Obecně panuje představa, že kapitalismus je humánní, demokratický, mírotvorný světový systém. Zkusil jsem si položit otázku, jestli je tomu skutečně tak.
A zde je odpověď:
1/ Kapitalistický světosystém není možno považovat za humánní hned ze dvou důvodů. Tím prvním je, že po celou dobu své existence generuje velkou skupinu nezaměstnaných, bezprizorných, žebráků a chová se ke slabším jedincům vyloučeným z jakýchkoliv důvodů z ekonomického produkčního procesu jako k nepotřebnému a zbytnému (mnohdy přirovnávanému až k parazitnímu) společenskému "odpadu", neberouc ohled na to, že každý lidský život je neopakovatelná hodnota. Kapitalistický systém nechce a nepotřebuje vytvářet pro život těchto vyvržených lidských skupin důstojné podmínky, pokud nemají peníze. I zde platí tržní – na co máš, to je ti souzeno. Když se narodíš postižený, dojdeš k úrazu, zestárneš, nějakým způsobem přijdeš do dluhů (jedno jestli vlastní vinou, anebo padneš do rukou podvodníků, či v důsledku krize…) a již nemůžeš být trhem vytěžen (ztržněn) – tvůj problém. Pakliže nemáš dostatek peněz, živoř na ulici, žebrej, klidně si umrzni anebo spáchej sebevraždu. Tvoje volba – vždyť máš naprostou svobodu. Přitom naprosté většině těch, kteří jsou cíleně vedeni k takovému chování k "parazitním" skupinám je v budoucnosti souzeno stát se rovněž ekonomicky "zbytnými". to jest důchodci, nezaměstnanými, postiženými, invalidy, sociálními případy etc. Tím druhým důvodem jsou neustálé války, které generují obrovskou masu lidských vyděděnců, fyzických i duševních mrzáků a ve velkém ničí lidské existence včetně toho, co vytvořily předešlé generace. Války jsou přirozeným "genem" a jsou v kapitalismu trvale přítomny. O tom ještě bude dále řeč u mírotvornosti kapitalismu.
Pro kapitalismus v celém jeho vývoji je charakteristická velká nerovnost v příjmech, přecházející v příjmovou nesouměřitelnost. Kapitalismu nejsou vlastní sociální stát a rovnoměrnější distribuce bohatství, které trvaly v několikasetleté historii tohoto systému pouze několik málo poválečných desítek let a již opět jsou systémově likvidovány. Tyto prvky jsou tomuto světovému systému bytostně cizí a v podstatě vnuceny. V momentě, kdy vznikají pro to vhodné podmínky, kapitalismus se okamžitě začíná vracet ke své antisociální tržní ziskové prapodstatě pro kterou je sociální stát pouze neproduktivní přítěží, eliminuje sociální stát a s ním stát "blahobytu" prokapávajícího směrem dolů – plynoucího z rovnoměrnější distribuce společenského produktu.
V zásadě je tento světový systém plně kompatibilní s nejtužšími totalitami – náboženskými anebo ideologickými = tzv. nejrozvinutější a nejcivilizovanější země čile a bez nejmenších předsudků kooperují s jakýmkoliv vojenským anebo náboženským diktátorem, který respektuje tržní pravidla a je náležitě vstřícný.
2/ K demokratičnosti kapitalismu. Kapitalismus jako světový systém vznikl v lůně feudální společnosti, když si násilím, revoltou a nejrůznějšími tlaky vynutil a vyvzdoroval omezení moci feudální šlechty a církve a uzákonění politické moci velice dynamicky se rozvíjející vrstvy buržoazie = podnikatelů a kapitálových vlastníků – budoucích velkoobchodníků, velkoprůmyslníků a bankovních oligarchů. Kapitalismus od svého počátku vznikl jako politický systém uvedených ekonomických elit k vládnutí nad zbytkem společnosti, aby co nejlépe posloužil prosazování jejich zájmů. K tomu vznikl a postupně se vyvinul systém tzv. parlamentní demokracie, ve který se vynuceně transformovaly původní rady feudální šlechty. Parlamentní demokracie v tomto pojetí znamená demokracii (v poslední době se dokonce tvrdí, že socialismus anebo dokonce komunismus) pro všemocné ekonomické elity. Rozhodně nikdy v buržoazním parlamentarismu nešlo o demokracii, t.j. lidovládu "ulice, lůzy a chátry" – kterýmižto přídomky tzv. elity obvykle častují své mocensky ovládané spoluobčany.
