O dvou politických převratech trochu jinak

Reklama


Abychom si otázku principu a důsledků politických převratů mohli objektivně zodpovědět, je třeba si zrekapitulovat (přinejmenším pro ČR) alespoň ty dva poslední politické převraty – a to ten v roce 1948 a ten v roce 1989. Co všechno si přitom můžeme uvědomit a co se tehdy vlastně změnilo?

V únoru 1948 se ústavní cestou změnil tehdejší buržoazně demokratický režim na režim, který si nově začal říkat lidově demokratický. Krátce řečeno, klasický poválečný československý kapitalismus tehdy skončil a začalo období politické moci komunistické strany. Strany, která měla v programu přechod země k socialismu – aniž by to tehdejší většině národa nějak zvlášť vadilo.

Důvody byly prosté: Normální a obyčejní občané vždy potřebují především uživit své rodiny a klidně, bez válek a v míru slušně a poctivě žít. Jestli budou nové papalášské vládní židle rudé, žluté či černé, to je v podstatě nezajímá. A tak i tehdy – chápali komunisty stejně, jako ty druhé před nimi a čekali, jak se události vyvinou.

Ale vraťme se nazpět k politice:

Dnes zamlčovaným paradoxem období 40 let socialismu v ČR jsou přitom dva důležité fenomény: Za prvé – režim byl po cca deseti letech již skutečně většinou lidu plně přijat a respektován a za druhé – každé desetiletí toho režimu bylo politicky zcela jiné, přičemž v roce 1968 to bylo zřízení znatelně nejlepší a lidmi nejpodporovanější. Nicméně – a jak jinak – je dnes období socialismu v Československu vydáváno za období politického, ekonomického a občanského temna. Inu, budiž .. ale rozeberme si snad právě proto náš poválečný vývoj až do dnešních dnů trochu podrobněji:


Oficiální soudobý internetový dějepis (Wikipedie) tu změnu v roce 1948 popisuje těmito pěti hlavními body:

1/ Přechod od vnějškové demokracie k totalitě

2/ Připojení k sovětskému mocenskému bloku

3/ Počátek útlaku obyvatelstva

4/ Příčina ekonomického úpadku státu

5/ Příčina obrovské emigrační vlny obyvatelstva


V roce 1989 pak přišel další převrat a ten je oficiálním internetovým dějepisem (Wikipedie) popisován těmito hlavními body:

1/ Listopad 1989 je tam (z neznámých důvodů) líčen jako současná událost, týkající se více než 30 milionů lidí v NDR a ČSSR zároveň, přestože jde o Wikipedii českou

2/ Je popsán jako období revolučních změn, které vyvrcholily pádem berlínské zdi (přitom ta zeď událostem v Praze o 10 dní předcházela)

3/ Z toho je dovozen vrchol procesu rozpadu komunismu, (i když nikde na světě nikdy žádný komunismus neexistoval)

4/ Pasivní úloha čs. armády v listopadu 1989 je nepravdivě připsána zásluze údajné politické vyspělosti (jen) mužstva v armádě

5/ Ve výsledku pasivní pozice velení Lidových milic v listopadu 1989 je historickým hodnocením vynechána a jakoby neexistovala

6/ Zcela pasivní úloha velení vojsk sovětské armády v jejich posádkách v ČSFR v listopadu 1989 – rovněž jakoby neexistovala


a naopak:


7/ Jednodenní manifestační generální stávka a mávátková a klíčenková shromáždění na Václavském náměstí a na Letné, s reprobednami od Kocába a s hesly skandující herecké klaky pod podiem u hlukových mikrofonů televize – to všechno je vydáváno za "revoluci"


Jak si ukážeme dále, nikoliv všechno však je jednoznačně pravda a důvodů, proč ty body jsou dnes právě tak a ne jinak ve wiki napsány, je víc. Především je však třeba obecně vědět, jak a proč právě k tomuto propagandistickému jevu "úprav historie" vždy po politických převratech dochází a jak je při všech změnách politických režimů typické, že při tak významných politických zlomech, za to všechno platí svou lokajskou daň – skutečně vědecká historiografie, když se nedrží jen holých faktů. Daň ve formě politicky požadované interpretace dějin přesně a jen tak, jak to momentálně vládnoucí nová moc po dějepiscích chce (a oni to vždy přeochotně splní).


