Debata kolem Republikánů, kteří trvají na pokračujících daňových úlevách pro ultrabohaté a korporace, by se měla po úterní zprávě ve Wall Street Journal s titulkem „Velké americké firmy přesunuly nábor zaměstnanců do zahraničí“ přibrzdit. Právě tyto daňové úlevy v posledních deseti letech umožnily korporacím jako General Electric neplacení žádných daní. Ačkoliv totiž měly původně vést k vytváření pracovních míst, nastal pravý opak. WSJ podle nových údajů z amerického ministerstva financí uvádí, že nadnárodní společnosti v první dekádě 21. století snížily počet pracovních sil v USA o 2,9 milionů, zatímco v zámoří jej zvýšily o 2,4 milionu.
General Electric , která byla zachráněna daňovými poplatníky, vyvedla velkou část svých zisků do zahraničí a za poslední dva roky nezaplatila ani dolar na daních, byla nucena zostřit režim. Ačkoli zrušila jeden tisíc pracovních míst v zahraničí, ještě mnohem drastičtějších 28 000 pracovních míst zlikvidovala v USA. Jeffrey Immelt, generální ředitel GE, kterého nedávno president Barack Obama jmenoval svým externím ekonomickým poradcem, přiznává, že nebyly rušeny špatně placené pozice, o něž Američané nemají zájem, ale naopak prvotřídní místa. „Jsme zglobalizováni, co se týká trhů, nikoli kolem laciných pracovnich sil. Éra globální honby za levnou pracovní silou skončila. Dneska jdeme do Číny a do Indie, protože tam máme zákazníky.“
V tomhle stanovisku je obsažena trpká ironie, protože spotřebitelská kupní síla v USA je snížena kvůli zničujícímu kolapsu nemovitostní bubliny. GE si přitom zajistila kapitál z financování podezřelých hypoték, což mu poskytlo více než polovinou zisků celé společnosti v období před krachem. Ztráty dobře placených zaměstnání v nadnárodních společnostech jako je GE a jejich převod do jiných států – 54 procent zaměstnanců GE je zahraničních – prohlubuje tíživou situaci amerických zákazníků, a přitom nadále zatraktivňuje zákazníky ze zahraničí.
Samozřejmě se bude tvrdit, že nadnárodní korporace mají právo si uspořádat své podnikání tak, jak je to pro ně výhodné, aby maximalizovaly svůj zisk. Pokud tomu tak však skutečně je, proč by měli těžce sužovaní američtí daňoví poplatníci splácet jejich dluhy? Pokud tyto korporace narazí v zahraničí na problémy kvůli finančním podvodům, nebo mají problémy s nepřátelskými domorodci, a potřebují diplomatickou a vojenskou pomoc od americké vlády, aby ochránila jejich zájmy v zahraničí, je to opět americký daňový poplatník, který musí zaplatit za udržení tohoto nového světového řádu. Je to řád, jak vidíme se třemi současnými válkami a vysokým vojenským rozpočtem, který se chystá přesáhnout rozpočty ze studené války a mocně přispívá k navyšování amerického vládního dluhu. Více než polovinu všech nemandatorních výdajů v dolarech, které chtějí republikáni v Kongresu odebrat z potřebných domácích programů, připadá na výdaje pro obranu. Výdaje na obranu, podpora rozsáhlých sítí vojenských základen a rozmísťování zbraní a armády je klíčem k zavedení tohoto řádu, v němž se angažují americké korporace. Pokud se to těmto společnostem nelíbí, nechme je, ať pracují pod vlajkou Libérie nebo Kajmanských ostrovů.
Stejně důležitá jako americké vojenské svaly je i moc americké vlády vytvořit a vynutit si celosvětový obchod a finanční strukturu, která bude sloužit ve prospěch v Americe sídlících nadnárodních korporací. Právě proto tyto společnosti utrácí tolik peněz za lobbování v Kongresu v záležitostech sahajících od regionálních obchodních dohod až po mezinárodní bankovní regulace. Je to přesně dopad takových obchodních dohod jako je NAFTA, který umožnil erozi dobře placených pracovních míst. A byla to deregulace mezinárodních bankovních standardů pod vedením ministerstva financí Spojených států v období posledních pěti presidentů, která vytvořila podmínky pro nedávný katastrofální kolaps na trhu s bydlením a v bankovnictví.
Velká vláda, ďábel, proti kterému republikáni zbrojí, je velká právě proto, že tak aktivně přijímá mnoho nákladných rozhodnutí, jimiž slouží zájmům našich největších korporací. Firemní lobbisté každým svým krokem dokazují, že velká vláda a velké firmy jsou propleteny ve výhodném byznysu, který ochuzuje všechny ostatní. Je čas si přiznat, že jsme v přípravě, ne-li už těsně před zavedením čínského komunistického modelu státního kapitalismu, který obětuje zájmy obyčejných pracujících, ať už v soukromém či veřejném sektoru, pro přemrštěné zisky ultrabohatých. Jsou to velké podniky, které potřebují velkou vládu, aby chránila jejich zájmy a někdo by třeba i mohl očekávat, že by měly být ochotny platit za služby, které jim jejich vláda tak poctivě poskytuje, čímž je činí nemravně bohatými a současně okázale ignoruje oprávněné zájmy nás ostatních.
Převzato z Huffington Post, z anglického originálu The New Corporate World Order přeložila Clair
