Pan kníže, jedna z posledních osobností této vlády, kterou slušný člověk mohl přinejmenším akceptovat, se dobrovolně přesunul na klasickou bažinovou úroveň české politiky. Po jasných deklaracích „Čunek nebo já“ přišly neméně jasné deklarace v duchu Čunek to musí vysvětlit, neboť jeho záležitost nepovažuji za správnou, musí předložit veřejnosti informace a teprve poté jsem ochoten jeho přítomnost akceptovat, což nakonec skončilo klasickým nemastným neslaným příslibem jakéhosi auditu, který si každý bude moci vyložit podle aktuálních vládních potřeb. Navíc téměř jistě se i auditor postará, aby výsledky šetření příliš nezapáchaly. A pan Čunek nasvištěl do vlády! Od pana Schwarzenberga se jistě dočkáme dalších vtipných, nic neříkajících průpovídek o magorech a pitomcích.
Přitom nejasnosti ohledně financí předsedy lidovců jsou vlastně už jen drobností. Na celé kauze Čunek je nejotřesnější množství různých zvláštních setkání ještě zvláštnějších osob, konzultace při kafíčku, usměvavá tvář pana Němce, který krouží po republice ve jménu premiéra a nakonec i, jak později ukázalo vyšetřování, naprosto neoprávněný zásah nejvyšší státní zástupkyně. Tím vším se pan šlechtic nezabývá, z majetkových pochybností obratně vykličkoval a proto jeho rodové heslo „Nil nisi rectum“ si dnes lidé možná přestanou spojovat se vznešeným právem a spravedlností, ale spíš si ho spojí s prozaickým konečníkem.
Převzato z blogu Modrá šance
Foto převzato z osobních stránek Karla Schwarzenberga
