Nová židovská lobby

Reklama


jstreet-lobbyZnechucení z toho, že za ně mluví staří pravicoví Židé, přimělo „postholocaustovou" generaci amerických Židů mluvit samu za sebe a podpořit politiku Baracka Obamy.


„Snažíme se předefinovat, co znamená pojem ´proizraelský´. Nikdo totiž nemusí být nekritický. Nikdo nemusí jít slepě v davu. Svět není o tom, že musíme být za každou cenu s Izraelem, ať něco dělá dobře, nebo špatně." Nic z toho šéf nové americké židovské lobby J Street Jeremy Ben-Ami na letošním červencovém setkání židovských organizací s prezidentem Barackem Obamou v Bílém domě nahlas neřekl. Vlastně tehdy nepronesl ani slovo. Naopak, naslouchal, jak Malcolm Hoenlein, místopředseda Prezidentů hlavních amerických židovských organizací, kritizuje Obamu, že „veřejný nesoulad mezi Izraelem a USA neprospívá ani jedné straně", a že by „rozpory měly být řešeny přímo mezi zúčastněnými stranami". Obama se podle Hoenleinova pozdějšího popisu natáhl v křesle a prohlásil: „Nesouhlasím. Žili jsme tu osm let bez denního světla… a bez vývoje kupředu." A Jeremy Ben-Ami se v tu chvíli ujistil, že jeho pozvání do Bílého domu opravdu nebylo náhodné.

 

Bez vlastního úsudku

NV USA se už od 70. let považovalo za veřejné tajemství, že značnou část americké zahraniční politiky ovlivňuje mocná židovská lobby, jejíž loajálnost vůči USA byla velmi sporná. Toto tabuizované téma porušili až politologové John Mearshimer a Stephen Walt, kteří v roce 2006 publikovali průlomovou studii Israel Lobby, v níž mimo jiné dokládali, že neokonzervativní židovská lobby přiměla prezidenta Bushe k útoku na Irák kvůli ochraně Izraele. Kritici sice mnohá tvrzení uvedená v knize šmahem odsoudili coby konspirační teorie, nicméně přinejmenším v jednom měli autoři pravdu: židovské lobby se v USA podařilo potlačit takřka veškerou kritiku Izraele, a to hlavně na půdě Kongresu. „Podstatou je," konstatuje kniha, že Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti (AIPAC), de facto agent zahraniční vlády, drží Kongres ve smrtícím sevření a výsledkem je, že se na jeho půdě nejedná ani o americké politice, byť právě tato politika má mimořádné dopady na celý svět." Mearshimer s Waltem vyvolali bouři v řadách židovské lobby, jejíž je AIPAC hlavní součástí. Byl to ale vztek pokrytecký, neboť „mainstreamové americké židovské organizace dobrovolně vyjádřily svou poddanost Jeruzalému", podotýká list The New York a cituje šéfredaktora židovského týdeníku The Forward J.J.Goldberga, podle něhož se američtí Židé „rozhodli následovat Izrael bez ohledu na jejich vlastní úsudek".

Mnozí liberální američtí Židé si ale zoufali nad tím, že i jejich jménem veřejně vystupují organizace jako AIPAC nebo Liga proti hanobení (Anti Defamation League). Ve volbách v roce 2004 získal George Bush (podle AIPAC „nejlepší prezident, jakého kdy Izrael měl") ale jen čtvrtinu všech židovských hlasů. Ostatní po volbách začali hledat způsoby, jak veřejně vyjádřit svůj názor i v době mezi hlasováním. Existovaly sice pokrokové skupiny jako například Israel Policy Forum, ty se ale vesměs soustředily na studie a analýzy, a do stěžejní činnosti, tedy složitého a komplikovaného lobbování, se jim nechtělo ani za mák.

Z těchto snah nakonec vykrystalizovala J Street, jejíž název je výmluvnou slovní hříčkou – za prvé se odvolává na skutečnost, že na „politické" i skutečné mapě Washingtonu taková ulice ještě není, a za druhé nabízí představu, že je hlasem právě takovéto nové „židovské ulice".

 

Hlas většiny

Předseda J Street Jeremy Ben-Ami žil politikou od malička, když poslouchal vyprávění svého otce o jeho boji v řadách izraelského Irgunu, a už ve čtrnácti roznášel letáky při volební kampani Jamese Cartera. Dnes je naprostým protipólem lidí stojících v čele AIPAC či ADL. „Oni patří k mizející generaci," soudí M. J. Rosenberg z Israel Policy Forum. „Vymírají všichni staří lidé židovského původu, kteří uměli jidiš, a na jejich místa přicházejí šedesátiletí týpci z Woodstocku."

