Už i někteří zastánci vlády „rozpočtové odpovědnosti“ začínají upozorňovat, že úspory a škrty, s nimiž přicházejí téměř každodenně ministři a jejich poradci, navozují dojem chaosu a nemají příliš mnoho společného s ucelenou reformou. V přívalu vskutku „originálních“ nápadů, kde všude šetřit, se prostě začíná rozplývat rozdíl mezí škrty, které je údajně nutné udělat okamžitě, aby se zabránilo překročení již schválených rozpočtových deficitů, a škrty, které mají být součástí reforem nastíněných v koaličním programu a vládním prohlášení.
Vlastně se v tom, které škrty jsou kvůli čemu, a co má být jejich cílem, v širší veřejnosti už skoro nikdo nevyzná. Smysluplné priority a analýzy dopadů neexistují nejen v případě okamžitých „plošných“ škrtů, kde by se ještě určitý chaos dal pochopit kvůli časovému tlaku, ale neexistují zatím ani v případě škrtů, o kterých se diskutuje v souvislosti s dlouhodobějšími reformami.
I tyto reformy se tak mění ve „škrtformu“, což snad měla být jen první fáze šetření. Budoucí dopady dosti často ukvapených nápadů, kde co škrtnout, jsou stále více nejasné, včetně ekonomického růstu.
Zatím nejilustrativnějším příkladem chaotického škrtání bylo jednání ministra dopravy Víta Bárty, který den co den oznamuje, že se někde nějaká stavba zavírá, neboť nejsou peníze, aby pak tutéž stavbu o několik dní zase otevřel, nejčastěji poté, co si promluví s místními politiky. Oznamované zavírání dopravních staveb, následované jejich otevíráním s tím, že nějaké peníze se nakonec našly, sice prý má být jakousi geniální strategií ve válce se stavebními firmami, které jsou ochotny slevit, ale veřejnost je nepochybně zmatená.
Navíc je otázkou, zda stanovování cen dopravních staveb by se mělo odehrávat v procesu podivného handlování a někdy i vzájemného vydírání. Možná to tak funguje v soukromém byznysu, ale stát by měl mít v první řadě průhledný systém.
Podobně chaotické se jeví být plánované propouštění lidí ze státních služeb, jakož i vskutku „neotřelé“ nápady, jak ušetřit na policistech, hasičích a armádě.
Jedním z nejposlednějších absurdních nápadů na škrtání všeho možného je návrh poradce ministra školství Václava Klause mladšího, aby byly zrušeny deváté třídy. Ten tvrdí, že by se tím ušetřily miliardy, neboť by ubyla jedna čtrnáctina žactva. Úspora by podle Klause vznikla i jinak: školy by se zbavily nejslabších učitelů. Ministr školství Josef Dobeš, slíbil, že prý případnou úsporu vypočítá.
I naprosté laiky patrně napadne, že to, zda má mít základní škola devět nebo osm tříd, by se docela jistě nemělo odvíjet v první řadě od úvah, kolik se tím ušetří, ale od odborných diskuzí. Osmileté základní vzdělání tady už několikrát bylo. Ve své poslední inkarnaci, než bylo opět nahrazeno devítiletým, ale znamenalo, že žáci museli ještě povinně pár let pokračovat v nějakém typu „středoškolského“ vzdělání, včetně odborných učilišť.
Znamenal by nejnovější návrh na odbourání devítiletek totéž, nebo by ve 14 letech tisíce dětí, které už nepokračují na středním stupni, včetně „učňáků“, prostě školní docházku ukončily? Pokud ano, co s nimi? Podle zákoníku práce je zaměstnávání mladých legální až od věku 15 let, a až do 18 let platí pro práci mladistvých nejrůznější omezení.
A pokud je systém osmi tříd lepší, proč se neosvědčil minule? Existují nějaké analýzy kromě toho, že se si syn prezidenta myslí, že v devátých třídách se už žáci nic moc nenaučí a že tam jsou slabí učitelé?
Pokud by měly být hlavním kritériem úspory (přičemž hlavním kritériem se úspory jeví být v celé řadě dalších „reformních kroků“), pak lze takové absurdní „škrtformy“, libovolně rozšiřovat. Proč rušit jen deváté třídy? Osm je taky ještě pořád dost velké číslo…Zkrátit by jistě šlo i střední školy, univerzitní vzdělání, odbornou přípravu na různá povolání. Představte si těch úspor!
Zkrátit o rok by bylo možné i prezidentský mandát. Vždyť prezident už v posledním roce taky nic moc nedělá. A co dělají ve čtvrtém roce svého mandátu poslanci? Úspory za jejich propuštění o rok dříve by byly enormní.
Ale vážně…Musí se česká společnost skutečně pohybovat ode zdi ke zdi? Orgie „škrtforem“ bez jasné koncepce a odborné diskuze o dopadech devalvují jakékoliv seriózní reformy na léta dopředu, navíc se nikdo nestará o možné sociálně patologické důsledky takových rozhodnutí, které následně mohou stát mnohem víc, než kolik měly škrty původně „ušetřit“.
Nebylo by dobré, kdyby se příště nově jmenovaní ministerští poradci, kteří překypují nápady, kde co zrušit, ještě před vypuštěním svých „revolučních“ myšlenek do veřejného prostoru poradili s odborníky? To, že někdo vede soukromé gymnázium, z něj opravdu, ale opravdu ještě nedělá odborníka ani na škrty, ani celý systém školství.
Napsáno pro Deník Referndum, 21.9.2010
Převzato z blogu autora na Aktuálně