Důvod je zde jednoduchý:


Každá nová vládní ideologie a její propaganda potřebuje z předchozího období u "nepřátelského" a předtím svrženého politického režimu vybírat zejména taková fakta, která jsou pro občany (a zejména ty nejmladší) co nejvýrazněji odstrašující.

Proč to ta propaganda ale dělá? Důvod je opět jednoduchý: Jednak to činí proto, že je třeba v lidech co nejrychleji vymazat vzpomínky na to, co i v dřívějším režimu možná dobré bylo, jednak je třeba stvořit ideologického strašáka z režimu starého a zakořenit tak novou politickou víru obyvatel v režim nový. Starý režim je proto propagandisty vykreslen jako sociálně či občanskoprávně nelidský a nový režim je naopak od samého začátku líčen jako režim po všech stránkách lepší a zejména spravedlivější, než byl ten režim před ním. Typické při tom "upravování" historie jsou vždy tyto hlavní postupy:

  • Každý výčet politických převratů hýří pro to nové jen kladnými slovy – převrat je vždy jen revolučním, dějinným a hrdinským bojem za svobodu

  • Průběh takového politického převratu je zásadně líčen jako násilný, i kdyby k násilí a obětem na životech nedošlo

  • Záměrně a opakovaně je propagandisticky vybíráno vždy jen to nejrannější období režimu předchozího, kdy se moc vybojovávala

  • Taktéž i to ranné období starého režimu, kdy pronásledování odpůrců bylo nejtvrdší, je pak vydáváno za trvalé a nepřetržitě existující

  • Právě kvůli tomu nejrannějšímu období je ten starý režim vždy označován za trvale nedemokratický a zcela totalitní


Výsledkem souboje propagandistů vítězného i poraženého režimu pak například zůstane, že jedni filmaři natočí seriál majora Zemana a oslavné reportáže na ty nejvyšší soudruhy a druzí naopak natočí Černé barony a oslavné reportáže na bývalé disidenty. Oba tábory historizujících "umělců" pak tím způsobem tendenčně vytvoří namísto připomínky a rekonstrukce dějin jen pouhou kulisu propagandy a z postav ubohých obětí i režimních protagonistů všech těch příběhů, zůstanou jen schematičtí a trapní maskoti, "umělecky" ztvárnění prodejnými a mediálně řemeslnými prostituty obou politických režimů.

Je pak zcela pochopitelné, že bývalí pétépáci i estébáci se pořádně naštvou, protože v dílech obou propagandistických táborů byla tatáž faktická skutečnost pro jedny z nich často nepravdivě zkreslena a pro ty druhé urážlivě zesměšněna …. Proč to právě takto píši? Jen proto, že by mělo být pro skutečně poctivé historiky konečně už záhodno, promluvit si mnohem poctivěji s autentickými lidmi (například) jak z tehdejší rozvědky či z řad bývalých strážců hranic, tak i s těmi tehdy do ostravských a příbramských dolů nahnanými vězni a pétépáky. Příliš času už na to nebude. Lidský život nikoho netrvá věčně. Ostatně, ani toho historika.

Ale vraťme se zpět do reálu a zamysleme se nad dalšími momenty podobných záměrných posunů výkladu historie:


Co se přitom nejen v těch dobách (1948/1989) skutečně ještě událo a jaké jsou tu i dějinné podobnosti?

