Co se stane, když politická strana chce vyhrát volby, ale nemá peníze na kampaň a musí si je půjčit? Stát začnou řídit politici, jejichž primárním cílem je splatit dluhy a uspokojit věřitele. Za tím účelem nejenom že musí uspět ve volbách stůj, co stůj, i za cenu faulů, podrazů a třeba i násilí, ale hrozí reálné nebezpečí, že bude přijímat taková opatření, aby se věřitel zahojil z veřejných peněz. Podpora politických stran totiž není charita a sponzor – v tomto případě spíše investor – to nedělá pro hezké oči politbyra, ale proto, že tím sleduje více či méně přímý vlastní prospěch, například v podobě úpravy zákonů či přístupu k veřejným zakázkám. A přesně v této situaci se ocitla ODS.
ODS má potíže. Kraje poprvé nedostaly peníze na kampaň: „Finanční situace nejsilnější pravicové strany je měsíc před volbami kritická. (…) Bankovní úvěr už si vzít strana nemůže, za ten předchozí zastavila i své sídlo na Jánském vršku a podstatnou část splatila státním příspěvkem za rok 2009. Zbývají tedy peníze od sponzorů, a ty podle zjištění Aktuálně.cz nedorazily v předpokládané výši." Že to není až tak černé, zejména jsou-li kraje zatím bez dluhů? Růžové to není určitě: „Potíž je ale v tom, že to je právě jen a pouze Langer, kdo má přehled o stranické kase. Ani Langerovi kolegové z vedení strany tak podle zjištění Aktuálně.cz přesně netuší, z jakých peněz bude ODS platit poslední týdny celostátní kampaně, která má být nejnabitější. (…) Už takhle je situace napjatá, nechceme to ještě zhoršovat. Pravdou je, že řešíme, jestli to nakonec nedopadne tak, že Ivan odejde a my pak zjistíme, že nám zůstaly dluhy, prohlásil další člen vedení ODS."
Je evidentní, že ODS bude nutně potřebovat co nejvyšší státní příspěvek. Toho může dosáhnout jedině tak, že dostane co nejvíce lidí k volbám a donutí je volit právě ji. Za tím účelem straší, mobilizuje a eskaluje napětí a pocit ohrožení a bičuje animozitu ke konkurenci až za hranici nenávisti, ústící v agresivitu. To může vést až rozsáhlým výtržnostem a nepokojům, které by jednoznačně představovaly ohrožení národní bezpečnosti, a to nejenom ve smyslu bezpečnosti fyzické, ale i sociální a ekonomické.
A pak jsou zde již zmínění sponzoři, kteří budou chtít za svoje peníze něco na oplátku, a nemusí to být úrok. Mohou chtít změnu zákonů ve svůj prospěch, přístup k cíleně předraženým veřejným zakázkám, či privatizaci veřejných služeb, zejména jejich lukrativních částí. I toto představuje ohrožení národní bezpečnosti, neboť vlastnická a řídící struktura sponzorů může být všelijaká. To představuje podřízení chodu státu cizím zájmům, což opět není nic jiného než ohrožení národní bezpečnosti.
V tomto smyslu představuje ODS nejrizikovější stranu, protože má podle všeho největší potíže a je tedy nejsnadněji vydíratelná (ne, že by ji obecně činilo problém vycházet vstříc zájmům byznysu), a zároveň má značný vliv a může tak výše zmíněné realizovat. Samozřejmě pod příslušným ideologickým krytím. Velký vliv na straně jedné a velké závazky na straně druhé představují velmi nebezpečný koktejl.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj
