V rozvalinách zastupitelstva našli tehdy smrt tři čínští novináři. Minulý týden se uskutečnil na tomto místě pietní akt, kde byla odhalena socha na památku obětí od srbského sochaře Nikoly Kolje Milunoviče. Jak už to bývá, státníci při podobných událostech umějí sbírat laciné body, avšak řeč čínského ambasadora zjevila prostou pravdu tak, že by se za to nemusel stydět ani Konfucius. Pan velvyslanec jednoduše řekl, že národy Číny a Srbska jsou bratrskými národy.
Pro českého čtenáře může vyznít tato fráze jako prázdné klišé, ale pan velvyslanec myšlenku ukončil tezí, že teprve přátelé v nouzi jsou opravdovými přáteli. Těchto několik slov člověka nutí zamyslet se, kde máme vlastně přátele my? A nebyli Srbové původně naši bratři? Zřejmě ano, ale to už je strašně dávno.
Podíváme-li se nazpět, musíme suše konstatovat, že T. G. Masaryk v době, kdy teprve usiloval o vytvoření Československa a doma mu hrozil trest smrti, cestoval s pasem srbským. (Což je zvláštní, když přece chodil s Willsonem na pivo, jak pějí Vyčítal a Parkanová.) Ryze jihoslovanského projevu přátelství se dočkala také Madeleine Albrightová (tehdy ještě Korbelová), když prchala před holocaustem do zámoří se svými rodiči na pas jugoslávský. A byla to právě tato pražská rodačka, která na oplátku nasadila kacířským Srbům papírovou korunu nácků před zraky celého světa. Obrací se tak na ruby nejen význam slova přátelství, ale i světová válka. Co naplat, taková už je naše doba. Takový jsme i my. Ctíme více Albrightovou než Masaryka. Na rozdíl od Slováků, kterým zbylo více opravdových přátel.
Případ vybombardování čínské ambasády se může do dějin zapsat jako tragédie s nejtrapnější výmluvou všech dob – Jamie Shea, mluvčí aliance, šokovanému světu se vší vážností sdělil, že jde o trestuhodný omyl, jelikož CIA měla staré mapy Bělehradu, kde ještě čínská ambasáda nebyla zakreslena. Něco takového by nedovedl vymyslet ani pan vachmajstr stižen litrem kontušovky. A to je nějaká hlava. Na to musí být holt odborníci jako pan Shea.
Důvod, proč v Bělehradě zemřeli čínští novináři a nikoli diplomaté, je vcelku prostý. Čína se chystala vstoupit do mediální války s NATO. V prostorách velvyslanectví bylo rozsáhlé televizní studio, které mělo začít vysílat přímé zpravodajství z bombardovaného Bělehradu. Západní vládci ale dali velmi jasně najevo, že nehodlají tolerovat žádné nepohodlné názory, a to už když několik dní před tím vybombardovali budovu Jugoslávské televize, kde zabili šestnáct nevinných lidí. Volně přeloženo ze srbštiny a čínštiny: demokracie a svoboda slova jsou jen odcamcaď-pocamcaď. Nebo krásně česky: My si naše NATO rozvracet nedáme!
(mist)
Převzato z Czech Free Press
Foto: zdroj