  • Pojmy, jako je teror odpůrců a partyzánský protirežimní odpor dostávají vždy opačná výkladová znaménka podle potřeby

  • Výklady pojmů spravedlnosti a činnosti justice (justice je vždy ke každému režimu ihned loajální!) dostávají též ad hoc opačná znaménka

  • Sociální postihy dosud vládnoucích vrstev se vydávají buď za ráj nebo naopak za útlak VŠEHO obyvatelstva

  • Počáteční obtíže nového režimu ze vydávají tu za přechodný a jinde zas naopak za trvalý ekonomický úpadek státu

  • Střet a role agentů i obětí zpravodajských her rozvědek a kontrarozvědek o moc bojujících stran, jsou rovněž prezentovány vždy s ad hoc +/- znaménkem

  • Útěk pár tisíc společenských parazitů v roce 1948 přes tehdy ještě volné hranice je vydáván za obrovskou emigrační vlnu obyvatelstva

  • Z poválečného odsunu německého obyvatelstva, které před válkou tolik toužilo po Návratu do Říše, je později vymyšleno "vyhnání nevinných spoluobčanů"

  • Mediálně je propagandou vytěsňován pojem socialismus a opakovaně zaměňován slovem komunismus (že by proto, že tu dodnes existuje KSČM?)


Přitom dnešní prorežimní výklad historie naopak cudně bagatelizuje či rovnou zamlčuje tato fakta a události:

  • Únorový i listopadový převrat byly oba převraty v podstatě ústavní – a politické demonstrace obyvatel byly vždy organizačně manipulovány

  • Svobodné volební výsledky KSČ z roku 1946 jsou dnes umně pomíjeny a naopak jsou zdůrazňovány první volby OF po listopadu 1989

  • Prezidenta Gottwalda zvolil parlament, složený z demokratů a nový prezident přísahal na demokratickou Ústavu z roku 1920

  • Prezidenta Havla zvolil parlament, složený z komunistů a Havel klidně přísahal na Ústavu režimu komunistů z roku 1960


A jak to často bylo dříve na obou protikladných stranách dál?

  • Do mocenských garnitur obou nových režimů se vždy velmi brzy navalilo množství deprivantů a tajných kolaborantů režimů předchozích

  • Do nových exekutivních a vězeňských mocenských garnitur se rovněž dostali deprivanti a bývalí kolaboranti

  • Deprivanti z uměleckých kruhů a společenských organizací začali klidně i s novými režimy aktivně spolupracovat

  • Deprivanti z církví také začali s novými režimy kolaborovat a zároveň i tajně komunikovat se svými zahraničními centry

  • Nové politické orgány vždy výhodně využívaly k mocenským účelům snadno vydíratelné bývalé kolaboranty a kariéristy mediální


A dnes?

  • Vedle spravedlivých restitucí 90. let se dnes svezla i katolická církev, ačkoliv na darovaný majetek nemá právní nárok

  • Je dosud mediálně ignorována a zamlčována role "pražského jara" 1968, 21. srpna 1968 a jeho důsledků v dubnu 1969

  • Jsou zamlčovány a bagatelizovány kulturní úspěchy režimu předchozího (např. bruselské Expo 58 či léta 60.)

  • Jsou zamlčovány sociální úspěchy režimu předchozího (důchody, zdravotnictví, školství, bytová výstavba)

  • Jsou zamlčovány úspěchy ekonomické (vyspělý těžký, zbrojní a spotřební průmysl, přehrady, metro, dálnice, nuselský most, Bohunice, Dukovany, Temelín)

  • Je zamlčována bývalá ekonomická nezadluženost a zemědělsko potravinová soběstačnost (jen ty banány tu stále ještě nerostly)

  • Je velmi pečlivě a po špičkách historicky obcházena tehdejší studená válka a z ní plynoucí mezinárodní ekonomická blokáda socialistického Československa západními mocnostmi a všemi státy jejich sféry vlivu

  • Mlčí se o tom, že již od Churchillova vystoupení ve Fultonu to byla doba naprostého nepřátelství a nesmiřitelnosti státníků a generálů obou dvou hlavních světových politických systémů – socialismu a kapitalismu

  • Mlčí se o tom, že teprve Gorbačov politickou linii svých předchůdců zradil a Jelcin to celé jeho dílo dovršil …


Jaká jsou základní dnešní zklamání z politických výsledků převratu v roce 1989?

