Dluhy jsou dneska v kurzu. V médiích se propírají takřka denně. Pan velkoministr financí posílá složenky a exekutoři si mastí kapsy zisky v řádech tisíců procent.
Dostat se do dluhů je něco jako klatba nejvyšší a Řecko a dluhová past se probírá snad i ve školce. V celém tom galimatyáši slovo dluh jakoby ztratilo význam. Podobně jako už nelze nic myslet "upřímně" nebo "opravdu" i dluh je takřka mystifikován do pozice horší ďábla.
Pojďme tedy trochu selským rozumem o dluhu přemýšlet a rozvažovat.
Především dluh je různý. V zásadě bych řekl že trojí: minulost, přítomnost a budoucnost. Dál je tu triádu možno pojmenovat na finanční, skrytý – věcný a skrytý – investiční.
Například opravím střechu domu a půjčím si. Dluh minulý věcný jsem umořil, ale půjčil jsem si peníze a tak ho převedl na finanční.
Nebo jsem utahaný z práce a půjčím si na dovolenou. Investuji do své přítomnosti a možná budoucnosti. Ale za cenu dluhu.
Nebo zaplatím školu svým dětem. Zadlužím se za účelem budoucího jejich a tak i mého zisku.
Dluh finanční je především způsob financování něčeho.
Dluh věcný je způsob přežívání z minulé práce. To jde jen po omezenou dobu.
Dluh investiční je sázka na budoucnost. Často nutná.
Fiskální dluh státu je zcela neuchopitelná kategorie pro laika jako já, pokud nevím čeho, jakých mnou uchopitelných pojmů se týká. Investovali jsme do opravy silnic, nemocnic, nebo škol, které nám padají na hlavu nebo pod zem? Investovali jsme do lepšího života lidí dnes? Investovali jsme do budoucnosti naši, třeba důchodů nebo vzdělání dětí?
Bez toho nejsem schopen posoudit. Často se nám předhazuje, že stát je jako rodina a jeho rozpočet také. S touto argumentací lze souhlasit. Ale v rodině je jasné, kdo co a na co dává a kdo a na co bere, co je odloženo a zůstává jako dluh skrytý a co je předplaceno a stane se dluhem investičním. Zároveň peníze z rodiny nemizí někam ven. Co kdo vydělá, dá na hromádku, co kdo utratí, z hromádky vezme. A na co hromádka nestačí, zůstává dluhem do budoucna – třeba bydlení pro děti.
Naše vláda rozpočtové zodpovědnosti nám před očima šermuje deficitem státního rozpočtu. Tak se na něj podívejme očima "rodiny":
-
Vnitřní dluhy z minulosti jsou obrovské. silnice snad už neopravují nikde. Chcete tankodrom? Přijeďte do Raspenavy. Nemocnice, školy, no ještě nepadají, ale brzo budou. Kdo vůbec dnes staví nové školy nebo nemocnice? Atd. atd. Věčně na dluh komunismu žít nelze!
-
Jak je to s přítomností občanů? Mají na dovolené, odpočinek a spotřebu? Také to moc nevypadá.
-
A jak s investicemi do budoucna? Důchody asi nebudou vůbec a školství….. radši mlčet
Takže milá vládo a pane premiére financinimusi Kalousku: Až nás zase budete zadlužovat odkládáním restů z minulosti, plundrováním naší přítomnosti, škrtáním naší budoucnosti a vyváděním zisků a dividend, které jsme vyprodukovali, mimo území této republiky a mimo kapsy občanů ČR, posílejte složenky sám sobě a těm, kteří vás platí a svojí noblesou kryjí!
