Opakovaně se v tisku setkávám se sebevědomými politickými prohlášeními představitelů tzv. kulturních elit, které nezřídka velice nevybíravým způsobem hodnotí nositele jiných politických názorů.
Tak tomu bylo kupř. v případě ostrakizace Zdeňka Trošky, Jiřiny Bohdalové a Martina Dejdara při volbě prezidenta, tak tomu je i v případě režiséra Jiřího Menzela který za vrchol a symbol lidské ušlechtilosti považuje noblesního pana knížete, co má k lidu blíže, který podle jeho mínění ušlechtilost snad již dostal v genetické výbavě. Pan režisér v Hyde Parku ČT půlku národa, která nesdílí jeho životní náhledy a principy považuje za "burany".
Když poslouchám anebo čtu podobné přezíravé a povýšenecké řeči bulvárních celebrit, pokládám si otázku. Reprezentují oni sami nějaký pomyslný božský Olymp? Celá řada z nich, ač ostatní mentoruje a snaží se jim dávat lekce z morálky, formálně lpí na konzervativních hodnotách. Přitom jejich osobní život je pln všeho možného než konzervativních hodnot. Jsou přelétavě promiskuitní, svazky, "co Bůh stvořil", lehce opouštějí a mění své partnerky jako svetry podle počasí (anebo podle momentální nálady), tu a tam se vynořují jejich nemanželské děti, které svého rodiče prakticky nepoznali, jsou odborně velice žárliví a ctižádostiví, neváhají své umělecké konkurenty různým způsobem veřejně pomlouvat, plísnit anebo dokonce fyzicky napadat…
Tzv. nositelé vyššího principu mravního z řad uměleckých celebrit, kteří mentorují ostatní, nezřídka v uplynulé době, již dnes tak rádi kritizují, podepsali Antichartu a jejich nejlepší díla pocházejí právě z období umělecké nesvobody. Je zajímavé, že právě v době nesvobody měla jejich díla náboj a myšlenku, dokázala oslovit publikum, kdežto dnes, v čase svobody naprostá většina těchto výjimečných osobností jako kdyby umělecky vyčpěla a vyhasla. V současnosti z velké části žijí ze své pověsti a tantiém za díla pocházející z doby, kterou pomlouvají a která, ač tolik obsahově přísná (cenzorská) byla tolik štědrá a vstřícná k jejich (mnohdy i velmi kritické) tvorbě.
Po předčasných volbách se do řízení resortu kultury dostává cenzor Herman. Doufám, že tento "svobodomyslný" pán, nositel tradičních konzervativních hodnot, bude naturelu pana Menzla konvenovat. Že mu poskytne obsahovou volnost a podmínky alespoň v té míře, jakou mu poskytli komunisté. Církev ostatně, jak dokládá celá její historie, byla v tomto směru vždy velice "volnomyšlenkářská".
