Opojení svobodou se už nekoná

Reklama


Není to nic objevného a dokonce už ani číst nějaké pravdivé průzkumy není nutné. Denně v nejbližším okolí vidíme, jak vážné problémy začíná mít střední třída. Tato sociální skupina si uvědomuje, že naděje na budoucí zlepšení vlastní ekonomické situace, naděje, kterou vkládala do pravicových stran (a v poslední době obzvlášť do Věcí Veřejných), je pryč. Ta naděje se především vytratila v těžce korupčním chování a vzájemně vyděračských akcích stran současné vládní koalice. Lidé ve střední třídě zjišťují, že zatížení půjčkami a hypotékami, které si v bláhových představách na sebe v minulosti vzali, je finančně vysiluje, zvýšená DPH způsobí nejen další zdražení jejich nákladů a výdajů, ale i snížení objemu vlastních drobných zakázek. Zákazníci služeb střední třídy už začali šetřit a "optimalizace" daní daňovými šíbry již rovněž nepřináší ten efekt jako dříve. Dlouhodobý kontrakt na práci pro stát nebo nějakou větší a prosperující firmu je považován za vyjímečné životní terno.

Živnostníci a drobní podnikatelé nemají možnost bezproblémového přesunu svého malého kapitálu do zahraničí tak, jak to činí velcí predátoři trhu. Většina malých živnostníků, dokonce i značná část soukromých lékařů, konstruktérů, stavařů a projektantů vidí svou budoucnost tak, že do výhradního režimu starobního důchodu půjdou jen tehdy, až už FYZICKY PRACOVAT pro ně nebude vůbec možné. Sametové opojení svobodou a vidinou zajištěného blahobytu na stáří se po jednadvaceti letech nekoná. Normalizační nesvobodu a beznaděj politickou vystřídala poplyšová nesvoboda ekonomická a zůstaly jen splátky hypoték a boj o vlastní fyzické zdraví k lidskému i podnikatelskému přežití.

Vládnoucí servisní elity legislativně přihrávají stále větší finanční podíly nejvyšším elitám skrytým (a samy sobě) a dráždí střední třídu udržováním téměř nezdaněného hazardu i nemorální existencí akcií na doručitele. Na tom se také střední třída nikdy z principu podílet nemůže (prostě na ty akcie nikdy nedosáhne) a lidé ve střední třídě to vědí. Znechucení, zklamání a nespokojenost ve středně příjmových vrstvách obyvatelstva tiše vzrůstá. Vládnoucí pravice se nejen snaží zbídačovat nejnižší třídu a nejstarší generaci, ale zároveň i zjišťuje, že zapomněla na své gró nejoddanějších voličů. A to se jí může již brzy vymstít.

Jaká je prognóza?

Servisní politické elity se budou za každou cenu i nadále bránit eventualitě rozpuštění trojkoalice. Všichni opticky udělají cokoliv pro to, aby koalici moci udrželi. Pokrytecky se zaklínají vznešeným "posláním", které prý mají ohledně tzv. reforem, přitom se je nikdo z lidu o ty "reformy" nikdy neprosil. Pravý důvod pro zachování jejich vlády je však v tom, že zkrátka zatím ještě nestihli vypumpovat dost peněz ze státního měšce a nalít je do stranických pokladen. Kdyby to nyní pánové a dámy vzdali, nebylo by na prebendy a billboardy, a následovala by již jen tvrdá politická prohra v mimořádných volbách. Rebelie lékařů veřejných nemocnic, nespokojenost úředníků a státních zaměstnanců z ozbrojených a hasičských složek – to byla jen pouhá předehra hrozícího debaklu moci české pravice.

A ještě jedna skutečnost, co dříve nebyla, tu nyní je: Vyrostli noví potenciální voliči. Generace kravaťáků – Husákových dětí – která brala mediálně fedrovaný laciný antikomunismus fanaticky slepě, důvěřivě a smrtelně vážně, začíná mít v zádech generaci nejmladší, která je již znatelně nedůvěřivější a mnohem radikálnější. Důkazem je nejen vznik Pirátské strany, ale i odpor nejmladší generace vůči připravovanému školnému za lichvářský úvěr i nechuť k povinným doživotním úvazkům pro penzijní a zdravotnické soukromé pojišťovny a "fondy", které jim nic neříkají. Ostatně, proč mají bankéři a pojišťováci takový zájem o dobro financí prostých lidí v čase jejich stáří? Charita to z jejich strany jistě nebude.

Děti "středňáků" nemají na konzum, hazard a zábavu tak, jako jejich vrstevníci z rodin elit. Chtějí-li se někteří dál vzdělávat, nemají peníze na studium. Chtějí-li si rovnou vydělávat, není pro ně práce. A najde-li se konečně nějaká, trpce ochutnávají fízlovské kádrování a ponižující dril, jenž obnáší být zaměstnancem firmy v dnešním kapitalismu. Systém nejmladší generaci obdarovává velkým poznáním. Poznáním tvrdé reality soudobé asociální pseudodemokracie. Nelze vyloučit, že takovou realitu nejmladší generaci "správně vysvětlovat" už žádná prorežimní mediální masáž trvale nezvládne.

A co bude dál?

Je nabíledni, že tu nyní existuje vážná krize důvěry ke stávajícím vládnoucím i opozičním politickým stranám. Je jen otázkou času, kdy i ostatní politické subjekty – po nedávném příkladu pravice – zopakují trik s oživováním mrtvých, případně zakládáním dalších nových stran. Tentokrát to asi bude buď značně extrémně vpravo, anebo naopak vlevo od středu politického spektra. Cíl bude zřejmě velmi pragmaticky jasný: Založením nového nevěstince se starými prostitukami dosáhnout za každou cenu úspěchu v příštích předčasných volbách. Lze očekávat, že obnova nejméně jedné nové levicové strany lehce nacionalistického střihu bude na spadnutí zvláště proto, že renomé pověsti EU a potažmo i ČSSD (její vlastní vinou) v poslední době velice utrpělo. Na pravici to rovněž pravděpodobně nic kloudného nebude, kromě možnosti vzniku další a silnější propagátorky novodobé ideje fašismu.

Současná česká ekonomická totalita pro to všechno vytvořila ty nejlepší podmínky. Ideál politiky ODS – svoboda, ale jen pro ty úspěšné a rodem vyvolené – přinesl jedovaté a zkázonosné ovoce.


Přejít do diskuze k článku