Březen 31, 2011
Vágně definovaná válka proti Libyi se dostala do nového světla. Objevují se totiž důkazy, že Obamova administrativa o svém zapojení do konfliktu všeobecně lhala, neboť americké síly ve skutečnosti na libyjském území provádějí tajné operace už „několik týdnů".
Američtí činitelé ve středu připustili, že pozemní jednotky CIA operovaly v Libyi už týdny předtím, než byla válka oficiálně vyhlášena.
K tomu se navíc ukázalo, že Barack Obama před několika týdny podepsal tajné nařízení vyzbrojovat libyjské rebely, což je tragikomické – nositel Nobelovy ceny za mír totiž včera oficiálně připustil, že takový krok se teprve zvažuje a že v tomto směru ještě nebylo přijato žádné rozhodnutí.
Ve svém pondělním projevu se Obama pochválil, že dokázal dostat USA do války v Libyi už během jejího prvního měsíce, mnohem dříve než se to Billu Clintonovi podařilo v konfliktu v Bosně. Nyní se ukazuje, že všechno je jinak – tedy, že USA byly ve válce v Libyi už před válkou v Libyi. A jen tak z ní odejít nehodlají. Ministryně zahraničí Hillary Clintonová vysvětlila Kongresu, který si stěžuje, že se válčí bez jeho posvěcení, že Obama bude veškeré kongresové rezoluce ohledně války v Libyi ignorovat. Inu, demokracie.
V Evropě dál trvá zmatek: Francie naznačila, že proti případnému vyzbrojování povstalců by nic neměla, šéf NATO Anders Fogh Rasmussen míní, že „nejsme v Libyi, abychom vyzbrojovali tamní lid". Vzhledem k výše odhalenému je to ovšem diskuse naprosto zbytečná.
Libyjští povstalci — i s americkými zbraněmi – mezitím „bez většího náznaku organizovanosti" ustoupili zpět na východ od města Briga a přenechali oblast, kterou dobývali dva dny, opět Kaddáfího jednotkám.
Spojené státy v pondělí daly zelenou prodeji libyjské surové ropy těžené v oblastech, které ovládají rebelové, s cílem zajistit jim finanční podporu. Rebelové tak byli vyčleněni z amerických sankcí vůči Libyi
A malá kuriozitka k Libyi na závěr: americký velvyslanec v Libyi Gene A. Cretz minulý týden prohlásil, že na něj udělaly dojem demokratické instinkty vůdců libyjské opozice a že nevěří, že by byli v područí extremistů. Přiznal ale, že si není jistý, zda jsou „stoprocentně košer, tak říkajíc".
A když už jsme u Izraele, tak izraelská vláda v neděli schválila finanční balíček pro tuniské Židy, aby se mohli přestěhovat do Izraele, přičemž argumentovala tím, že se „zhoršuje přístup tuniských úřadů a společnosti vůči židovské komunitě a k tomu se zhoršuje i ekonomická situace vzniklá po revoluci v zemi". Tuniské ministerstvo zahraničí se ostře ohradilo a odsoudilo izraelské vměšování do vnitřních záležitostí Tuniska, přičemž proti výzvě k aliji se postavili i vůdci tuniských Židů. Ministerstvo vyjádřilo „hlubokou lítost" nad tím, co popsalo jako „zlovolnou výzvu tuniským občanům emigrovat do Izraele s cílem poškodit image Tuniska po revoluci a vyvolat pochybnosti o jeho bezpečnosti, ekonomice a stabilitě. Tunisko je pobouřeno prohlášeními země, která stále odmítá právo palestinských uprchlíků na návrat do své vlasti, přičemž tím hanebně popírá mezinárodní právo," konstatuje Tunisko, jehož tvrdé prohlášení prý v Izraeli vyvolalo překvapení. (Mimochodem, ad Palestinci, telavivský soud nařídil vládě, aby zveřejnila interní dokumenty stanovující minimální požadavky na výživu a kalkulace kalorií nutných pro udržení obyvatel pásma Gazy naživu.)
A skončíme dnes taky Izraelem: průzkum veřejného mínění ukázal, že izraelská mládež se ve své většině kloní silně doprava. 60 procent dotázaných ve věku 15 až 18 let dává přednost „silným" vůdcům před vládou zákona a 70 procent je přesvědčeno, že v situaci, kdy se bezpečnost státu a demokratické hodnoty dostanou do střetu, má mít přednost bezpečnost. Stejný obrázek vychází i ve skupině mladých lidí mezi 21 a 24 lety. Významně také od roku 1998 vzrostl počet těch, kdo za hlavní cíl své země považuje proměnu Izraele v židovský – a nikoli demokratický – stát (z 18,1 procenta v roce 1998 na současných 33,2 procenta), zatímco stoupenců demokratického státu za stejnou dobu ubylo (z 26,1 procenta na 14,3 procenta).
Převzato z Literárek