Na rozdíl od těchto skupin je J Street otevřena široké veřejnosti a dokonce i ani její sídlo není obehnáno zdí a chráněno bezpečnostní agenturou. Naopak, sdílí kanceláře s grafickým studiem, pracuje v ní asi tucet lidí kolem třicítky a Jeremy Ben-Ami zastává v této postholocaustové generaci roli mluvčího. „Všichni si vzali někoho mimo židovskou komunitu, všichni dělají buddhistické sedery a nikdo z nich nechápe tezi, že ´Izrael je to jediné místo, na které se můžete spolehnout, když po vás půjdou´," prohlásil Ben-Ami v magazínu Salon. A hlavně, všichni aktivně pracují. Za rok od svého vzniku v roce 2008 dokázali na příspěvcích shromáždit tři miliony dolarů a posílit svou lobbistickou základnu v Kongresu na šest lidí. „Naším hlavním cílem," říká Ben-Ami, „je proměnit Kongres v sílu, která by se Baracku Obamovi stala oporou."

V posledních volbách do Kongresu J Street podporovala celkem 41 kandidátů, a to hlavně na základě jejich postoje k řešení situace na Blízkém východě. J Street v tom totiž má jasno – za základní princip považuje „vznik samostatného palestinského státu coby součásti řešení v rámci systému dvou států v hranicích z roku 1967 a vzájemně dohodnuté výměny území". A J Street se v tomto ohledu shoduje s většinovým názorem amerických Židů. Dva průzkumy z loňska i letošního března ukázaly, že většina jich odmítá izraelské osady na okupovaných územích (60 ku 40 procentům) a drtivá většina se vyslovuje pro to, aby se USA aktivně vložily do mírového procesu na Blízkém východě, byť by to znamenalo „vyjádřit veřejný nesouhlas s Izraelem či arabskými státy". Zajímavé přitom bylo, že dotázaní v průzkumu dávali Izrael v průměru až na osmé místo na žebříčku svých starostí a jen osm procent z nich židovský stát zařadilo na první či druhé místo…

 

Proizraelští a promíroví

J Street se přitom soustředí hlavně na kampaně, které by mohly oslovit oněch 92 procent, jimž leží na srdci i něco jiného než slepé následování Izraele. Loni v září například vyhlásila petici požadující, aby organizátoři nepolitické demonstrace proti Íránu zrušili pozvání pro kandidátku na viceprezidentku Sarah Palinovou – během 24 hodin shromáždila J Street 25 tisíc podpisů a Palinová na akci promluvit nesměla. Podobně se zasadila proti návrhům zákonů, které požadovaly blokádu Íránu, přičemž poukazovala na to, že tento krok by mohl vést k válce, což by opravdu nemuselo být ve skutečném zájmu Izraele. Asi nejkontroverznější kampaň J Street rozjela letos v lednu, kdy Izrael zaútočil na obležené pásmo Gazy. „Tento konflikt je z principu politický, a proto nemůže mít vojenské řešení," konstatovala J Street a vyzvala k okamžitému diplomatickému jednání o zastavení palby. Tehdy si od židovské pravice ale i středu vysloužila ostré odsudky za to, že je „morálně méněcenná, ztratila kontakt s židovským cítěním a navíc je i zoufale naivní". Přesto má dnes J Street na sto tisíc stoupenců, kteří svůj souhlas s postupem organizace stvrdili podpisem. Jsou to lidé, kteří jsou „z racionálního hlediska na naší a Obamově straně," charakterizuje je Jeremy Ben-Ami.

Za nejtěžší úkol, který před J Street stojí, Ben-Ami považuje to, aby se do Kongresu podařilo prosadit lidi, kteří by byli „proizraelští a zároveň promíroví". V Kongresu totiž ještě stále nikdo není ochoten říct pravdu o tom, co si myslí o Blízkém východě, neboť vliv AIPAC je dál stále silný, míní The New York Times. Věci se ale mění k lepšímu. Zatímco Tom Lantos, předseda sněmovního výboru pro zahraniční vztahy z Bushových dob, nechával členy AIPAC, aby sami sepisovali paragrafy jednotlivých zákonů, jeho nynější nástupce Howard Berman sbírá názory ze všech stran a návrhy zákonů pak píše sám.

J Street svým příznivcům letos v létě slíbila, že od srpna do 1. září podnikne „50 tisíc akcí na podporu politiky prezidenta Obamy", připomíná New York Times. Už koncem srpna byla s to nahlásit, že rozeslala bezmála 30 tisíc e-mailů, provedla 1300 telefonátů a šířila zprávy o své činnosti". Ben-Ami mezitím začal vytvářet síť lokálních organizací, které by – po vzoru AIPAC, jen v zatím mnohem menším měřítku – ovlivňovaly postoje zákonodárců, a zve do Washingtonu a dalších amerických měst na přednášky izraelské mírové aktivisty. A noví lobbisté J Street už se chystají, že vyrazí do divočiny Kongresu, aby zákonodárcům ukázali cosi nepředstavitelného, totiž, že existují i liberální stoupenci státu Izrael.

 

Publikováno v Literárních novinách


Převzato z Czech Free Press!

Přejít do diskuze k článku