  • Sliby, že už po výstupu z Varšavské smlouvy nebudeme v žádném vojenském paktu, se ukázaly jako první Havlova velká politická lež

  • Republika ztratila politickou suverenitu ekonomickým otevřením hranic a následným přijetím Maastrichtu

  • Republika ztratila ekonomickou suverenitu a politickou stabilitu totálním výprodejem infrastruktury a dopravních sítí

  • Republika ztratila mezinárodní státní důvěryhodnost kvůli Jugoslávii a Kosovu a národní hrdost vůči Německu

  • Veřejnoprávní media, stejně jako za vlády komunistů, jsou opět zcela v područí právě vládnoucích politiků

  • Politický převrat 1945 následoval ekonomický znárodňovací převrat a nástup mýtu nutnosti jen státního vlastnictví

  • Politický převrat 1989 následoval ekonomický privatizační převrat a nástup mýtu nutnosti zahraničních investorů

  • Korupce v nejvyšších zákonodárných sborech dnes stále roste a je už nesrovnatelná s poměry v minulém režimu


  • Justice a soudnictví jsou v největší krizi od převratu v roce 1989 a rýsuje se analogie s jejich úpadkem v 50. letech

  • Přišla revize zákonů, jednoznačně zhoršující pracovní podmínky a životní úroveň bydlení většiny lidí

  • Přišly nové zákony a amnestie, jednoznačně zvyšující počty netrestaných malverzací, korupce a kriminality

  • Propaganda režimu básní o svobodě a režim zavírá do vězení kresliče papalášských tykadel na plakátech

  • Počty úředníků jsou násobně vyšší, než za minulého režimu a tiše dál rostou, přičemž je blokován zákon o nich

  • Počty policajtů jsou násobně vyšší, než za minulého režimu a tiše se vytvořila pátá policejní kolona měst


  • Dodnes není bez výjimek vyřešena otázka hazardu a anonymních akcií – a poslanci stále vymýšlejí překážky

  • Hospodářské důsledky korupce se svým finančním ztrátovým objemem s minulým režimem nedají srovnávat

  • Dříve nezadlužená a soběstačná ekonomika, živící 300 000 vojáků na vlastním území – a dnes dluh ve výši přesahujícíc 1,5 bilionu Kč a pár námezdných žoldáků v pochybných "zahraničních misích"

  • Privátní a zkorumpované veřejné školství vyplodilo zástupy rychlokvašených titulovaných, nedovzdělaných a nezaměstnatelných blbců

  • Úroveň rodinné výchovy mladé generace je na nule, demografický vývoj manželských rodin k nule spěje

  • Budoucnost sociálního a zdravotního zabezpečení a důchodů dnešní mladé generace přestala existovat

  • O zdravotní péči obyvatel už nerozhodují de lege artis lékaři, ale úroveň péče a ceny léků určují farmaceutické koncerny a pojišťováci, protože mnozí významní profesoři z lékařské obce se sociálně bezcitně prodali soudobému politickému režimu


Jeden důležitý rozdíl tu však je:

  • KSČ měla dříve v Ústavě zakotvenu vedoucí úlohu a tím si tam i zároveň zakotvila jednoznačnou zodpovědnost za stát

  • Dnešní politické "demokraty" ani ve snu nenapadne kotvit si do zákonů vedoucí politickou úlohu právě proto, aby neměli vůbec žádnou zodpovědnost za to, co se státem zrůdného provedou byť i během jediného volebního období


K tomu ještě trochu "ekonomiky po 23 letech":

  • Mýtus spravedlnosti kupónové privatizace a privatizačních fondů se ukázal jako jeden z největších podvodů století

  • Mýtus privatizačního utahování opasků s vidinou ekonomického boomu se projevil desetinásobnou inflací a hospodářským poklesem

  • Mýtus o úžasném privatizačním "majetnickém efektu prosperity" se zhroutil do vylhané ideologické bubliny

  • Mýtus prosperity soukromého vlastnictví výroby vyplodil možná už stovky českých a moravských průmyslových brownfieldů

  • Mýtus budoucí vysoké životní úrovně se ukázal jako 600 000 nezaměstnaných a desetitisíce bezdomovců

  • Mýtus státu s exportně orientovanou ekonomikou se projevil jako ekonomická kolonie, rabovaná cizinci

  • Mýtus konkurenceschopnosti a tržní soutěže se ukázal jako globalizační bankovní a obchodní monopol

  • Mýtus poctivé prosperity střední třídy se postupně změnil na nutnost života v podvodném švarcsystému

  • Mýtus nic nevyrábějící ekonomiky služeb se ukázal jako další ideo-bublina, neschopná existence

  • Mýtus budoucího růstu zemědělské prosperity se změnil na naprostou potravinovou závislost na dovozu


Jaké jsou důsledky?

