Je to zajímavé. Pokaždé, když je nějaký politický systém založen na velkém podílu deprivantů v řídících funkcích, tak vždy takový režim po počátečním rabovacím období státních ekonomik začne nakonec vjíždět do slepé uličky hospodářského konečníku. Tehdy tvrdá jádra tvrdých ideologů natvrdlého rozumu začnou nahrazovat měkcí revizionisté měkkého rozumu, přičemž do krize ten každý systém nakonec beztak jede dál a dál.
Za socialismu tvrdé ideologické jádro občas nestačilo odborně a neuhlídalo prospěchářské deprivanty v nižších řídících funkcích, načež pak vždy přicházeli levicoví revizionisté, aby slibovali reformy a smiřovali reálnou práci s organizačním diletantismem deprivantských vyžírků, jimž byla předtím bez morálního prověření neuváženě propůjčena stranická legitimace.
Dnes novodobí pravicoví revizionisté zas pro změnu smiřují chamtivost a lichvu ideologických tržních komsomolců se sociální třídou námezdné práce, přičemž smiřují chamtivost potomků dřívějších deprivantských vyžírků s požadavky námezdních zaměstnanců a dávají jim sliby zavedení brzd a pojistek proti vykrádání státu údajně lepším dohledem na výběr nijak dosud nehlídaných daní. A opět – a to je zajímavé – zas podle stejné a systémově bezkoncepční slibotechnické šablony.
A přitom, obecně pojato, "kdyby se chtělo", tak by v principu mohly prosperovat prakticky všechny společenské systémy, přičemž rozdíly by mohly být jen v technikáliích, jak to udělat. Ovšem, ale stačilo by splnit jedinou "drobnou" podmínku: Hrozbou trestů a násilí vynutit u všech nesobeckou poctivost a nezištnost v jejich denní práci a ještě větším násilím vynutit sociální citlivost u těch, co mají sice majetkové a organizační pravomoci k řízení funkcí systémů, ale cit pro sociální spravedlnost jim bytostně chybí..
I ta lidská hamižnost má ovšem také vždy jen povahu násilnou a ta se přece nikdy sama od sebe zas bez násilí nijak nezmenší. Vždyť přece víme, že stejně tak, jako prase od koryta přemlouváním vyhnat možné není, tak ani nelze změnit chování deprivantů, kteří to zkrátka už mají od přírody po svých předcích vrozené. Proto se v historii opakují vzpoury a revoluce a proto i systémové změny vyvolává jedině hrubá síla a bezohledné násilí. Jenže, vynucovat sociální smír sociálním násilím, to pak je už vskutku politický oříšek, situace mývala, donekonečna běžícího v otáčejícím se bubnu.
A tak také i zde na OM se projevuje efekt vjezdu hlavního Systému do slepé uličky ekonomické řitě změnou frazeologie pravicových smluvně diskutérských stráží, kdy propaganda tvrdého ideologického jádra tržně deregulačních Faganů je z čistě ideologické nouze nahrazována "regulačním" slibotechnickým revizionismem Fireflyiů, aby se davy čtenářů uklidnily a nadále uctivě věřily dalším pravicovým novo-lžím a dál poslušně držely ústa a krok.
Je tu však malý problém, a to už 700 000 nezaměstnaných a víc než 3 miliony důchodců, kteří mají jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou. A jak známo, politickými frázemi a vládně koaličními sliby se nikdo ještě nenajedl ani na noc nepřikryl. Budou proto muset naši vládní chlapci alespoň trošku říznout také i do luxusu vlastního masa. Nebezpečí pro vyžírky totiž není jen v možné vzpouře nezaměstnaného a nenakrmeného plebsu, to je už i jen v tichém odporu jeho pracovní pasivity. Pravda, dovoz levných Poláků, Slováků a Ukrajinců se ještě může zvýšit. Tím se ale zvýší i míra kriminality nezaměstnaných nepracujících občanů Česka a tu potlačovat, to rovněž nebude zadarmo.
Co z toho vyplývá? Především poznatek, že nezaměstnanost plodí kriminalitu. Kriminalita pak plodí zločin. Stíhání zločinu a hlídání zločinců ve věznicích, to stojí peníze. Na získání peněz někdo musí něco hmotného vyrobit a úspěšně to prodat. Nezaměstnaní na zbytečné nákupy mít nebudou a po čase budou muset sami krást, nebo je stát bude muset živit nově natištěnými penězi, které budou mít čím dál tím nižší hodnotu. Systémový kapitalistický mýval poběží stále rychleji v drátěném bubnu, až nakonec padne únavou a slavnostně zemře.
Foto: Banksy
