Duben 26, 2010
Vzbouřenecké činy, které podněcují morální a politické změny, musí být nenásilné. A jednou z nejpřesvědčivějších nenásilných alternativ v naší zemi, která se staví proti korporátnímu státu a vyzývá k ukončení našich imperiálních válek, je separatistické hnutí, které kypí v přibližně tuctu států, včetně Vermontu, Texasu, Aljašky a Havaje.
Je to hnutí, které není tak úplně v souladu s liberálními hodnotami. Většina z těchto skupin na Jihu bojuje za „novou Konfederaci“ – a jsou to často výlučně běloši a muži. Separatisté, kteří vyzývají k všeobecnému referendu za odtržení, nejsou zastánci použití násilí. Není však nicméně jasné, jestli by se někteří z nich neuchýlili k použití síly, pokud by federální struktury odmítly přiznat jim nezávislost.
Tyto skupiny přinejmenším pochopily, že staré dělení na liberály a konzervativce je překonané a svého smyslu zbavené. Chápou, že korporace provedly státní převrat. Rozpoznaly, že naše nepřetržité válečné hospodářství i nákladné a zbytečné imperiální války jsou neobhajitelné, a požadují, abychom podnítili hnutí širokých vrstev, které bude bránit občany před stupňujícím se zbídačováním a okrádáním ze strany wallstreetských spekulantů a korporací.
„Určujícím rysem Druhé Vermontské republiky je to, že existují dva nepřátelé – vláda Spojených států a korporátní Amerika,“ řel mi Thomas Naylor, který založil toto vermontské secesionistické hnutí, když jsem se s ním telefonicky spojil v jeho domě, který se nachází asi 10 mil na jih od Burlingtonu. „Vlastní se navzájem. My nejsme jako hnutí kolem Tea party. Základní myšlenkou toho hnutí je, že systém lze napravit.“
Podle toho, jak o tom informoval Christopher Ketcham v posledním vydání časopisu GOOD, Naylor poukazuje na úpadek národa. Vůdce separatistů podle Ketchama říká, že „v porovnání s ostatními západními demokraciemi jsou Spojené státy na úplném chvostu ve volební účasti, nejhorší ve zdravotní péči a vzdělání, mají nejvyšší počet vražd, úmrtnost, výskyt pohlavních nemocí u mládeže, těhotenství nezletilých, potratovost a rozvodovost…“
„Náš národ má bilionové deficity, které nikdy nemůže splatit, je sužován enormní výdajovou nerovnováhou, zničil svoji průmyslovou základnu a je tím nejnestydatějším znečišťovatelem planety a nejchamtivějším konzumentem fosilních paliv,“ říká Naylor ponuře. S takovými 40 miliony Američany, kteří žijí v chudobě, dalšími desítkami milionů dalšími v kategorii těch, kteří jsou chudobou ohroženi, a stabilní deklasovanou vrstvou, jež je uvězněna v pasti sedmnáctiprocentní reálné míry nezaměstnanosti, vzniká ohromné doutnající ohnisko nespokojenosti uvnitř naší společnosti. Pokud se nám nepodaří urychleně zařadit zpátečku, tvrdí Naylor, tato země i celý svět implodují s katastrofálními následky.
Separatistické hnutí sílí v i v dalších státech, zvláště v Texasu, kde jsou zvolení představitelé stále častěji nuceni k secesionistickým projevům.