  • Jediná parlamentní politická strana, která dnes není viditelně namočena v krádežích, podvodech, korupci a klientelismu je KSČM

  • Občanům konečně dochází, že pravicová "koaliční" vláda vládnout spravedlivě neumí, začali již od krajských a senátních voleb houfně volit komunisty a s nadějí na lepší budoucnost si i proto většinově zvolili v přímém hlasování za nového prezidenta Miloše Zemana

  • Vládnoucí pravicová politická garnitura je vyděšená z volby Zemana a z rostoucích volebních preferencí a výsledků KSČM, mediálně proto buší na poplach a organizuje vydírací demonstrace politicky zblblých studentů, vedených kariéristickými deprivanty


A přesto, či snad právě proto:

  • Většinu mladších občanů nakonec novodobé školství a média natolik ideologicky zpracovaly, že fanaticky volili knížete

  • Zbytek obyčejného staršího obyvatelstva s pamětí – na to vše dosud jen překvapeně zírá a uvědomuje si, že ve výchově svých dětí jejich rodiny pořádně zaspaly


Současná pravicová vláda, držená u moci renegáty ze skupinky LIDEM přitom ví, že nejpozději v následujících volbách se s velkou ostudou odporoučí na politické smetiště. I když jí je už nyní jasné, jaká tady po ní zůstane morální a hospodářská spoušť, přesto se ještě snaží dokonávat své dílo zkázy jak ekonomicky, tak i politicky a to vnitrostátně i mezinárodně. Nebylo by proto nic divného, kdyby se její protagonisté jednoho dne v budoucnu ocitli před českými či evropskými soudy a ve věznicích. Protože nyní v rukou už vůbec žádné plusové body nemají, snaží se zachovat si tvář alespoň intenzivní propagandou, zaměřenou právě na strašení občanů dávnými padesátými lety začátků socialismu minulého století, kdy minulý režim komunistů o svou moc skutečně bojoval a své odpůrce tvrdě postihoval.

Je však značně divné, že dnešní politici naoko dělají, jako by o historii a fyzikálním zákonu akce a reakce nic nevěděli, když si myslí, že se ze svých zločinů proti občanům do nekonečna budou moci vylhávat pouhou propagandou. Zdá se přitom navíc, že jim vlastně vůbec nikdy nevadilo, že ten jejich režim, který velké většině občanů jenom škodil (a dosud i škodí), je nakonec v současné době podporován už jen stále se zmenšujícím počtem zbylých a zhlouplých pravicových fanatiků, vedených tlupou podvodných zbohatlíků, kariéristů a charakterových deprivantů.

Takže, když si závěrem znovu položíme otázku "Kdo ze změn politických režimů vždy nejvíce vytěží a kdo na nich pak nejvíce prodělá?", tak najdeme odpověď: Každý převrat, který nemá za cíl systém demokratický, se časem stane převratem do totality.

Totality, na které vždy zpočátku vydělají deprivanti a prodělá občan. Paradoxem dějin pak je, že právě tito deprivanti jsou nakonec i příčinou rozkladu a pádu každého totalitního systému vlastního, přičemž občan na tom pak může vždy jen získat.

A je přitom lhostejné, zda jde o totalitu ideologicko politickou (dříve), nebo o totalitu kriminálně ekonomickou (dnes). Proč? Protože oběma těmto režimům chybí vždy to hlavní: Společenská a sociální spravedlnost, která může být dána jen politicky garantovanou a třebas i politicky vynucenou poctivou právní morálkou. Jinak totiž platí, že jak totalita politická, tak i totalita kriminálně ekonomická jsou vždy postaveny jen na společenské lži, která má krátké nohy. A to i přesto, že někdy ty nohy bývají sakramentsky dobře trénované.

Přejít do diskuze k článku