Bez zajímavosti zajisté není, že tak jako předešlý feudální světosystém vyvážel a vnucoval své hodnoty a pojetí o fungování společnosti ohněm a mečem s posvěcením bible, kapitálové velmoci vyváží své představy o trvalé svobodě, míru, humanitě a ideálním společenském uspořádání z titulu nejmocnějšího tržního a válečného predátora silou určujícího pravidla.
Z vývoje kapitalismu plyne (existuje o tom množství důkazů), že tomuto společenskému systému není nikterak vzdáleno koloniální otrokářství, otroctví, rasová anebo náboženská, či názorová segregace. Tyto pragmaticky eliminuje a kdykoliv, kdy k tomu vzniknou příhodné podmínky, je k nim ochoten se v jiné formě vrátit z důvodu maximalizace zisků kapitálových vlastníků.
3/ Ke kapitalismu jako mírotvůrci. Vynikající válečný stratég konce 19. století Clausewitz sformuloval myšlenku, že válka je pokračováním politiky jinými (násilnými) prostředky. Zde bych doplnil, že politika je koncentrovaným projevem zájmů vládnoucích ekonomických elit. Z propojení obou těchto zjištění plyne fakt, že politika je odrazem vůle, přání a zájmů dominantních (vládnoucích a ostatním svou vůli vnucujících) ekonomických subjektů a válka je jedním z projevů (v tomto případě násilným projevem) těchto zájmů.
Přehled a stoupající četnost válek kapitalismu s postupující dobou v 19. a 20. století lze zlehka dohledat kupř. v elektronických encyklopediích. Počínaje válkami občanskými, koloniálními válkami velmocí, až po války aliančních uskupení o světovou dominanci a překreslení světových map – viz kupř. obě světové války, kterých kořeny vytvořil taktéž kapitalistický systém.
Každou válku za kapitalismu je nutno posuzovat především z tržně pragmatických hledisek:
a/ jako zdroj zisku pro zbrojařské firmy a reklamu pro jejich zboží, zisků pro finanční sektor, rekonstrukční firmy, restart vlastní ekonomiky atd.
b/ způsob odstrašení konkurence anebo vydírání
c/ válku o zdroje surovin, pracovní síly, území.
d/ válku o odbytiště zboží
e/ válku o podřízení nekooperujících místních vládců – jejich systémové začlenění
e/ válku vedenou ze strategických důvodů vedoucí k vytvoření podmínek pro vedení návazné války anebo zastrašení a podřízení konkurenta z důvodů |(viz ostatní uvedené body)
Kapitalismus (jeho vládnoucí ekonomické elity) vždy přistupovaly v otázce vztahu války a obyvatelstva k obyvatelstvu jako ke zdroji tržního zisku, potažmo kanonenfutru, zdroji levné pracovní síly a pod..
Závěr: na základě výše uvedeného mi nezbývá než konstatovat, že tvrzení o kapitalismu jako systému humanity, demokracie a mírotvornosti je pouze prázdné ideologické klišé, ne nepodobné jiným klišé, kterými se v historii vždy každý světosystém anebo světové impérium snažilo obhájit a zdůvodnit svou ideálnost, neměnnost a věčnost. Přesto každý z těch společenských modelů vždy nakonec podlehl svým vlastním protiřečením, které již nedokázal adekvátně řešit. V tomto smyslu kapitalismus jako systém, který revolučním způsobem dokázal rozvinout výrobní síly dokázal nejenom velice dynamicky tvořit ale i ničit všechny vytvořené hodnoty a v krátké době také nakumulovat a vyhrotit celou řadu existenčních problémů svého systému i lidstva jako celku. (jejich soupis viz závěr článku o probuzení Marxe)
