Od duchovna k mrtvým

Reklama


Listopad 04, 2012


Napišme něco o spiritualitě! Ujasníme si představy o směřování webu umlaufoviny, čtenáři z toho taky něco budou mít. Zajásala jsem. Krásné téma, každá z redaktorek a jeden redaktor se vyjádří osobitým způsobem. Doma už mi připadl souhlas unáhlený. Přece vyšlo tolik knih. Co to vůbec je, ta spiritualita? Mám jít hledat do oblíbeného akademického slovníku?


Jako konvertitka jsem se učila různým modlitbám, které pronášeli lidé společně a já je neznala. Zapadla jsem do rytmu recitace, proud neotřelých slov s neznámým obsahem mě unášel a já prožívala štěstí, že patřím mezi věřící. Později mě někdo z nových přátel pozval na Cursillo. Nevěděla jsem nic o rozmanitých hnutích a pestrosti života církve. Přijala jsem nabídku i způsob duchovního projevu, protože měl vést "k prohloubení", a já si nepřála nic jiného, než svůj duchovní život prohloubit. Dodnes si pamatuji, jak jsme na Cursillu dostali za úkol cosi nakreslit. Pak se v těch malůvkách hledal nějaký smysl. Cursillo mě nejspíš ovlivnilo, doma mi po letech s laskavostí povídali, že tehdy se mnou bylo k nevydržení.


V devadesátých létech minulého století se už do kostela smělo a taky tam byli mladí a nadšení kněží, kteří se tak často neženili a neodcházeli pryč, jak je tomu dnes. Jezdívala jsem se školními dětmi na prázdninové umělecké workshopy. Bydleli jsme na venkovské faře a chodívali do vesnického kostela na mše. Podivila jsem se vysoké účasti věřících. Mladý farář můj údiv odbyl slovy: "To víte, přede mnou ty lidi neměl kdo zkazit, já jsem tady první".


Až na dřeň odhalený spirituální rozměr člověka mi ukázala demonstrace hendikepovaných. Duch vzájemnosti, lidské porozumění, přijetí a pochopení se otevíralo každému přítomnému. Mezi rozličně znetvořenými lidmi jsem zoufale a marně vyhlížela nějakého "služebníka služebníků", ale žádný tam tehdy nebyl (březen 2011). Dnes už jsou tito Ježíšovi lidé označkováni jako dobytek a vyčleněni ze slušné společnosti Drábkovou S-kartou. Současný pohled na spiritualitu (mám přece jen vytáhnout ten slovník?) ovlivnilo vlastní několikeré postávání na úřadě práce a téměř nemožnost najít zaměstnání. Vyslechla jsem desítky příběhů lidí, kterým současná vláda znemožnila žít život, naplněný smysluplnou prací. Setkala jsem se s úžasnými lidmi, kteří vynikali ve své práci, přinášeli velký užitek mnoha jiným, ale přišli drzí, neomalení, dravější, třeba i méně pracovití, zato schopní pleticháři s konexemi, a vyštvali je až na ten pracák.


Dnes chodívám z práce – z prekarizované práce, vykonávané v naprosto nedůstojných, vysilujících podmínkách – kolem parčíku s bezdomovci. Dávno na ně nehledím jako na podivná páchnoucí individua. Zůstat s mým měsíčním příjmem sama, sotva bych utáhla byt a poplatky… Jak daleko má kdo z nás k těmto Ježíšovým chudým? Kolik urážek, ponižování, výhrůžek jsme ochotni od svých "chlebodárců" vytrpět jen proto, abychom se nemuseli usadit mezi společenství chudáků v parku na lavičky? Co může nabídnout český představitel nás katolíků těmto lidem? Snad slova evangelia? Vždyť pro ty, kteří se zákonným způsobem domáhali demonstrací svých lidských práv, měl jen slova o lůze. Když se jeho notoricky známému sousedovi stala ta příhoda s maketou pistole s plastovými kuličkami, nešetřil slovy spoluúčasti a soucitu. Za pár týdnů po této události, z níž měl dotčený známý pán psychickou újmu, přišel podzim s prvními mrazíky. Po jedné chladnější noci našli na lavičce u zastávky tramvaje u nás v Bystrci mrtvého člověka. Pro policejní zprávu a zdejší tisk byl jen bezdomovec. Člověk, jako já nebo vy. Často se pohyboval kolem místního kostela, píše se ve zprávě. Kam měl jít, když jsme tak často z úst kněží slýchali, že slušný člověk si práci najde a bezdomovci často jen hrají divadýlko? Jak dobře si pamatuji na ponižující období bez práce. Jít do kostela znamenalo vyhnout se dotazům těch šťastnějších, zaměstnaných a utéct jejich pohrdavě soucitným pohledům.


Znala jsem člověka, dobrého řemeslníka, který přišel o práci, a neuměl si najít jinou. Přece uměl výborně své řemeslo. Miloval svou rodinu, ale nebyl schopný ji zabezpečit a nevěděl, jak dál. Pak se ocitl bez domova, ale neuměl být bezdomovcem. Život se mu stal neřešitelným, tak si jej vzal. Z úst těch správných věřících jsem slyšela ohromující ujišťující dotaz, že asi nebyl věřící? No hádejte, zda byl či nebyl.


Tak já se jdu podívat do slovníku na heslo "spiritualita", abyste věděli, o čem jsem měla psát:

Duchový, duchovní ráz, zaměření k duchovní stránce. Spiritualizmus je v oblasti filosofie název pro idealizmus, zvláště při zdůraznění, že svět má duchovní základ, že je duchovní povahy nebo že je preferováno psychické před fyzickým, píše se v Akademickém slovníku (Academia Praha 1998, ISBN 80-200-0607-9).


Převzato z Umlaufovin

Přejít do diskuze k článku