Od monarchie k republice – věc nesamozřejmá

Reklama


http://www.krupka-mohelnice.ic.cz/images/P1050698.JPG


28. října se slaví nebo aspoň připomíná výročí vzniku samostatného československého státu, který zároveň Češi vždy považovali i za obnovu české samostatnosti v užším slova smyslu (pozn. v rámci podunajského mocnářství existovaly sice Království české, Markrabství moravské a vévodství slezské, byly však od sebe ze státoprávního hlediska odděleny, neexistoval žádný společný stát zemí koruny české a jednotlivé historické země, Čechy, Morava a Slezsko byly jen jakýmisi spolkovými zeměmi habsburského mocnářství a oba poslední rakouští císaři ani nebyli korunováni za české krále. Jednotlivé české země byly takto kladeny na roveň například Haliči, Bukovině, Salzburgu nebo – třeba – okněžněnému hrabství Tyrolsko).


Občas se stává, že se v souvislosti s 28. říjnem 1918 mluví o tom, že toho dne vznikla Československá republika.


Tak to ale není.


Československá republika vznikla až na druhém zasedání Národního výboru československého, který se navíc podle tzv. Švehlova klíče rozšířil o zástupce politických stran podle výsledků posledních předválečných voleb z roku 1911 na 256 členů a transformoval se takto do Prozatímního revolučního národního shromáždění.


V mezidobí 28. 10. 1918 – 13. 11. 1918 bylo tedy Československo (které tehdy a ještě dlouho potom zdaleka nemělo suverenitu na celém svém území, zejména pokud jde o Slovensko a Sudety – Podkarpatská Rus nebyla až do poloviny r. 1919 součástí státu ani formálně) svébytným státem, jehož státní forma ale nebyla určena …


-.-.-.-.-.-


Republiky bývaly obvykle v historii vyhlášeny na troskách předcházejících bývalých monarchií.


Je ale i dost výjimek, kdy změny byly právě opačné.


První na mysl zřejmě přijde starověký Řím, který vznikl jako království, ve středním období byl republikou a následně císařstvím – třebaže republikánská forma státu (SPQR) pokrytecky obnovená r. 27 př. n. l. prvním císařem Augustem Oktaviánem se dlouho formálně udržovala.


Změny středověkých patricijských italských republik na knížectví, resp. vévodství či velkovévodství (jako tomu bylo v případě Florencie, která se změnila z florentské republiky na toskánské vévodství (později velkovévodství) s Medicejskými na trůně), jsou také poměrně známy.


Stejně jako přeměna Anglie v republiku (tzv. commonwealth) v r. 1649, která se však zakrátko (1653) přeměnila na otevřenou diktaturu Olivera Cromwella (Lorda Protektora) a po jeho smrti byla republika obnovena jen na jeden rok a vše nakonec skončilo po dvanácti letech úplným návratem k monarchii.


Republikou bylo i Nizozemí po svém osvobození ze španělské nadvlády na konci 16. století.

Od r. 1815 je tato země stabilně monarchií.


Poměrně málo známé je, že dnešní Řecká republika (kterou původně vyhlásila diktátorská „junta plukovníků“ v polovině r. 1968) je v pořadí už třetí. Řecko nemělo v průběhu svého osvobozování od turecké nadvlády v 20. letech 19. století charakter monarchie – královstvím se stalo až r. 1832. Předtím mělo Řecko charakter provizorní tzv.„první helénské republiky“. Stejně tak není příliš známo, že po první světové válce existovala 11 let druhá řecká republika (1924-1935).


Španělsko bylo ve své historii republikou dvakrát. Poprve se tak stalo v r. 1873 a monarchie byla obnovena koncem roku 1874. Druhá španělská republika je mnohem známější. Byla vyhlášena v r. 1931 po velkých občanských nepokojích. Po pěti letech vypukla občanská válka, ve které zvítězila nacionalistická konzervativní pravice. Vítězný Franco po občanské válce monarchii obnovil až v r. 1947, ale země měla zvláštní státní formu „pro futuro“ – oficiální název země byl Španělský stát a diktátor vládl fakticky i právně v tomto uspořádání s tím, že ho nahradí král až v budoucnosti. Skutečně, plnohodnotně obnovená španělská monarchie je spjatá až s nástupem demokracie v r. 1975.


Také Albánie byla krátce po svém vzniku r. 1912 formálně monarchií – ale jen z pohledu zahraničních mocností. Ve skutečnosti tam bylo několik suverenit a existovaly tu různé místní republiky (viďte, páni filatelisté). Po první světové válce se země stala republikou až do 1928, kdy se dosavadní prezident Ahmet Zogu se prohlásil za krále Zogu I.


Návrat k monarchii (i když bez krále, jehož osoba nebyla nikdy určena) potkal i Maďarskou republiku (následně Maďarskou sovětskou republiku), která vznikla po porážce ústředních mocností v první světové válce …





V Chrudimi dne 12. 11. 2011


Miroslav Tejkl



Foto: zdroj


Přejít do diskuze k článku