O historické paměti

Toto zamyšlení je inspirováno překladem virtuální přítelkyně Clair. V historii už to tak bývá, že paměť národů postupně mizí úměrně s přibývajícím časem. Je to dáno dílem tím, že pamětníci vymírají a potomci jsou snáze manipulovatelní, dílem tím, že historické zkušenosti jsou v mozku postupně překrývány jinými aktuálnějšími zkušenostmi, dílem prostou zapomnětlivostí, dílem tím, že starší generace již nejsou natolik soudržné, náchylné k radikalizaci a revoltě, kterou by daly najevo, že nová interpretace dějin neodpovídá jejich zkušenostem ani pravdě, ale jde o záměrné a účelové falzum, manipulaci, neřkuli mystifikaci, dílem informačním "monopolem" nových vládců.


Připomeňme si zde pár příkladů účelové úpravy historie:

  1. Rakousko – Uhersko bylo idylickou zemí v čele s osvícenými panovníky. Zde se zapomíná na to, že R-U bylo současně policejním státem, žalářem národů a ukončilo své bytí zavedením světa do 1. světové války.

  2. 1. Československá republika iniciovaná národovci v čele s Masarykem byla idylickou zemí. Zde se zapomíná, že 1.ČSR se nijak nemazlila s nižšími sociálními vrstvami, že se za ní konaly hladové pochody, četníci stříleli do demonstrujících, že politici v této vzorové demokracii rozkrádali stát podobně jako jej rozkrádají dnes…

  3. ČSR div že neosvobodila americká armáda. Záměrně se zapomíná na četné oběti a podíl sovětské armády při osvobozování většiny území Československa, zveličuje se podíl západních spojenců a naopak marginalizuje dopad jejich vojenských akcí na ekonomickou infrastrukturu ČSR v samotném závěru války.

  4. ČSR se zachovala zločinně při poválečném odsunu tzv. sudetských Němců. Zde se záměrně přehlíží kauzální vztah příčiny a následku (podíl sudetských Němců před válkou na jitření národnostních vztahů vedoucí až k Mnichovu, roli SN počas Protektorátu – aktivní podíl naprosté většiny z nich na podpoře übermenšství a 3. říše, ke které se většinově přihlásili a jejíž občanství nabyli. Jsou přehlíženy výsledky Postupimské konference, zločinné akce jednotlivců vedeny mstivostí, ziskuchtivostí… při odsunu jsou zaměňovány za akce organizované československým státem… Soužití se sudetskými Němci je idealizováno jako nekonečný přínos pro ČR. Přitom jsou záměrně upozaďovány časté konflikty již od vzniku ČSR ve snaze odštěpit území obývaná většinově německy mluvícím obyvatelstvem od ČSR, přehlíženy jsou aktivity SDL vedoucí ke snaze o majetkové vyrovnání s konečným cílem odštěpit po "vyrovnání" část českého pohraničí a připojit jej k Německu…

  5. Opět a donekonečna je přízvukováno, za co vše vděčíme západním spojencům. Přitom je záměrně přehlížena Mnichovská dohoda, Jaltská konference, spuštění Železné opony po krachu Marshallova plánu…

  6. Období tzv. reálného socialismu je jednorozměrně démonizováno jako nekonečný seriál zločinů, období temna (vzniknul účelový ústav přepisování dějin), útisku, tvrdého sovětského diktátu… Přitom jsou přehlíženy mezinárodní i vnitřní souvislosti a kauzální sled vedoucí ke vzniku socialistického Československa, jeho ekonomické úspěchy v prostředí západního embarga, rovnoměrný rozvoj a víceméně soběstačnost, stabilita, úspěchy v sociání oblasti, kultuře, vědě…

  7. Při "vyrovnávání" se s minulostí jsou účelově připisovány na vrub komunistů věci, které připadají na vrub předúnorového vývoje – Masarykovo a Benešovo znárodňování, Benešovy dekrety…

  8. Vina za posametové neúspěchy je připisována jednostranně komunistům a předsametovému období i 22 let po sametovém převratu. Přitom je přehlížen, zamlčován a překrucován podíl posametových "správců" státního majetku, politických stratégů, marginalizovány jsou některé negativní dopady západní kapitálové "pomoci"…


Závěr: Za komunistů vládla názorová šeď. Na jedné straně stály úspěchy rozvíjejícího se tábora míru a socialismu, na druhé stál démonizovaný svět utiskovatelů, kolonizátorů, krvežíznivých válečníků, lichvářů, spekulantů… Po sametu se situace změnila. Názorovou šeď vyměnila pestrobarevnost a sofisktikované metody ovlivňování veřejného mínění vedoucí k názorové uniformitě nahradily názorový diktát. Mnohostranné metody názorového špiclování nahradily rozlepování poštovních obálek. Bezobsažná hesla tzv. reálného socialismu nahradila bezobsažná hesla systému volné soutěže. Negativa se dál kamuflují, úspěchy a domnělé úspěchy se dál přeceňují a zveličují. Jedna lež byla nahrazena jinou lží. Do hry vstoupil Patriot Act, názoroví odpůrci se staly "teroristy", gulagy jsou nahražovány tajnými věznicemi, připravováno je sešněrování a povinné špiclování světové informační sítě. Nezodpovězenou otázkou visící v prostoru zůstává – ve kterém období byla lež větší pravdou, válka větším mírem a nenávist větší láskou?

Přejít do diskuze k článku