Vláda Petra Nečase je kritizována opozicí jako antisociální, chaotická, či dokonce jako „spolek parazitů“. Opozice i odbory o vládě také říkají, že je arogantní, nekomunikativní. Bývalý premiér Miloš Zeman pro změnu soudí, že členům vlády chybějí odborné schopnosti.
Mnohé z výše řečeného na vládě jistě vadí i obyčejným občanům. Lze ale argumentovat, že průměrný občan, který nemá čas studovat detailně vládní reformy, a o politice nepřemýšlí „systémově“, aplikuje na politiku, a tudíž i na tuto vládu měřítka, která bychom mohli s nadsázkou popsat jako „politicko-estetická“.
A lze zároveň argumentovat, že velkou částí současného politického marasmu u nás je skutečnost, že Nečasova vláda v tomto ohledu naprosto propadá. Její jednotliví členové, koaliční strany i vláda jako celek vyvolávají jakýsi těžko uchopitelný pocit trapnosti či studu.
I politický analytik, který sleduje politiku takříkajíc profesionálně, se musí nutit, aby ještě bral vážně vystoupení jednotlivých ministrů, ušlápnutého premiéra či machistické výstřelky ministra financí. Je téměř nad lidské síly sledovat vzájemné výhrůžky a přestřelky koaličních partnerů, a zejména zcela amatérské počínání a vydírání Věcí veřejných.
Je s podivem, jak dokonale uzavřený do sebe může být politický svět. Vládní politici se zřejmě domnívají, že občané jsou „troubové“, kterým lze s vážnou servírovat tuto nechutnou politickou polévku, a ještě se snad dokonce věřit, že tím či oním dalším trapným bonmotem, „rezolutním“ prohlášením, invektivou nebo teatrálním vystoupením získají oni i jejich strany nějaké body ve veřejném mínění.
Znechucení valné části veřejnosti zvyšuje skutečnost, že právě tato, v podstatě směšná vláda, prosazuje reformní kroky, které mohou poznamenat životy občanů na generace dopředu. Aby byla jakákoliv reforma veřejností přijata, musí nejenom dávat smysl, ale musejí ji také prosazovat politici a instituce, kterým veřejnost důvěřuje. Pokud tomu tak není, narůstá ve společnosti frustrace.
Nejposlednějším vykřičníkem za touto fraškou je nápad ministra Drábka najmout profesionální PR agenturu, která by reformy veřejnosti „prodala“. Vychází ze zcela mylného předpokladu, že vládní reformy, které téměř nikdo nechce, se budou lépe prodávat v blyštivějším balení.
Jenže v případě Nečasovy vlády už téměř nejde o lepší či horší vysvětlování „reforem“, jde o to, že většina lidí po více než roce trapné politické tragikomedie prostě nechce reformy z dílny této vlády. Je to podobné, jako když vám v roli obchodního cestujícího přijde prodávat nějaký produkt, k němuž už beztak máte despekt, člověk, jehož považujete za nedůvěryhodného šaška.
Snaha právě této vlády vnutit společnosti svoje „reformy“, přičemž vládní koalice evidentně nemá na to, aby získala zpátky alespoň nějakou důvěryhodnost, je potenciálně výbušnou směsí. Čím dříve se rostoucí frustraci a nevoli společnosti podaří odšpuntovat, tím lépe.
I proto nemají pravdu ti, kteří tvrdí, že nové volby by údajně nic nevyřešily. Pomohly by totiž přinejmenším sprovodit ze světa koalici, která nikdy neměla vzniknout, a vpustily by, když už nic jiného, do dusivé atmosféry české politiky trochu čerstvého vzduchu.
Napsáno pro Deník Referendum, 28.6.2011
Převzato z blogu autora na Aktuálně
