Když se komunistického hesla „kdo nepracuje, ať nejí“ chopí demokraté, nemůže z toho vzejít nic dobrého. Komunisté k němu totiž dodávali i právo na práci, zatímco demokraté si zakládají na nezaměstnanosti (ti osvícenější, nebo možná stydlivější, dodávají: přiměřené).
Nezaměstnanost totiž znamená, že není dost práce pro všechny, ani pro ty, kteří by pracovat chtěli; v žádném případě nejde o formu parazitizmu z lenosti, jak se traduje v (neo)liberálních kruzích. Nápady drába Drábka, jako že kdo nepracuje, nebude mít na důchod od státu nárok, tak v praxi znamenají, že člověk bude trestán za něco, na co má jen minimální vliv, což je princip, vedle kterého působí kolektivní vina jako střízlivá, rozumná a slušná koncepce.
Zamyslel se pan ministr nad tím, jak tomu přijdou např. invalidé, ženy na mateřské, chronicky nezaměstnaní či rodiče, který se celý život starali o postižené dítě (čímž mimochodem ušetřili eráru značné prostředky)? Hádám, že nikoliv, protože pana ministra se to netýká. Ten totiž patří k lidem, kteří i kdyby v životě nepracovali, tak nějaký důchod netrápí, protože oni mají zdroje kvalitativně i kvantitativně zcela odlišné. Ale možná, že pan ministr práce a sociálních věcí s kolegou ministrem zdravotnictví a kolegou ministrem vnitra již vymýšlejí nějaký systém euthanasií a „převýchovných“ táborů, aby ti, kteří nebudou mít na důchod nárok, ani si na něj nenašetří (a lidé, kteří nebudou mít na důchod nárok, protože nepracovali, si na něj těžko našetří bokem v soukromých fondech), zbytečně zbůhdarma netrpěli.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj
