánům, nemajetným a dalším) je v případě lékařů nutné provádět důkladněji. Protože jsou lékaři chytří lidé, i kampaň proti nim musí být chytřejší.
Václav Klaus už ve svém novoročním projevu nabádá: "Výzvy, aby se v některých profesích organizovaně, kolektivně a hromadně odcházelo do ciziny, jsou něčím, s čím se nemůžeme smiřovat. Je to nepřijatelné vydírání." Aby nebylo pochyb, o kom mluví, označil na následující schůzce s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem "chování části našich lékařů za velmi nezodpovědné". Porušují lékaři nějaký zákon? Najednou neplatí dokonalé zákony Trhu a přednost dostávají netržní rozměry tohoto problému? Proč by mizerně placení lékaři z veřejných nemocnic nemohli podle zákona nabídky a poptávky jakožto svobodní lidé dát výpověď a svobodně si vybrat, co dělat dál? Nebo by snad tržní ideologové chtěli ty doktory zmrskat a nahnat zpátky do práce?
Už dne 26. 1. 2011 biskupové Čech a Moravy, vedení arcibiskupem Dominikem Dukou náhle pocítili sounáležitost nejen s občany státu, ale i s prezidentovými slovy. Na své první konferenci v tomto roce vydali Prohlášení, že "mnohá politická jednání byla znemožněna, protože se věcná jednání změnila v nátlakové akce místo argumentů". Dále se biskupové shodli, že "je na pováženou, když mluvčí lékařů vyhrožují postihem pacientů a považují je za rukojmí svého nátlaku". Víc než na pováženou je spíš nezájem biskupů o skutečné příčiny rok trvajícího protestu lékařů a ignorace vzniku a prosazení asociálních zákonů narychlo protlačených ještě minulou vládou, které na obyčejné lidi začínají doléhat. Čest církevních hodnostářů naštěstí zachraňuje Tomáš Halík podpisem otevřeného dopisu vládě, který protest lékařů označuje za legitimní. V pátek 11. 2. 2011 se pro aktuálně.cz vyjádřil Dominik Duka: "Je zapotřebí si uvědomit, že otázka zdravotnictví je postavena na vztahu k těm, kteří jsou slabší a potřebují pomoc, a to by se nikdy nemělo z té služby ztratit." Zajímal se pan arcibiskup o podmínky za jakých lékaři pracují třeba už před rokem, když vznikla iniciativa Děkujeme, odcházíme? Proč se najednou vyjadřuje k tématu, které ho celý rok neoslovilo?
Na blížící se datum 1. března, kdy lékaři hromadně odejdou z nemocnic, se už nedočkavě těší majitelé soukromých nemocnic a podnikatelé ve zdravotnictví, aby konečně zprivatizovali poslední zbytečky sociálního státu. Těším se, že pan arcibiskup bude apelovat na bohaté, aby přestali krást a nechali pár drobků dolním deseti milionům. Bylo by trapné, aby se důstojní biskupové nechali léčit v soukromých nemocnicích, na které obyčejní lidé už vůbec nebudou mít peníze. Pak by se hněv lidu mohl obrátit nesprávným směrem.
Převzato z Umlaufovin
Petr Nečas působí od roku 1991 v ODS. Než se stal premiérem současné vlády, šéfoval ministerstvu práce a sociálních věcí. Jeho působení ve vládě je otevřeně asociální. Nečasův přístup například k nezaměstnaným je jasně vyjádřen předvolební bilboardovou zkratkou: "Vezmeme sociální dávky těm, kdo nechtějí pracovat." Toto prohlásil v době prokazatelného nedostatku pracovních míst pro ty, kdo pracovat chtějí. Obyčejný věřící člověk pak doufá, že se snad alespoň jménem církve arcibiskup nezaměstnaných zastane. Vždyť biskupové mají plnou svobodu a nezávislost na jakékoli světské moci; když pečují o své stádce, pečují ve skutečnosti také o sociální a občanský pokrok a blahobyt. Tak se to alespoň píše v koncilních dokumentech. Zadání slov "jednání Duka – Nečas" do vyhledávače spolehlivě vyjede titulky: "Počátkem roku začne jednání o vracení církevního majetku; vláda se nově vyrovná s církvemi; Duka má zájem o majetek." Arcibiskupovo sociální cítění napovídá vztah k nezaměstnaným v rozhovoru pro Deník.cz: "Víme, kolik lidí využívá nezaměstnanosti k tomu, že pracuje načerno. Víme, že někteří lidé nechtějí dělat nic jiného než to, co dělali vždycky." Pan arcibiskup Duka a minimálně jeden homiletik nejspíš neznají statistiku MPSV, nerozlišují registrovanou a faktickou nezaměstnanost, nevědí, že na 1 neobsaditelné místo je 18,2 lidí, nevědí, co je prekarizovaná práce. V povánočním liturgickém mezidobí jsem vyslechla dvě kázání, zaměřená proti nezaměstnaným. Nerozlišení mezi nedobrovolně nezaměstnanými a lidmi neochotnými pracovat, kterých je v každé společnosti 4 – 5%, se vinulo jako leitmotiv oběma kázáními. Jako křesťanku katolického vyznání a jako osobu s prekarizovanou prací mě to může mrzet, ale nic s tím nenadělám. Pan arcibiskup a pan premiér v jedné lavici. Jako partneři sociálního dialogu by byli vyfotografováni jinak. A ke všemu naše vláda v počátcích svého působení odvolala zmocněnce vlády pro lidská práva a do dnešního dne nepředstavila novou věrohodnou osobnost. Kde máme hledat zastání?
