Navzdory tomu, co už se stalo, zábava s bankovními službami neskončila. Po katastrofálním pádu roku 2008 by se podle zdravého rozumu mělo mnoho z věcí, jež činily bankovnictví směšným, jako ohromné bonusy a fascinující (ne-li přímo nepochopitelné) finanční produkty následovat dinosaury a vyhynout. Samozřejmě, že se to nestalo. Bonusy jsou stejně velké jako předtím a nedávno jsme se dozvěděli, že nový finanční produkt, jenž je mnohem zajímavější než hypotéční balíčky, právě přichází na trh. Zahrnuje životní pojištění.
Po léta bylo životní pojištění považováno za něco, co poskytne po smrti majitele pojistky hotové peníze, které budou použity na rozmanité účely – od zaplacení daní po poskytnutí prostředků mladým rodinám, jež nahradí ztracené příjmy od rodiče, který zemřel. Jak rodiny stárly, v mnoha případech potřeba životního pojištění klesala. Vlastníci těchto pojistek dali přednost výplatě hotovosti od pojišťovny před udržováním pojistky v běhu. Protože finanční částka, kterou majitel pojistky obdržel, byla mnohem menší než ta, kterou by mu musela společnost vyplatit, kdyby pojistka zůstala v platnosti do smrti pojištěného, pojišťovny raději vykupovaly pojistky za jejich tržní hodnotu, než aby vyplácely pojistnou částku.
Naneštěstí pro pojišťovny se objevila hamižná skupina lidí, která řekla pojištěncům, že vyplácením hotovosti je pojišťovny odírají. Nabídly, že odkoupí pojistky za částku vyšší, než je jejich tržní hodnota. Tito nákupčí si spočítali, jak dlouho budou pojištěnci pravděpodobně žít, a při ponechání pojistky v chodu a jejím vyplacení po smrti pojištěného přicházejí s cenou, za níž jim pojištěný pojistku podstoupí. Pojištěnec, který už nechtěl pojistku, byl potěšen, že dostane více, než by mu vyplatila jeho pojišťovna, takže může peníze utratit ještě před smrtí. Když tuhle fajnovost vyčuchal Wall Street, vymyslel, jak tuto praktiku zdokonalit tak, že překonává nechvalně známá CDO (Collateralized Debt Obligations) na hypotéky. (Jež mohly být přínosem pro všechny, kdyby se nevyskytlo nic nepředstavitelného a neočekávaného.) Za tento finanční nástroj se zaručují, že se na něm téměř jistě nedá prodělat. Podívejme se, jak funguje:
Předpokládejme, že každý z tisíce velmi starých lidí má životní pojistku na 1 milion dolarů s nízkou peněžní hodnotou. Pro tyto lidi nebývá příliš lákavé nechat si proplatit pojistku za její tržní hodnotu. V tu chvíli přichází banka a souhlasí, že zaplatí každému z nich 700 tisíc dolarů za pojistku. Banka se nechá zapsat jako oprávněná osoba, začne splácet pojistné a vloží těchto tisíc pojistek do fondu, nazvaného „Smrt vynáší“, přičemž nabízí podíly z tohoto fondu investorům. Pokud všichni původní pojištěnci zemřou během třiceti dnů, investoři budou uchváceni, protože „Smrt vynáší“ bude mít nyní hodnotu miliardy dolarů, jeho hodnota pro investory vzrostla během jednoho měsíce o 300 milionů. USD. Pokud ovšem původní pojištěnci vezmou peníze, které utržili za prodej své pojistky a odjedou na cestu do lázní, sponzorovanou AARP (Americká asociace důchodců), po jejichž ozdravné kúře budou žít o třicet let déle, držitelé podílů „Smrt vynáší“ už tak nadšeni nebudou. (Mohlo by se však stát, že emitent podílů „Smrt vynáší“ by mohl najmout muže, kteří urychlí události, jež povedou k tomu, aby pojistky skončily, ale to už je zcela jiný okruh problémů, jež jsou nad rozsah toho, co chci vysvětlit v tomto článku.)
Pojišťovny neskáčou radostí nad myšlenkou, že tyto jejich pojistky zůstanou v platnosti místo toho, aby byly vykoupeny za tržní hodnotu. Pokud se tato myšlenka prosadí, stále více jejich pojistek bude takto skupováno a drženo v platnosti až do toho šťastného dne, kdy pojištěnec zemře. A skutečně, Kathleen Tillwitzová, náměstkyně ředitele ve firmě, jež nabízí devět investičních plánů, založených na sekuritizaci životních pojistek soukromými investory, řekla novinám New York Times: „Naše telefony bez ustání vyzvánějí, jak jsme bombardováni dotazy.“ Jeden investiční bankéř, jenž nebyl pověřen hovořit s NYT (ani jinými médii), jim řekl: „Očekáváme, že se na nás vrhnou jako splašené stádo, až to začneme nabízet.“
Někteří analytici říkají, že je to báječný nový produkt, protože smrt není závislá na vzestupu nebo poklesu trhů. Mají pravdu, pokud tedy nepočítáme dramatické pády burz spojené s pády z okenních říms, jak jsme toho byli svědky při velké krizi 30. let. Pokud by se však stalo, že by částky vlastněné společnostmi u životních pojistek převýšily platební schopnost pojišťoven, způsobily by tím jejich insolvenci a potřebu vládní pomoci. Díky rafinované metodě, jakou jsou tyto nové investiční nástroje zkonstruovány, se to však zcela jistě nikdy nestane.
Christopher Brauchli je právníkem v coloradském Boulderu. Můžete ho kontaktovat na brauchli.56@post.harvard.edu.
Zdroj: Counterpunch
Překlad: Stan
