Minulý týden proběhla ke spokojenosti všech zúčastněných návštěva papeže (římského biskupa) Benedikta XVI. (Josepha Ratzingera). Byla velmi důstojná, obešla se bez rušivých momentů a byla provázená velkou (snad až přílišnou) přízní sdělovacích prostředků.
Byl jsem rád i tomu, že jsem byl osobně přítomen na setkání s akademickou veřejností ve Vladislavském sále a mohl vidět papeže zblízka a ve společnosti ještě více vyšňořených rektorů.
Předesílám, že jsem pokřtěný katolík, chodím docela pravidelně do kostela (možná ale hlavně proto, že se mi líbí kázání T.Halíka, a proto, že mám „imprinting“ z dětství); nejsem si ale jist, jestli se mohu poctivě označit za katolíka – možná jsem spíše jen „sympatizantem“…
Jak už jsem řekl, návštěva se mi líbila, ale člověk se přece jen neubrání určitým pochybnostem – jak by se ten papežský úřad s mnoha „císařskými“ rysy líbil Ježíši Nazaretskému? Možná by si ten bosý židovský reformátor a kazatel na honosná roucha a titul „Svatý otec“ zvykl a uznal by, že je to účinný způsob, jak křesťanství v dnešním světě udržovat.
Kupodivu různé reformní církve, které se těchto věcí více či méně zbavily, tolik neprosperují; katolická církev je stále zdaleka nejpočetnější. Já jsem si vždycky myslel, že katolická církev udělala zásadní chybu, když nevyslyšela Husovy a hlavně Lutherovy reformní návrhy – ale kdo ví…
Lidé asi potřebují nějaké to „divadlo“ a všemožné „ornamenty“ kolem toho důležitého jádra náboženství, oceňují i tu dlouhou historickou kontinuitu a jsou ochotni odpustit i hrozné věci, které katolická církev v minulosti spáchala, zvláště nyní, kdy se církev v podstatě vzdala mocenských ambicí.
Přece jen ale lze jen těžko přehlédnout některé problémy:
Těžko lze souhlasit, když papež přijede do nějaké africké země zamořené HIV a AIDS a nabádá tam lidi k tomu, aby nepoužívali kondomy; je mi líto, ale tohle mi připadá skutečně trestuhodné. Nechci ani domýšlet, kolik neštěstí a lidských životů to způsobilo…
Nechápu také příliš oficiální katolické stanovisko proti jakékoli regulaci porodnosti (kromě sexuální zdrženlivosti) a proti antikoncepci a absurdní názory na homosexualitu. Ano, je jistě správné brojit proti pohlavní nevázanosti a promiskuitě, ale boj proti antikoncepci je prostě zpozdilý (a naprostá většina věřících ho stejně nerespektuje). Ještě více nepochopitelný je odpor katolické církve proti metodám umělého oplodňování, které jsou požehnáním pro některé neplodné páry. Rozpaky ve mě budí i ta úporná a veřejnosti nepříliš sympatická snaha o restituci někdejšího obrovského církevního majetku.
Asi by to chtělo nějakého nového reformního papeže a další „aggiornamento“.
Na katolické církvi mi připadá velmi sympatická její velká rozmanitost – najdeme tam ultrakonzervativce, kteří jako by přišli rovnou ze středověku, ale na druhé straně i velice odvážné myslitele typu P. Teilharda de Chardin nebo H.Künga. Ostatně i dnešní papež kdesi napsal: „Takový Bůh, ve kterého věří většina lidí, naštěstí neexistuje“.
V českém prostředí asi spíše převažují ti první; jeden můj známý, německý teolog, který několik let působil mv Praze, mi řekl, že zatímco v Německu je se svými názory považován za umírněného konzervativce, v Česku je většinou řazen k ultraliberálům…
Papež brzy rozhodne o jmenování nového pražského arcibiskupa, nástupce kardinála Vlka.
Škoda, že to asi nebude Tomáš Halík…
Převzato z blogu autora na www.aktualne.centrum.cz