Druhým mužem v kostelní lavici je Václav Klaus, propagátor zhasnutého světla při realizaci kupónové privatizace, kamarád Lájosze Bácse, Vyznavač neregulovaného svobodného Trhu a jeho Neviditelné ruky. Co jej může kromě tématu Svatovítská katedrála spojovat arcibiskupem, zásadně plně a dokonale svobodným a nezávislým na jakékoli světské moci…? Společnou řeč našel nejvyšší představitel státu s nejvyšším představitelem církve při kritice odcházejících lékařů. Bohužel je akce lékařů natolik mediálně vymodelovaná do podoby chamtivých doktorů, že už lidé neznají skutečné argumenty jejich deklarovaného odchodu. Nejspíš věří prezidentovi a arcibiskupovi víc než svým čtenářským dovednostem. Důvodů exodu lékařů je třináct, jejich platy jsou uvedeny na pátém místě, až za upozorněním na rezervy ve zdravotnictví a podivným hospodařením ve špitálech. Zřejmě pořád lidé neumí s internetem pracovat a sami si udělat názor na požadavky lékařů z nemocnic. Odvedení pozornosti občanstva od skutečných a závažných problémů, provázené cíleným rozeštváváním lidí, účinné proti slabším a bezbranným (nezaměstnaným, bezdomovcům, důchodcům, starým, jinověrcům, cizincům, Romům, cikánům, nemajetným a dalším) je v případě lékařů nutné provádět důkladněji. Protože jsou lékaři chytří lidé, i kampaň proti nim musí být chytřejší.
Václav Klaus už ve svém novoročním projevu nabádá: "Výzvy, aby se v některých profesích organizovaně, kolektivně a hromadně odcházelo do ciziny, jsou něčím, s čím se nemůžeme smiřovat. Je to nepřijatelné vydírání." Aby nebylo pochyb, o kom mluví, označil na následující schůzce s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem "chování části našich lékařů za velmi nezodpovědné". Porušují lékaři nějaký zákon? Najednou neplatí dokonalé zákony Trhu a přednost dostávají netržní rozměry tohoto problému? Proč by mizerně placení lékaři z veřejných nemocnic nemohli podle zákona nabídky a poptávky jakožto svobodní lidé dát výpověď a svobodně si vybrat, co dělat dál? Nebo by snad tržní ideologové chtěli ty doktory zmrskat a nahnat zpátky do práce?
Už dne 26. 1. 2011 biskupové Čech a Moravy, vedení arcibiskupem Dominikem Dukou náhle pocítili sounáležitost nejen s občany státu, ale i s prezidentovými slovy. Na své první konferenci v tomto roce vydali Prohlášení, že "mnohá politická jednání byla znemožněna, protože se věcná jednání změnila v nátlakové akce místo argumentů". Dále se biskupové shodli, že "je na pováženou, když mluvčí lékařů vyhrožují postihem pacientů a považují je za rukojmí svého nátlaku". Víc než na pováženou je spíš nezájem biskupů o skutečné příčiny rok trvajícího protestu lékařů a ignorace vzniku a prosazení asociálních zákonů narychlo protlačených ještě minulou vládou, které na obyčejné lidi začínají doléhat. Čest církevních hodnostářů naštěstí zachraňuje Tomáš Halík podpisem otevřeného dopisu vládě, který protest lékařů označuje za legitimní. V pátek 11. 2. 2011 se pro aktuálně.cz vyjádřil Dominik Duka: "Je zapotřebí si uvědomit, že otázka zdravotnictví je postavena na vztahu k těm, kteří jsou slabší a potřebují pomoc, a to by se nikdy nemělo z té služby ztratit." Zajímal se pan arcibiskup o podmínky za jakých lékaři pracují třeba už před rokem, když vznikla iniciativa Děkujeme, odcházíme? Proč se najednou vyjadřuje k tématu, které ho celý rok neoslovilo?
Na blížící se datum 1. března, kdy lékaři hromadně odejdou z nemocnic, se už nedočkavě těší majitelé soukromých nemocnic a podnikatelé ve zdravotnictví, aby konečně zprivatizovali poslední zbytečky sociálního státu. Těším se, že pan arcibiskup bude apelovat na bohaté, aby přestali krást a nechali pár drobků dolním deseti milionům. Bylo by trapné, aby se důstojní biskupové nechali léčit v soukromých nemocnicích, na které obyčejní lidé už vůbec nebudou mít peníze. Pak by se hněv lidu mohl obrátit nesprávným směrem.
Převzato z Umlaufovin
