Tak má ODS staronového předsedu. Na oslavu svého zvolení prohlásil, že se už bude chovat slušně, že bude komunikovat s občany, a že bude pokračovat v (a)sociálním experimentu, zvaném finanční reforma. Tím určitě udělá třem čtvrtinám národa radost, na druhou stranu v tomto jeho ujištění je jistota, že po necelých dvou letech skončí a my se můžeme těšit, že se už nikdy na post premiéra nevrátí. Eventuální zákony, které se mu za dobu jeho vlády ještě podaří protlačit, zase někdo jiný zruší, takže je záruka, že se obě komory parlamentu nebudou nudit. To, že budou dělat zbytečnou práci, nejspíš bude panu Topolánkovi jedno, stejně jako mu je lhostejný dopad jeho reforem na lidí s podprůměrnými příjmy.
Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil Topolánkovo znovuzvolení komentoval slovy „Teď bude záležet na nás, zda se nám podaří přesvědčit voliče, že program vlády je pro ně přínosný“. To jsem opravdu zvědav, jak to pan ministr a celá vláda udělají. Jak přesvědčí dva miliony důchodců, že je pro jejich dobro fakt, že každého z nich stál letošní rok nejméně pět tisíc korun. Jak přesvědčí rodiče malých dětí, že svým ratolestem nemohou koupit to či ono, protože přišli o část rodinných přídavků. Jak přesvědčí dělníky, prodavačky a drobné živnostníky, že část jejich výdělku sebere inflace, vyvolaná onou finanční reformou. Jak přesvědčí pacienty, že zaplatí panu Julínkovi pokutu zato, že se přišli posadit do čekárny u lékaře.
Na druhou stranu bude mít pan Pospíšil usnadněnou práci, protože nebude muset přesvědčovat o přínosnosti programu vlády své kolegy ministry, pana Dalíka a pak ještě asi padesát tisíc lidí, kteří na té reformě opravdu vydělali.
Senátor Jaroslav Kubera, který se proslavil vážně míněným návrhem, že by měl brát 271 000 korun měsíčně, se překvapivě stal jedním z mála osvěžení kongresu ODS, když vymyslel, že by on mohl být čestným předsedou ODS poté, co se tohoto postu vzdal Václav Klaus. Asi má dojem, že si tuto funkci svým platovým nárokem zaslouží.