„Počet našich členů ohromně vzrostl poté, co vláda poskytla podporu bankám, a také po definitivním skončení Bushovy vlády,“ řekl Daniel Miller, vůdce Texaského nacionalistického hnutí, když jsem s ním telefonicky hovořil poté, co jsem mu zavolal do jeho bytu v městečku Nederlandu v Texasu. „Zde, v Texasu, máme takový pocit, že jsme upadli do zapomnění. Jsme využívání jako dojná kráva pro státy, které neumějí hospodařit se svým rozpočtem. Texas je navíc přímo na mušce tohoto Kongresu, od obchodu s emisními povolenkami až po program pro přemísťování a odsun ilegálních přistěhovalců. Mnoho z těchto legislativních kousků, které přicházejí shora dolů, je urážlivých pro lidi v Texasu. A nostalgie po nezávislost je zde velmi vysoká. A tato nostalgie uvnitř zákonodárného sboru a vládě státu je to, co nás naplňuje optimismem. Vysoký počet lidí v texaské vládě podporuje to, co děláme, přesto bychom potřebovali, aby nás podpořili mnohem hmatatelnějším způsobem. To je ten důvod, proč jsme spustili petiční jízdu Let Texas Decide (Ať se Texas rozhodne). Chceme získat více než milion podpisů před začátkem nové zasedací sezóny texaského zastupitelského sboru, tedy k 11. lednu 2011.“
Miller, stejně jako Naylor, očekává, že mnozí z hnutí Tea party přejdou k secesionistickému hnutí poté, co si uvědomí, že nelze změnit strukturu moci korporátního státu prostřednictvím zvolených politiků. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že separatisté mají podporu asi pětatřiceti procent obyvatel Texasu, a že vermontští občané za nimi v tomto směru nejsou příliš daleko.
Naylor, který 30 let učil ekonomii na Duke University, je společně s Kirkpatrickem Salem a Donaldem Livingstonem jedním z intelektuálních kmotrů secesionistického hnutí. Žije se svou ženou ve vesnici Charlotte ve Vermontu.
Hnutí Druhá Vermontská republika povstalo z celostátních protiválečných protestů v roce 2003. Bylo v těsných vztazích s levicovým populismem, což je činilo unikátním mezi nacionalistickými hnutími, jež se obvykle přikláněla spíše k libertariánství Rona Paula. Vermontské hnutí, podobně jako to texaské a aljašské, je velmi dobře organizováno. Vydává jednou za dva měsíce časopis The Vermont Commons, který se angažuje pro udržitelné zemědělství, energetiku založenou na větrné a vodní energii, a vyzývá k zakládání kampeliček. Dennis Steele, jenž jako secesionista vede kampaň o křeslo vermontského guvernéra, provozuje Radio Free Vermont, které dává prostor vermontským muzikantům a skupinám, a současně je hlásnou troubou tohoto hnutí. Vermont byl, stejně tak jako Texas, nezávislou republikou, ale 4. března 1791 hlasoval pro vstup do unie. Příznivci Druhé Vermontské republiky si připomínají výročí posměšným pohřebním průvodem Montpelierem, hlavním městem Vermontu, při němž nesou urnu s nápisem „Vermont“. Secesionističtí kandidáti ve Vermontu kandidují na guvernéra a jeho zástupce, osm míst v Senátu a dvě místa v Kongresu.
„Hnutí je ve své podstatě antiautoritativní,“ řekl nám Sale, který je blízkým spolupracovníkem Naylora a hovořil se mnou telefonicky ze svého domu v Charlestonu. „Patří do něj libertariáni i anarchisté. V tradičním pojetí jsou tito lidé zleva i zprava, ale jejich odpor k autoritám je velmi sbližuje. Pojmy levice a pravice zde nadále ztrácejí význam.“
Hnutí správně vidí korporátní stát jako sílu, která tak zkorumpovala ekonomiku, volební proces a justiční systém, že už se nedají bránit tradičními cestami. Vědí, že korporátní stát, který pohlíží na přírodu a lidské bytosti jako na komodity k vykořisťování až na pokraj vyčerpání nebo zhroucení, už existuje, a že rozkládá celou zemi a vede celou planetu do nezvratné krize. Argumentují tím, že tento korporátní stát může být demontován pouze radikální formou nenásilné revolty a rozpuštěním Spojených států. A to má, jako každý revoluční čin, mnoho konsekvencí.
„Jediný způsob, jak vůbec někdy zastavíme tyto války, je, že je přestaneme platit,“ řekl mi Naylor. „Vermont přispívá do rozpočtu Pentagonu částkou kolem 1,5 miliardy dolarů. Opravdu chceme i nadále podporovat tyto války? Pokud ne, pojďme se z toho vyvléknout. Máme dva úkoly. Prvním je návrat Vermontu k jeho statutu nezávislé republiky. Druhým je mírumilovná likvidace impéria. Podle mě jsou vzájemně propojené.“
„Vláda Spojených států ztratila svoji morální autoritu,“ pokračoval. „Je ve své nejhlubší podstatě zkorumpovaná. Je vlastněna, řízena a ovládána Wall Streetem a americkými korporacemi. Její zahraniční politika je ovládána izraelskou lobby. Je to ekonomicky, sociálně, morálně, vojensky a enviromentálně neudržitelné. Je to neovladatelné, a z toho důvodu neopravitelné. Otázka zní – potopíme se s tímhle Titanicem, nebo budeme hledat jinou variantu?“
Lídři tohoto hnutí uznávají, že cítění je v předstihu před organizací. Nekoná se žádné velké šíření nových skupin, a několik původních skupin ukončilo svoji činnost v důsledku absence jasného vedení a podpory. Trvají však na tom, že stále větší počet Američanů dopřává sluchu jejich myšlenkám.
„Počet skupin neroste tak, jak jsem doufal, když jsme se začali setkávat,“ řekl Sale, jenž je v kontaktu s těmito skupinami po celé zemi. „Avšak počet lidí rychle roste, přidávají se k nám jednotlivci, webové stránky, a také značný počet libertariánů, kteří změnili názor. Mnoho z těch, kteří byli zklamáni z působení Rona Paula, došlo k závěru, že Libertariánská strana nebo libertariánská republika je nuskutečnitelná. A tak začali hovořit o odtržení.“
„Secesionisté si musí dávat velký pozor na to, aby nebyli militarističtí,“ varoval Sale. „Naše věc nemůže být vybojována zbraněmi. Náš secesionismus musí být velmi důrazný, ovšem nebude uskutečněn pomocí zbraní. Nechápu, co si lidé kolem Tea party slibují od zbraní. Myslím si, že je to spíše odpor proti federální vládě a hrůza z toho, že Obama chce, aby zbraně byly pod kontrolou. Vypadá to jako prosazování lidských práv. Lidé kolem Tea party však doposud nemají promyšleno, jakým způsobem své názory prosadí. Stále ještě věří tomu, že mohou zvolit lidi, Republikány nebo ty, co se prohlašují za konzervativce, do úřadu ve Washnigtonu, a bude to mít ten nějaký účinek, jako by se dalo uniknout z té washingtonské tradice a té podstatné vlastnosti vlády, že se musí jenom zvětšovat, protože bez toho zvětšování by nemohla pokračovat.“
Nejnaléhavějším problémem je to, v tomto hnutí zakotvily také skupiny jižanských separatistů, kteří se balí do vlajky Konfederace, začínají svá shromáždění zpěvem Dixie (neoficiální hymny Konfederace – pozn. překl.) a oslavují jižanské otrokářské zřízení před občanskou válkou. Secesionistické skupiny jako např. Southern National Congress a ještě radikálnější League of the South, jejíž součást Southern Poverty Law Center byla označena jako „rasistická nenávistná skupina“, se otevřeně hlásí k návratu neomezené vlády bílých mužů. A tato stránka hnutí působí hluboké znepokojení lídrů, jako jsou Naylor, Sale a Miller.
Celému tomuto hnutí je však jasné, že americké impérium je na kolenou. Nemůže být zachováno. Chápou, že se musíme rozejít mírovou cestou, naučit se hovořit s novou pokorou a žít v nové prostotě, jinak budeme svědky hospodářského zhroucení, jež by mohlo spustit perverzní křesťanský fašismus, nemilosrdný policejní stát a bratrovražedné násilí.
„Existují tři nebo čtyři možné scénáře, jež by mohly zlikvidovat impérium,“ říká Naylor. „První možností je válka s Íránem. Druhá možnost je, že nám Číňané vypálí rybník s našimi vládními dluhopisy. A dokonce, i kdyby se nic z toho nestalo, tak infrastruktura země je v rozkladu. Je to pomalý proces. Nedělají nic pro to, aby napravili naši ekonomiku. Všechno je to jenom kouřová clona. Proto jsou ceny zlata tak vysoké. Stav hospodářství a neschopnost zastavit války nás samy o sobě potopí. Teď už není cesty zpět z naší imperiální rozpínavosti.“
Převzato z Truthdig
Překlad: Stan
Redakčně kráceno
Foto: zdroj
